Čistý čas ve fotbale ano či ne?

Fotbal je fenoménem posledních několika destiletí. Denně jsou o něm popsány tuny papíru, zaplněny terabyty prostoru na internetu, miliony lidí ho hrají, stovky milionů lidí o něm denně hovoří. Je doporučováno myslet na fotbal při sexu, pokud chcete oddálit ejakulaci. Muži ho milují, ženy většinou nenávidí, nebo tiše tolerují. V poslední době sílí debata o určitých změnách v pravidlech této masové zábavy. Jsem pro jednu revoluční změnu. Zavedení čistého času.

Ono je toho vícero co by se mohlo změnit. Jsou to tři týdny zpátky, co se České reprezentační mužstvo připravovalo na závěrečný duel neúspěšné kvalifikace o MS ve fotbale s domácím reprezentačním týmem Bulharska. Pracuji s lidmi a bavil jsem se o této neúspěšné kvalifikaci s jedním pánem, který byl synem našeho bývalého reprezentanta ve fotbale z dob Bicana a spol. Vyprávěl mi o tom nádherném zápasu proti Brazílii, kdy Masopust neatakoval Pelého, neb věděl o jeho zranění. Bylo to přesně den před zmiňovaným duelem s Bulharskem a já si tak v duchu říkal:O nic už stejně v podstatě nejde, nebylo by krásné, kdyby se celý národní tým ČR domluvil a hráli by opravdu "Fair play", tak jak mají psáno na dresech se lvíčkem na prsou. Nemyslím tím, šetřit nějak soupeře, ale například, když se míč odrazí do zámezí od mé nohy, přiznám to. Za faul se omluvím, podám ruku. Nebyla by k tomu právě v tomto zápase, na takovéto úrovni krásná příležitost? Nefilmovat, nezdržovat úmyslně, nestřídat v posledních minutách, zkrátka dávat správný příklad té generaci kluků, co jednou přijde po nich. Žel bohu se tak nestalo. Zázrak se nekonal. Naopak, fotbal, nikoliv však už ten český, utržil za čtyři dny další ránu v podobě uznaného gólu bočnísítí v utkání německé bundesligy mezi Hoffenhaimem a Leverkusenem. Uvědomil jsem si, že cesta ke změně nevede přes apelování na hráče, aby hráli v duchu fair play, ale že se musí něco radikálně změnit. 

Jsem pro zavedení takzvaného čistého času ve fotbale. Pro představu by se čas měřil stejně, jako v hokeji. Utvrdila mne v tom i nedávná aféra z konce září, kdy rozhodčí ukončil poločas v zápase Jihlava vs Plzeň v době, kdy hráč šel sám na branku. Jistě si dobře vzpomenete. Troufám si tvrdit, že toto by se v režimu čistého času nestalo. Stejně tak by zmizely jakékoliv diskuze a polemiky nad tím, kolik, že to ten sudí nastavuje vlastně minut, když bylo 5 střídání, několik ošetření a pak taky padly tři góly.... A v neposlední řadě by ubylo právě ono zdržování, různé polehávání, taktické zakopávání a ještě taktičtější střídání v závěru... Možná by i zmizelo ono komentátorovo: "Zahrál to chytře, nejlépe jak mohl, bude se teď rozehrávat od branky brankáře Xyz a čas pro soupeře neúprosně běží."
Zkrátka a dobře, při každém přerušení hry se čas zastaví a rozběhne se zase až bude míč rozehrán. Otázkou zůstává, zda nechat 90 minut, či to upravit na například 70 minut, nebo ještě méně. To už je ale otázka do diskuze. 

Fotbal mám rád a nějakou změnu k lepšímu by si určitě zasloužil. Nicméně, pokud vše zůstane tak jak je to teď, stejně ho budu dále sledovat a prožívat naprosto stejně, jako doposud.