Me Too po našem

Po 36 letech si vzpomněla profesorka psychologie, že v patnácti letech se ji na školením mejdanu snažil, tehdy sedmnáctiletý, nyní kandidát na post soudce Nejvyššího soudu, svléknout.To mě donutilo abych oživil své vzpomínky.

A ejhle, jedna vzpomínka mi hned naskočila, i když je stará padesát sedm let. Šel jsem tehdy poprvé do nové školy, do šesté třídy; když jsem na schodech nechtěně strčil do jedné budoucí spolužačky. Skončilo to rvačkou, u které zasahovala soudružka ředitelka a okamžitě mě zařadila mezi rváče. Když jsem, značně nesměle, vstoupil do své budoucí třídy, hlučící třída na okamžik zmlkla, aby si prohlédla nového exota, který k nim přišel. Ale ihned se rozhlučela. Pomalu, jakoby se domluvily, ke mně přikráčely tři spolužačky a za pubertálního hihňání mě vybrabčily.

Údivem jsem vytřeštil oči a zahanbeně zasedl na určené místo. Toto se opakovalo celý týden.  Když k tomu připočtu všeobecnou agresi k mé osobě, vyřešil jsem tento problém, po svém. Místo do školy jsem začal chodit za školu. Když se můj prohřešek vůči školnímu řádu, po šesti týdnech provalil, vyřešil jsem to zase po svém. Utekl jsem z domova.

Když jsem se po roce, který jsem strávil ve škole v Olomouci, znovu vrátil do třídy, byl jsem příjemně překvapen přijetím. Všichni se tvářili jakoby se nic nestalo. V osmé třídě nadešel čas sladké pomsty. Jako šílení jsme se o přestávkách vrhali na své vyspělé spolužačky a zjišťovali co jim to vyrostlo pod tričky. Zvláště u Olgy..., jejíž mohutné poprsí dosahovalo velikosti, které měla prodavačka tabáku ve Felliniho Amarcordu. 

U okna postávaly ty, kterým příroda nenadělila  v podstatě nic. Ironií osudu to byly povětšinou bleďoučké jedničkářky, které se na naše počínání pohrdlivě koukaly, i když na některých bylo vidět, jak je jim líto, že nejsou středem našeho chtivého zájmu.

Teď po dlouhých letech jsem si uvědomil, jak hodně jsem v té šesté třídě trpěl a díky tomu jsem neměl možnost se naučit gramatiku a proto bych rád na ně podal trestní oznámení za sexuální harašení.  Ovšem mám jeden velký problém. Nevím jak se nyní jmenují, jestli emigrovaly nebo se vdaly do ciziny či jestli vůbec ještě žijí. Ale úplně nejhorší je, že už ani nevím jak se jmenovaly. Mám pouze třídní fotografii na které jsou všechny, včetně Olgy..., která v osmičce propadla.  A taky přemýšlím, jestli v ní taky tak trpěla jako s námi a jestli ji prsa ještě povyrostla. No snad jo, protože mohla na nás zapomenout a pokud by chtěla někoho žalovat, tak své mladší spolužáky na které.určitě nezapomněla (aspoň doufám). Ale já jim přece jenom dám milost. Doufám, že ji nám dá i Olga... a další. Vždyť jsme byli tak krásně mlaďoučcí a objevovali jsem pouze  jiný, i když zakázaný svět.