Silničáři nezaspali!

     Jak začít jinak, než obligátním, máme tu Nový rok. Ne, nebudu se ohlížet nijak výrazně za tím starým rokem. Ani Vás nebudu nudit nějakým novoročním předsevzetím. Prostě skončil rok 2015, začal rok 2016.

       Já sedím střízlivý u počítače a nějak nemohu usnout. Koukám z okna ven, kde na zmrzlou krajinu padá sníh. Bílý sníh, což nebylo v severočeské uhelné pánvi vždy samozřejmostí. Venku doznívají poslední salvy dělobuchů, ale už to není co to bývalo. Pamatuji si, jak ještě na přelomu 2013/2014 trvaly ony salvy až do půl druhé, ale dneska, stejně jako před rokem byly o hodinu kratší. Buď lidi nemají peníze, nebo nemají chuť a nebo je to jen nějaká místní anomálie. Vem to čert. Před chvílí tu nějaký pár mladých lidí pod balkónem s igelitkou plnou munice prožíval své chvilky štěstí. Ještě před rokem tu, stejně jako každého předchozího Silvestra, co jsem se sem nastěhoval, na louce pořádal místní zbohatlý vietnamec (sympaťák každým coulem, vřele se zdravíme) přímo manévry a doslova střelecké orgie. Lidé se kolem toho scházeli, gratulovali si a přáli do Nového roku, vládla příjemná atmosféra a šampaňské se vsakovalo do trávy, popřípadě sněhu, ale tuhle noc nic. Jen ten pár mladých lidí s tou igelitkou. Trochu jsem si připadal jako šmírák a přiznám se, že jsem se skrýval za závěsem, když jsem je pozoroval, jak pomalu vytahují jednu atrakci za druhou. Následující popisy efektů budou velice amatérské, neb se v zábavné pyrotechnice opravdu neorientuji. Nejprve to byla jakási podlouhlá tyč, kterou mladík nějak šrouboval a pak natáhl směrem k obloze. Za chvilku z ní létala jedna světlice za druhou, stejné barvy, beze zvuku. Takové trubky měl ještě dvě. Stejný efekt. Trošku znuděn jsem se šel napít, když v tom slyším ránu, pak druhou a třetí. Mladík tentokrát házel bouchací sirky (ty poznám, ještě z mládí) a slečna držela v ruce odvážně prskavku. Začínal to být docela odvaz. Mladý muž, když vyplýtval všechen svůj arsenál bouchacích sirek, zašátral v igelitce a vytáhl další věc. Položil jí na silnici a chvilku u ní škrtal zapalovačem. Za chvlku se do vzduchu ve velké rychlosti v krouživých pohybech vzneslo něco, jako světluška. Zhaslo to během sekund. Tušil jsem, že tohle všechno byla jen předehra k nčemu většímu a mé podezření se začalo pomalu naplňovat. Slečna začala odhrnovat sníh na vozovce. Teď tam jistě položí nějakou mega petardu, to nejlepší na konec... povídal jsem si v duchu a nalepil se na sklo. Už mi bylo jedno, jestli mne někdo uvidí. Napětí by se dalo krájet. Mladík začal šátrat v igelitce a vytáhl další prskavku, kterou zapálil a začal s ní krouživě točit. Zaměřil jsem se tedy na slečnu. Stála nad odhrnutým místem a švihala rukou. Dole o zem se jedna po druhé rozprskávaly bouchací kuličky. Mladík neodolal, odhodil dohořelou prskavku a jal se také házet bouchacíma kuličkama o zem. Byl to ohromný pohled. Možná i stokrát lepší než ona ohňová šou vietnamce. Bylo to takové krásné souznění duší. Když dvojici došli bouchací kuličky, začali oba sklízet to, co po fireshow zůstalo na zemi. Když to sebrali a naložili do igelitky, zapálili ještě, na značce vodohospodářů pověšenou, dlouhou prskavku, kterou tam odvážně zanechali a odešli domů. 

        Přeji ti, milý čtenáři, do Nového roku, pokud už nemáš nějakou spřízněnou duši, abys jí v tomto roce nalezl. Venku dnes jistě byla spousta lidí, mnozí z nich se určitě bavili a baví, nicméně není nad to, když se můžeš bavit se svou spřízněnou duší nejen na Silvestra, ale po celý rok.

PS: Silničáři tentokrát nezaspali. Jednoho sypače jsem zahlédl jak protahuje naší frekventovanou silnici přesně o půlnoci.