Copak, že se to dnes všechno událo? Je zvláštní, že člověku život tak nějak plyne pod rukama, utíká mezi prsty a vždy by se proto měl alespoň na 5 minutek denně zastavit, v klidu si sednout, třeba si otevřít něco dobrého k pití a tak nějak si uvědomit, co všechno se ten konkrétní den stalo, co se událo jemu a pak si tento sumář převést do plánu na příští den.
Například dnes udála poměrně velká spousta věcí. Na Václaváku byla docela velká demonstrace, Papež volal do vesmíru, Havel odjel do lázní a Plzeň vyhrála titul. No a co z toho plyne do zítřka? V podstatě nic, zítra žádná demonstrace nebude, možná jen Václav Moravec se o ní zmíní ve svém pořadu, Papež si dál bude stejně tvrdit tu svou, že jen jeho bůh je ten správný, Havel si odpočine a v Plzni bude dost lidí bolet hlava, nicméně. Je dobré se nad tím pozastavit a porovnat si například tyto zprávy s tím, co dnes dokázal on.
Já jsem dnes nebyl na demonstraci, ale nakoupit v Globusu, kde nebylo 40 000 lidí, ale stejně sem měl pocit, že mne někdo ušlape, do vesmíru jsem taky nevolal, ale naopak mě z vesmíru volali, respektive mi volala nějaká slečna z nějaké agentury či co, že dělá veřejný průzkum a tak podobně. Po půl hodině klábosení jsme se nikam nepohli a tak radši zavěsila. Plzeň jsem si dal u televize po výborném obědě a připadal sem si, jako když zvedám pohár pro vítěze a do lázní se asi co nejdříve vyparavím, neboť můj syn mě asi brzy přivede do blázince.
A co si z toho vyvodím do zítra? Na otázky Václava Moravce se koukat nebudu, protože politika je podle mého skromného názoru svinstvo, telefon si vypnu, jako každou neděli a zvažuji, že si ho budu vypínat už na celý víkend, k obědu si dám opět Plzeň a na lázně stejně nemám, takže asi tak. No a pět minut mého času je fuč, jsem odreagovanej a mohu opět přijímat nové informace, které jsou stejně nepotřebné, neb život je krátký a k ničemu vám nejsou....
Jdu si pro další Plzeň...
