Zločiny komunistů jsou, až na malé vyjimky, podrobně popsány. A kdo má zájem, může si je v klidu prostudovat. Ale je jeden, o kterém jsem nikde nečetl a o kterém jsem se dozvěděl z úst nádherné ženy, která si v padesátých letech odseděla 11 let v komunistickém žaláři.
Její jméno, Růžena Krásná, ji přesně vystihuje. Byla krásná jako růže a taky tak pichlavá. Když jsem se s ní setkal naposledy, skoro v jejích devadesáti letech, vyprávěla zajímavý příběh, který přesně vystihl tragédii žen, který komunistický režim, za jejich nesouhlas s jejich politikou a vydění světa, uvrhl na dlouhá léta do komunistických věznic.
Růžena Krásná se narodila 22. června 1921 v Českém Dubu do rodiny jednoho ze zakladatelú České strany národně sociální (ČSNS) na liberecku. Po záboru Sudet Němci se s rodinou odstěhovala do Písku. Po osvobození v roce 1945 se na žádost členů ČSNS v Liberci vrátila a stala se krajskou tajemnicí ČSNS. Při tom vypomáhala i v Pardubicích a Plzni. Po "Vítězném únoru" 1948 nepřestoupila do "obrozené Československé strany socialistické", jak zrádci přejmenovali ČSNS. Nastoupila jako úřednice na ředitelství podniku Sklo-porcelán.
V prosinci 1949 byla zatčena a pět dní a nocí byla nepřetržitě vyslýchána. Komunistický režim ji ve veřejném libereckém procesu Weiland Emil a spol. ( Emil Weiland se narodil 1896. Po válce poslanec za ČSNS. Zemřel na následky věznění. Datum jeho úmrtí není znám), který byl jeden z následných procesů navazující na proces s M. Horákovou. Původní navrhovaný trest smrti ji byl změněn na dvaadvacet let. Ve věznici v Pardubicích se setkala s Fráňou Zemínovou, bývalou místopředkyní strany a poslankyní ČSNS, odsouzenou v procesu s M. Horákovou . Propuštěna byla na amnestii 8. května 1960 zárověn se Zemínovou a Kleinerovou, bývalou poslankyní ČSNS odsouzenou nadoživotí v procesu s M. Horákovou. I po tak dlouhé době měly štěstí, protože kolem 20% odsouzených v politických procesech padesátých let to štěstí nemělo a bylo z vězení propuštěno až o tři roky později.
Když skončila II. světová válka bylo Růženě Krásné krásných čtyřiadvacet let. Když přišla do Písku nikoho neznala a domnívala se, že válečná doba není vhodná pro založení rodiny. Když nastoupila po válce jako tajemnice do Liberce, nikoho tady neznala, protože se obyvatelstvo proměnilo a dala si za úkol - vybudovat nový demokratický stát. Když si pro ní komunisti přišli bylo ji osmadvacet let. V té době nejvyšší čas založit rodinu. Když ji propuštěli z vězení byli ji třicet devět a v Liberci opět skoro nikoho neznala, a na dítě už bylo taky pozdě. Naštěstí si v pozdním věku vzala muže, který měl ve vlastní péči dceru, kterou vychovala jako vlastní.
Ale byly jiné ženy. Mladé ženy které zavřeli na sedm a více let. Když odcházely do vězení měly roční a starší děti. Za dobu věznění je často opustili muži i s dětmi. Některé vychovávali rodiče či jiní příbuzní. Když se ženy vrátily z vězení, dětem bylo deset i více let a své matky nepoznávaly, a některé je dokonce odmítaly jako matky přijmout. Některé tuto nečekanou situaci, s kterou ani v nejhorším vězeňském snu nepočítaly, řešily tím nejhorším co člověka může potkat - sebevraždou.
Jedná se o další z mnoha komunistických zločinů o kterém neexistují statistiky.Toto nám u chlebíčků a láhve dobrého moravského vína vyprávěla skoro devadesátiletá krásná žena Růžena Krásná. Bohužel už není mezi námi.
O těchto zločinech se samozřejmě nedozvíte od nikoho z velkých bojovníků zde na blogu - Cvalín a spol.
