Františkáni by koukali, jak jsme to u nich rozjeli

Hudební festival v areálu františkánského kláštera umí snad jen v Kadani. V relaxační zahradě pohoda s Janem Hřebejkem, na hlavní stage Divadlo Sklep, Zrní, Monkey Business, Michal Pavlíček s Monikou Načeva. Válíme se na trávě.

Přijela jsem na pARTy ve Františkánu hlavně užít si dobré kapely a divadlo, relaxovat v příjemném prostředí, kde je i hodně zeleně a taky voda ve fontánách. A líbilo se mi tu tolik, že teď i spontánně ťukám reportáž. Najednou jsem totiž zas svým způsobem hrdá na to, co tady v Sudetech umíme.

Na jednu stranu si děláme srandu ze všech náboženství, pámbíčkářství se tu moc nenosí, na stranu druhou opravujeme ještě nedávno zničené sakrální památky a rozšiřujeme jejich význam. Stávají se unikátním centrem kulturního dění. Vždyť nakonec v čem se liší modlitba od dobré hudby? Jen ve formě, nikoliv však v obsahu.

O využití Františkánského kláštera v Kadani jsem tu už psala, mám k tomu místu srdečný vztah. Ráda sem jezdím nejen na zdejší hudební festival, ale třeba i na zajímavé přednášky z historie. Zdejším muzejníkům držím palce, ať se podaří odkrýt a zrenovovat i další kulturní skvosty, které tu jsou ještě ukryty.

Teď si ovšem užívám vynikající hudbu a inteligentní zábavu fesťáčku. Třeba taková Slam poetry show, mladí kluci, kteří rýmují na současná témata. Pro mě osobně velké překvapení, co umějí. Mívám totiž občas problém napsat kloudnou větu a tihle borci hbitě pojímají nejrůznější nadhozená témata. A vůbec ne hloupě, naopak. Takže kdo jste ještě o slam poetry neslyšel, tak si nenechte ujít. Utkvělo mi jméno Tukan, dobří byli všichni čtyři účinkující.

Slamery a Václava Koubka s harmonikou vystřídá Jan Hřebejk. Vypráví o tom, jak vznikají jeho filmy. Mluví o šťastných souhrách okolností i o nejistotě, kterou každý tvůrce zažívá. Popularitu filmu Pelíšky například vůbec nečekal, naštěstí si při přípravě filmu nechal poradit od kolegy a proškrtal scénář tak, aby zvýraznil postavy rodičů, které jsme si poté oblíbili snad my všichni. Sám si přitom nejvíc cení filmu Musíme si pomáhat. Zajímavé nakouknutí pod pokličku vzniku filmů.

Dalším velký objevem pro mě je Monika Načeva. Znala jsem sice její jméno, ale takhle naživo jsem jí zažila poprvé, a tak jsem si ten sametový hlas spolu s hudebním umem Michala Pavlíčka a P. O. Q. náramně užila. Navíc je mi moc sympatická zpěvaččina střídmost v projevu, žádné poskakování na jevišti, to takto vnitřně bohatá žena ani nepotřebuje. "Jen" zpívá a pořádně výrazně. Třeba Obrovský slunce se kutálí po louce. Zatímco my diváci se na té louce válíme, vedle nás koukám se válí i kadaňský starosta se svou chotí, prostě se tu válíme společně a je nám fajn. Nebe je oblačné, to je tak akorát, slunce nás nespálí, jen chvílemi pěkně prohřeje. A co vše umí hudba s člověkem, to by bylo na dlouhou řeč.

Skvělou Moniku Načevu jsme nejspíš i překvapili potleskem vestoje. A to bylo teprve brzy odpoledne, nálada jak říkám válecí. Doma si pak i googlím něco víc o této zvláštní ženě. "Hodně jsem lezla po stromech a moc nemluvila," říká o svém dětství u dědy v Bulharsku. Je napůl Češka a napůl Bulharka, jako by v tom bylo nějaké tajemství. "Obtížná uchopitelnost a výlučný rukopis," říká jeden kritik, jak tu teď googlím, aby si jí aspoň trochu zaškatulkovala. To mám ráda, takovéto rukopisy.

Tyhle kluky z Kladna mám v oblibě, poprvé jsem je viděla a slyšela na Chebských dvorcích (mimochodem další skvělý originální festival), pak i na chomutovském Otevřenu a v Kulisárně. Jak kdyby program kadaňské párty dělali přímo pro mě. Trefili se i do hudebního vkusu mého muže, kapely  Minus123 minut a Nauzea orchestra si užívá zas on. U té nauzey v jednu chvíli taky slyším něco snad až dokonalého. Dramaturgům každopádně patří náš dík.

Vynikající je i vše související, rozmanité jídlo a pití, čisté toiky. Něco zaplatili i sponzoři, však tu vyrábíme elektřinu pro celou republiku.

A už se blížíme ke Sklepákům. Naživo pro mě taktéž premiéra a bavíme se všichni výtečně. Nechyběla ani lehce inovovaná Pohádka o Sněhurce.

Monkey Business to v Kadani rozjeli až večer, přichází světelná show a řádění Matěje Rupperta. Ten pak při děkovačce překvapí vystřížením "Nessum dorma". To jsem nečekala, že i tohle umí. Kápne mi v tu chvíli na hlavu. Aby se mi konečně rozsvítilo?

"Harékršňák" od stánku s veganským jídlem se mě ptá, jestli jsem šamanka nebo vědma. Podle toho slunečního kotouče, který mám dnes jako přívěsek. Upřímně nevím, jak mu odpovědět. Uvede mě tou otázkou poněkud do rozpaků. Je to jen obchodnický trik, něco na zákazníkovi pochválit? Nebo zas něco shazuju? Zkouším to rozlišit, když mě pos..e ten pták.

Cestou domů si zpívám. Ač si jako zpěvačka zrovna nevěřím. Ale vždyť je to taková síla. Léto budiž požehnáno. A lidský um též. Radujme se, tančeme, zpívejme.