Vánoční zamyšlení

Máme tu štědrý den. Společně s ním spojené Vánoční svátky, advent a blížící se konec roku mne vždy nutí, a asi nejen mne, k zamyšlení, sebereflexi a určité sumarizaci myšlenek jako takových. 

   Žijeme ve zvláštní době, dalo by se říci přelomové. Stojíme na prahu počínající technické revoluce. Spousta z nás si asi ani neuvědomuje a neumí si představit, co nás v následujících dekádách čeká a nemine. Svět jak ho známe se mění.  Před 20 lety měla sotva třetina národa mobilní telefon, polovina z této třetiny ho uměla ovládat, dnes se nové děti pomalu rodí se smartphonem v ruce. Komunikace na dálku se usnadnila natolik, že můžeme live mluvit s kamarádem v Kanadě a zároveň při tom streamovat video o tom, jak se vaří guláš publiku po celém online světě. Na druhou stranu není žádnou zvláštností, když potkáte mladý pár, který spolu nekomunikuje a oba raději sdílejí své rande rande s kamarády na sociálních sítích. Ale zpět k Vánocům. Jistě se všichni shodneme, že je to jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků Je to oslava narození největšího a nejznámějšího představitele tohoto náboženství Ježíše Krista. člověka, božího syna, který se za nás všechny obětoval, aby smyl naše hříchy. Je uznáván i islámem. Ruku na srdce, kolik z vás si Vánoce spojuje právě s touto událostí? Kolik z vás ctí Vánoční tradice a obyčeje? Když se v tomto čase rozhlédnu kolem sebe, Vánoce se nám spíše podařilo přetvořit na nechutnou komerční šarádu, konzum, nezřízené obžerství a stres pro rodiče. Děti se těší na dárky. Rodiče na kapra s bramborovým salátem, nebo na jinou pochutinu, kterou mu doporučí oblíbený server. Kavkazská jedle, nejlépe blikající světýlkama z Číny a hlavně aby bylo všeho dostatek. Někdo si dokonce na Vánoční svátky půjčuje peníze. Obchodní centra praskají ve švech, o svátcích klidu a míru nelze vůbec mluvit, spíše o svátcích stresu a napětí. Možná, že někdo doma odlévá olovo, pouští lodičky a podobně. Možná, že někdo doma u slavnostní tabule nechává jedno místo volné pro náhodného pocestného, ale opět, ruku na srdce, kdyby u vás někdo zazvonil, otevřeli by jste mu? Pozvali ho ke sváteční tabuli? A co kdyby to byl třeba, nedej bože, migrant z Afriky? Stále by jste se chovali v duchu křesťanských hodnot, kterýma se tu většina národa zaštiťuje a které chce tak vehementně bránit? Rozdělili by jste se o řízek, klobásku, plzničku? A pokud ano, a byl by to migrant, byl by to řízeček vepřový a plznička nealko? Nebo jsou ty naše křesťanské hodnoty jen taková zástěrka pro naší netoleranci....

       Zkuste se na chvilku zastavit, zamyslet se. Nenutím nikoho z vás, aby něco na svém jednání v tomto čase, nebo kdykoliv jindy měnil, jen aby se zamyslel. Opravdu nikoho nechci nutit, aby si ke svátečnímu stolu posadil migranta, nebo islamistu, ale co takhle třeba jen, přibrzdit před přechodem pro chodce? Co třeba podržet dveře dámě, pomoci s taškami staršímu člověku. Co třeba trochu ohleduplnosti a tolerance vůči bližnímu svému? To jsou totiž ty pravé křesťanské hodnoty, které je potřeba sice bránit, ale hlavně je i ctít. Křesťanské hodnoty totiž neubráníte tím, že budete volit nějakého paňáka, který vám je bude bránit, ubráníte je jedině tak, pokud je budete ctít. Přeji vám všem krásné prožití Vánočních svátků a do Nového roku..... Hlavně to zdravíčko