České učitelky u britského moře, legrace i horory

Zájezdový autobus, smích, podšálky. Projedeme dálnice pěti zemí, a už jsme na trajektu mezi Calais a Doverem. Loď se lehce pohupuje, brzy uslyšíme první racky. Imigrační kontrola bez problémů, zaslíbená Británie o velikonocích.

A už jedeme anglickým venkovem Cornwalu a Devonu. Vítá nás svěží zelení, políčky s ovcemi nebo pasoucími se kravami kolem cest, jednoduché tradiční domy, stromy obrostlé břečťanem, klid a mír.

Cílem prvního dne naší cesty je Torquay, městečko, kde se narodila Agáta Christie. Říká se tomu tady anglická Riviéra, je to opravdu letovisko.

Náš průvodce - tak trochu odrostlý hipík, který si říká náčelník Bosá noha (pořád v sandálech a nalehko) - zamluvil cestu lodí a moc dobře udělal. Vítr ve vlasech a vyjíždíme vstříc moři, útesům a dalším malebným lidským sídlům. Pozorujeme, jak děti loví kraby, výskají u toho a házejí ulovené kraby zpátky do moře. Stačí vlasec s návnadou.  

Pozorování útesů, moře i zdejších lidí bude celých pět dní pro mě nádherným zážitkem. Snad alespoň něco z toho jsem zachytila i na fotografiích, dojde i na slibovaný horor - to když zažijeme útok racka na svačinu jedné z učitelek (účastnice zájezdu), což potvrzuje historku našeho průvodce o vzniku hororu Ptáci právě v městečku, kam také zavítáme. Uvidíme i Psa Baskervillského, Stonehenge, Avebury, Oxford i méně známá místa. Každé přitom dýchá jedinečnou historií, která je spojená s Artušovskými legendami či dalšími příběhy.

Taky máte pocit, že se ten kámen na nás dívá? Kolik kolem něj už prošlo lidí... a mnozí už tu nejsou, kámen ano. Fasinuje mě pevnost kamene, i když i on čelí vlivům živlů a proměňuje se. Před nenechavými turisty jsou kameny Stonehenge chráněni zábranou, pozorujeme je tedy z uctivé vzdálenosti. A snad všichni si říkáme, proč je tehdejší lidé vztyčili? Jakou měli víru? Mohli tušit, že budeme obdivovat jejich dílo po několika tisících letech?

Otázek je mnoho a to je dobře. Tajemství jsou důležitá.

Pokračování příště.