Když byla v roce 2003 Česká stana národně sociální poslána do konkurzu, v podstatě se rozpadla. Většina členů odešla. Přesto ve straně zůstalo kolem tisíc členů. Začal se hledat způsob, jak za této situaci pokračovat.
Jiří Paroubek a Karel Janko
Několik členů přišlo s nápadem založit novou stranu se stejným názvem, který by se od ČSNS odlišoval pouze číslovkou 2005. Byli přesvědčeni, že seženou sponzory a budou moci pokračovat v další politické činnosti. V původní, historické ČSNS mělo zůstat pár členů, kteří měli stranu provést konkurzem.
V březnu 2006 se sešel zakládající sjezd. Bohužel ihned se objevily první problémy. Část levičáků prosadila změnu už dohodnutého názvu a z názvu České strany národně sociální vypadlo sociální a bylo nahrazeno zprofanovaným - socialistická. Vrcholem sjezdu byl návrh nového předsedy, který (naštěstí neúspěšně) navrhoval, aby strana vstoupila do Socialistické internacionály. Při prvním zasedání nového vedení "nové" strany se provalilo, kdo má být toužebně očekávaným sponzorem. Měla jím být ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka. Za podporu ve volbách měla "nová" strana dostat místnost v Lidovém domě a 40 00,-Kč. Naštěstá ani tento návrh, navržený pátou kolonou Jiřího Paroubka, neprošel. V tomto okamžiku začal názorový a osobní rozchod mezi ČSNS a ČSNS 2005.
Do nové strany nepřešli desáítky členů, kteří nesouhlasili se změnou jména a směřování ČSNS 2005. Z dnešního pohledu je jasné, že ČSNS 2005 v podstatě vznikla jako béčko Paroubkovy ČSSD. V případě úspěchu ve volbách, jak si někteři naivně představovali, měla být Paroubkovým koaličním partnerem. Jenomže volby 2006 nedopadly tak, jak si někteří představovali. Byly to do té doby nejtvrdší a nejšpinavější volby. ČSSD zaostal o tři procenta za ODS a Paroubkův sen o vládě skončil. I v ČSNS 2005 nastala změna, na předsednickém stolci - na místo předsedy nastoupil Karel Janko.
Ve snaze se zviditelnit, rozhodli se členové ČSNS 2005 postavit - přes nesouhlas Klubu Milady Horákové, její dcery a Konfederace politických vězňů - Miladě Horákové pomník. K údivu všech se na financováni pomníků podíli i komunisté. Filip a Ransdorf přispěli po dvacetí tisících korunách. Dalším sponzorem pomníku byl známý podnikatel, lobista a sponzor ČSSD Vratislav Šlajer.
Vratislav Šlajer se zúčastnil dne 9. října 2008 (v baru Monarch) křtu knihy Jiřího Paroubka. Když padly osudné výstřely, po kterých zemřel mladý Kočka, seděl Šlajer se svou přítelkyní u osudového stolu. Jeho dlouholeté kontakty se špičkou ČSSD se potvrdily v loňském roce, kdy i tolik "zaneprázdněný" president Miloš Zeman šel nevěstě za svědka. A ženichův svědek byl významný sociálni demokrat Jan Mládek, současný ministr obchodu a průmyslu. Vratislav Šlajer je také ten, kdo půjčil peníze svému příteli, komunistickému europoslanci Miroslavu Ransdorfovi (celkem sedm set tisíc korun). Půjčka v současnosti narostla na sedm milionů. Výsledkem je, že soudruh poslanec je v exekuci.
Dlaším kdo sponzoroval postavení pomníku je Paroubkův přítel, vídeňský Čech, Eduard Harant, který ze své kapsy přispěl 50.000 EUR. Odměnou za Paroubkovu snahu je Paroubkovo jméno na podstavci pomníku. Co by tomu řekla Milada Horáková, se bohužel nedozvíme.
V té době se kontakty mezi ČSNS 2005 a Jiřím Paroubjem utužily. Volby v roce 2010 - kdy ČSSD po čtyřletém vládnutí ztratila deset procent hlasů oproti předešlým volbám - se ČSSD podařilo porazit ODS o pouhých 1,8%. A protože ČSNS 2005 získala miniaturních 0.02% bylo každému jasné, že ČSSD nemá s kým vytvořit koalici.
Po pár hodinách, po vyhlášení výsledků, se Jiří Paroubek poroučel zl funkce předsedy ČSSD a stal se prostým poslancem. Jeho zduřelé ego bylo zasaženo na citlivém místě. Proto začal vyjednávat s pátou kolonou v ČSNS 2005 o vstupu do strany. Vyjednávání zdárně pokračovalo do té doby, dokud stávající předseda ČSNS 2005 Karel Janko, levičák a bývalý člen KSČ, nezjistil, že Jiří Paroubek má internacionální pohled na svět, zvláště pokud se jedná o EU. A Karel Janko spíše prosazoval pohled národní, odmítající EU. Ke všemu Jiří Paroubek samozřejmě počítal s funkcí předsedy. Pro jistou do ČSNS 2005 poslal část svých věrných z ústeckého kraje a svého "přítele" Jiřího Vyvadila, nešťastného prvního polistopadového předsedu ČSS, nástupkyni a předchůdkyni ČSNS. Jenomže i Jiří Vyvadil si rychle znepřátelil Jiřího Paroubka. A jak rychle do strany přišel, tak z ní byl - pátou kolonou - rychle vyhozen.
Ale to už Karlu Jankovi došla trpělivost a veřejně Jiřího Paroubka napadl. To neměl dělat. Nejdříve Jiří Paroubek oznámil založení nové strany: Národní socialisté - Levice 21. století. A pak stačilo aby Jiří Paroubek dal pokyn a pátá kolona rychle činila, Karla Janka vyloučila a svolala sjezd, který měl rozhodnout o sloučení s NS-LEV21. Přestože sjezd rozhodl o sloučení, nikdy se neuskutečnilo. Přímo na sjezdu, z kterého Karla Janka vyvedla policie, odešlo několik delegátů a současně s dalšími se navrátili do historické ČSNS. A "demokrat" Jiří Paroubek, který na ustavujícm sjezdu "své" strany se nechal zvolit předsedou, si nadiktoval, kdo čím ve straně bude, a rozhodl, že se strany nesloučí a demokraticky všechny poučil, kdo z ČSNS 2005 může do "jeho" strany vstoupit a kdo ne.
Nakonec i Karel Janko zůstává předsedou. U soudu vyhrál s rozsudkem, že sloučení s Paroubkovou stranou nenastalo a strana ČSNS 2005 s minimem členů nadále existuje.
Když se podíváte na internetové stránky těchto stran, k údivu zjistíte, jak se strany; které vznikly v posledních letech, hrdě bijí v prsa, že právě ony jsou nositelky historie národních socialistů. A to ještě - čemuž už nikdo nechce věřit - v současnosti existují dvě ČSNS.
To jeden mladý, ambiciozní člen Michal Klusáček, neuspokojen ve svých ambicích - si sehnal devět lidí, z níchž polovinu někdo nezná - a v jedné hospodě si udělal sjezd, a všechny nás vyloučil. A co ministerstvo vnitra? Vzali to na vědomí. Proč by taky kontrolovali, takovou prkotinu - jestli byli porušeny či nebyly stanovy, které sami odsouhlasili?! Na to jsou přece soudy. Inu Česká republika. Takže čekáme. Třeba nám za půl roku oznámí, že máme pravdu?! Tedy aspoň doufám. Přece jsme právní stát.
Takže, děkuji všem za trpělivorst a někdy příště (že by 25. února?)
