Jak jsem hrála ve filmu

Krušného horory režiséra Petra Mikšíčka mají pokračování, z hor Krušných se přesouváme do hor Doupovských, kde se na jednom z kopců nachází zvláštní ornament. Vysázený z buků kdysi před lety, zajímavý pro záhadology.

No a kde jsou záhady i trocha možné mystifikace, tam přeci nemůžu chybět. A je nás víc, herci z místního amatérského souboru Klas, my dvě s Adélou z radnice, co jsme pro každou srandu, strážník Palfi, který účinkuje i ve vědomostních soutěžích ČT, prostě taková všeho schopná místní sebranka. A tak po předchozí domluvě přijíždí štáb napůl pražského a napůl krušnohoroského scénáristy a kameramana Petra Mikšíčka na vytipovaná místa. Některá už Petr dobře zná, s foťákem brouzdal po zdejších kopcích snad za každého počasí, jako výborného krajinářského fotografa jej znám už pěkných pár let. A na filmy o Marcebile, zdejší patronce, a o až netušených krásách tohoto kraje i zajímavých legendách chodím na veřejná promítání jeho filmů do knihoven či dalších míst. Náš klášterecký film se bude dávat ve zdejším kině Egerie, snad už za měsíc a to v rámci promítání několika dílů Krušných hororů. Ty jsou založeny na zpodobnění místního zajímavého příběhu, některé z legend.

Jak se natáčelo v hornickém městě Jáchymově, kde se ve středověku těžilo stříbro a za komunistů uran, se můžete podívat v pěkné reportáži tady.

Jak se bude těžit lithium ještě nevíme, to je aktuálně v rukou "těch nahoře". My tady dole jsme většinou rádi, že máme práci a tím i obživu. Tak to tady v Krušných horách a podhůří bylo odedávna. Těžba nerostů a s tím spojená energetika je bohatstvím tohoto kraje. Ve středověku se tu dolovaly i nádherné acháty a jaspisy, které jsou součástí výzdoby svatovítské katedrály a Karlštejna.

Ale zpátky do Klášterce nad Ohří, města s lázněmi, kde vyvěrají tři minerální prameny. Město leží v údolí mezi horami, a právě záběr z jednoho z kopců nad městem bude součástí našeho filmu. Nacházíme se pod kopcem, na kterém ční zřícenina hradu Lestkov.

Ze svého místa za pultem pořizuji také pár záběrů z natáčení, některou z povedenější fotek dáme pak do novin. S Adélou totiž píšeme místní noviny, kterou jdou všem do poštovních schránek. Máme zrovna před uzávěrkou, ale to zvládneme, točí se i večer. Blog pak začínám psát ve 3,15 ráno, teď je 5,25, dnes bude druhý den natáčení. Máme štěstí na nádherné podzimní počasí.

S kolegou - zkušenějším hercem Oswaldem Jüstlem (ten muž ve světle modrém tričku) zažijeme chvíle jak určité trémy a napětí při natáčení našeho fiktivního rozhovoru, tak i úlevy, když jsou kameramani, zvukaři i režisér (muž v černém tričku vedle kameramana) spokojeni. Zažívám poprvé na vlastní kůži to, o čem mluví známé herečky. Že takové natáčení jsou hlavně dlouhé chvíle, kdy se na něco čeká. Než se všichni přesunou na svá místa, seštelují ty kamery, vyladí další techniku a tak. Začnu snad taky štrykovat? Stojím tam pod více než hřejivým světlem refletorů, ještěže jsem si vzala lehké šaty. Prostor je stísněný, ale vejdeme se. V jednu chvíli filmaři vyndavají i okenní rámy, aby točili některý ze záběrů zas z jiného úhlu.

Čekáme na tlesknutí "akce", snad nejsem moc strojená. To uvidím až na plátně. Doufám tedy, že záběry přírodních krás tvoří hlavní část filmu, i když ty moje repliky, to bude asi šumění v sále, až diváci uslyší, co říkám. Prozrazovat samozřejmě nebudu, zápletka je to opravdu tajemná. Přidám do placu již jen pár mých ilustračních záběrů z předchozích dní, kdy jsem se učila roli. 

V parku při učení se roli potkávám Mirka Javůrka, místního malíře, který napůl žije a pracuje v Praze, tady se malováním neuživí, ale stejně to tu má rád. Nedávno jsme mu u nás v Krytu dělali výstavu, všichni byli překvapení jeho rozměrnými plátny. I na téma zdejšího hradu Šumná.

Zahlédnu i Davida Kodytka, místního gymnaziálního učitele a aktivistu okrašlovacího spolku, na fejsbuku pak uvidím fotky z parku. Se studenty taky zrovna tvořil ornament, a to z listí. Moc pěkná synchronicita. David též hraje divadlo a pořádá netradiční - lehce recesistickou akci na Lestkově - k poctě Mistra Jana Husa.

Můj současný herecký kolega Walda Jüstl se nedávno objevil ve filmu Tajemství sedmi kaplí, kde ztvárnil kamenického mistra z období baroka. Hraným dokumentem jsme tak přiblížili vzácnou mariánskou památku, ještě nedávno polozapomenutou. S autorem tohoto filmu, Miroslavem Nyklíčkem (ten se usmívá na fotce z této reportáže s horkou kávou) jsme nedávno dělali do Kláštereckých novin rozhovor. S Adélou jsme se u toho nasmály, v novinách pak vyšla ta serióznější část rozhovoru. Většinou to tak je, že to nejveselejší nechtějí zpovídaní zveřejnit, mají nějaké to solidní zaměstnání, budou to číst všichni příbuzní a známí a tak.

Takže tu veselou historku z natáčení, jak mě děvčata z týmu filmařů upevňovala mikrofon a takovou tu krabičku, která k tomu s kabelem patří a to pod šaty přímo na holé tělo, konkrétně tedy krabičku na zadek ke kalhotkám, a že to bylo skoro jak u doktora, před kterým se svlíkat nestydíme... ne, žádný erotický scény tam nemám, jen trochu mystifikuju (v tom filmu, tady je to čistá pravda pravdoucí).

A doufám, že ne přlišná trapnost té mé herecké úlohy, doma jsem pak totiž ještě zahlídla Trapný padesátky, věkem už jsem taky v tomhle čase. To je teda spíš blbá synchronicita. Ale jak říkám, máme to založené na dechberoucí kráse podzimní přírody a tajemnu mistra šifer Mikšíčka. Kdo už některou z jeho prací znáte nebo to tu u nás na severozápadě prostě máte rádi, tak určitě budete zvědaví na výsledek.

Pro mě to byl tedy vskutku plodný den. Na viděnou v kinech či knihovnách. Anebo i na Oskarech? Blbej pokus o vtip. Každopádně jsme šikovní, je to taková vzájemná svépomoc a spolupráce vícero lidí, která přináší své plody. Snad budou v tomto případě i dostatečně vyzrálé a chutné. Nechme se překvapit, jak bude přijat film Klášterecký ornament.