Skončily volby do Evropského parlamentu. Malá účast měla nahrát i malým ambiciozním stranám. Nestalo se. Někteří lídři celou předvolební kampaň vykřikovali, že podle jejich průzkumu mají dostat minimálně 5%. To je případ Jiřího Paroubka.
Na něj a na dalšího "předsedu" Michala Klusáčka se hodí báseň Viktora Dyka "Země mluví".Použiji závěr básně: Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš -li mne, zahyneš!
Tento verš přesně vystihuje uvedené pány. Jiří Paroubek od roku 1970 pilně stoupal po žebříčku funkcí v Československé straně socialistické. Jako mladý, perspektivní politik dostal v roce 1978 příležitost svěřit se se svými pocity k třicátému výročí Vítězného února. Svého úkolu se ujal zodpovědně. Další šanci dostal v roce 1979, kdy si ho vyhléla StB. Pod krycím jménem ROKO se zúčastnil několika schůzek. Byl vstřícný a snaživý. Ale měl smůlu. V ČSS bylo na jeho úrovni tolik estábáků, že ho tam už nepotřebovali. A v "Ráji", taky ne. Vždyť jeho představený Vlastimil Dvořák, bylo přímo ukázkovou hvězdou StB. Takže zase nic. Ale přece jenom dostoupal do ÚVV, kde se po dlouhém čekání konečně dočkal. Stál na prahu své touhy: stát se poslancem Federálního shromáždění. Vždyť mu to slíbil sám předseda ČSS Bohuslav Kučera, vzorný agent StB od roku 1952. Ale náhle si to Bohuslav Kučera rozmyslel, a dal přednost mladé hezké člence.
A Jiří Paroubek zareagoval jak bylo jeho zvykem - uraženě odešel z ČSS. Ale měl štěstí. Přišel listopad 1989. A Jiří Proubek vycítil svou příležitost, a velmi rychle objevil v ČSSD. Okouzlil prvního předsedu ČSSD Horáka, a když Horák končil, už, už se viděl na jeho místě. K jeho žalu se tak nestalo. Porazil ho v podstatě nový člen - Miloš Zeman. Spolkl hořkou pilulku a čekal. Nebyl mezi členy ČSSD moc populární, ale byl to "buldozer", který měl nastartovaný motor. Pak překvapivě padl Špidla, a místo něho přišel mladý, křišťálově čistý, Stanislav Gross, který Jiřího Paroubka vyzvedl z jeho izolace na post ministra - a buldozer se rozjel. Nejdřív zplaníroval ministerstvo a po té co upřímný Gross uznal, že nemůže být nadále přdsedou vlády, stal se jim z nouze Jiří Paroubek. A jel. Nechal zmasakrovat mladé na CzechTek. Po prohraných volbách si vzpomněl na svůj oblíbený Vítězný únor. Poté se chtěl spojit s marťany, ale spíš se spojoval s komunisty. A po dalších volbách s tím v ČSSD seknul. Ale nebyl by to buldozer Jiří Paroubek, aby si lehl do postele v Řecku a četl své paměti. Naopak s mladistvým elánem se vrhl na rozvrácení tzv. ČSNS 2005, a když se mu to podařilo, založil NS-Lev21. Zde se nechal zvolit předsedou, a poté rozhodl, kdo s ním bude v čele. A opět se velkolepě rozjel. Nejdřív nezvítězil, přes své sliby, v krajských volbách. Poté se jako předseda, pln hrdosti, nezúčastnil parlamentních voleb. A svůj politický um a tah napřáhl na volby do Evropského parlamentu. Výsledek?! 0,46%. Jakýpak udělá krok nyní?!
Druhým předsedou je Michal Klusáček, kterého v podstatě nikdo nezná. Nejdřív vstoupil do ODS. A poté co zjistil, co všichni v podstatě věděli - že se tam krade, vystoupil. Ale taky měl, jako Jiří Paroubek pocit, že má vyšší poslání. Proto založil Národněvlasteneckou stranu. Ale k jeho lítosti mu ji Ministerstvo vnitra neodsouhlasilo. Naštěstí v televizi zahlédl volební klip ČSNS, v kterém nabízel předseda strany svou funkci někomu mladšímu. Nelenil. Zavolal. A přes pochybnosti autora, byl přijat. No, pak na sjezdu se stal předsedou. A když se začalo zjišťovat kde se nachází prezenční listina, protože většina začala pochybovat, že všichni přítomní na sjezdu byli členy strany - nenašla se. Ale horší bylo, že ani po pěti měsících se mu nedařilo prosadit to jediné správné - své názory. Vyřešil to rychle, a díky našemu "právnímu" státu, si z devíti lidmi, z nichž čtyři nebyli nikdy členy strany, svolal do hospody sjezd. Nechal si odsouhlasit co on považoval za správné a předal to na Ministerstvo vnitra. Kde mu to, aniž by zjišťovali, jestli je vše v souladu se stanovami - odsouhlasili. Zbývajícm devadesáti procentům členů to oznámil mailem; s tím, že kdo chce a koho on chce, může se vrátit. I on kandidoval. Dostal 0,03% - krásné poslední místo.
A jak už napsal Viktor Dyk ve své básni:
Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!
