Všichni jsme čekali co se bude dít při prvním výročí okupace. Ale to co se stalo, předčilo i ty nejčernější představy. Ne Rusáci (pro rusofily - Sověti), ale naše Veřejná bezpečnost (VB), armáda a komunistická dělnická ozbrojená pěst - Lidová milice (LM), byli ti, na jejichž rukou zůstala krev spoluobčanů!
Jedenadvacátý srpen měl děsivou předehru. Dvacátého srpna za Prašnou bránou začali milicionáři střilet z nákladního automobilu do shromážděného protestujícího davu a v něm zahynuli dva mladíci - osmnáctiletý František Kohout (průstřel hlavy) a o rok straší Vladimír Kruba (průstřel krajiny srdeční). Viníci nikdy nebyli dopadeni a odsouzeni! Možná, že je potkáváme. Možná, že se s nimi i kamarádíme. A oni dělají, že se vlastně nic nestalo. Ale jsou to vrazi! Po celé ČR se této akce zúčastnilo 27 000 hrdinných příslušníků Lidové milice - dělnické pěsti komunistické strany, jejímž předobrazem byla SA - pěst NSDAP. Nyní se bude hodně čtenářů kroutit a durdit. Ale taková je historická pravda.
Před polednem se u sochy sv. Václava ozvala hromadná přísaha: "Věrni zůstaneme!" a poté se náměstím šířil mohutný několikatisícový sbor pěvců, kteří hymnou vzdávali čest národu, ke kterému se hlásili, netušíc, že za chvíli jim jiní příslušníci stejného národu ukážou, zač jim je toho loket.
Shora i odspodu pomalu postupovali na náměstí početné jednotky pohotovostního pluku VB, LM a armády. Hymna dozněla. Ozval se pronikavý pískot a skandované výkřiky: "Gestapo! Kolaboranti! Husákovy ku.vy!!" Pomocí obušků, slzného plynu, vodních děl, transportérů, přes mohutný odpor demonstrujících, létajících dlažebních kostek a láhví se podařilo během hodiny vytlačit lidi do okolních ulic, a ve třináct hodin náměstí vyklidit a neprodyšně uzavřít.
Ovšem po skončení pracovní doby dav v okolních ulicích narůstal novými bojovně naladěnými příchozími. Dochází k ostrým potyčkám. Dav, aby zabránil rychlejšímu postupu a omezil zásahy vodních děl, převracel popelnice a jakýkoliv vhodný materiál k překážce. V Škrétově ulici, mladík, v hrozbě před obklíčením LM, na ni zaútočil železnou lešenovou trubkou. Neměl proti přesile šanci. Byl sražen na zem a zasypán ranami obušky a kopanci.
Tlak pořádkových sil zeslábl, přeskupil se a stáhl na Václavské náměstí. Dav na okamžik vydechl a dal se opět na pochod směrem k Muzeu, kde se pokusil prolomit zátarasy a dostat se na náměstí. Objevují se první demonstranti vybaveni pláštěnkami a mokrými kapesníky. Za pomoci slzného plynu a vodních děl je dav opět vytlačen na Vinohradskou ulici. Přijíždějí ozbrojené posily. Většina demonstrantů prochází Anglickou ulicí do Bělehradské, kde je napadena a zatlačována na Tylovo náměstí. V zoufalství, podněcováni brutalitou ozbrojených složek, začínají trhat dlažbu a házet dlažební kostky na pořádkové síly. Nové posily zatlačují dav na náměstí Míru (jak příznačné jméno). Zde demonstranti zpozorují opodál stojící, plně obsazený vůz VB. Za výkřiků: "Zrádci! Hrr na ně!" obklíčili vůz a zuřivě bušili do karoserie. Mohutně auto rozhoupali, až se jim ho nakonec podařilo převrátit i s vyděšenými příslušníky uvnitř. Proti postupujícím transportérům se několik desítek demonstrantů s pokřikem: "Fuj!" vrhlo na rozestavěné lešení, které začali rozebírat a pokusili se postavit barikádu. Transportéry s velkými obtížemi, za pomocí střelby nad hlavami davu, pronikly na pomoc napadenému automobilu.
Dav ustoupil do Rumunské a na Tylovo náměstí, kde se před hotelem Beránek pokusil o novou barikádu z lešenových trubek. Ještě nedokončenou barikádu rozjely transportéry.
Při útěku strhl dav tramvajovou trolej a přes Jugoslávskou ulici se opět dostal na náměstí Míru. Odkud je za pomoci slzného plynu vytlačili nazpět na Tylovo náměstí. Část davu se vrhla k tramvaji, která stála opuštěná na náměstí, a za řevu: Hej rup!" se jí podařilo převrátit. Jiní z domů, dvorů vynášeli popelnice. Za chvíli stála barikáda. Další barikáda vyrostla na rohu Rumunské a Tylova náměstí, odkud na postupující represivní síly lítaly Molotovy koktejly. Jeden zasáhl vůz VB, který za nadšeného jásotu vzplál. V Londýnské ulici, pod urputným odporem davu, se postup transportérů a represivních sil zastavil. Hrozilo nebezpečí, že je demonstranti obklíčí. Ozval se štěkot výstřelů. Dav ztuhl. V nenadálém tichu se ozval zvířecí řev: "Zabili dítě!" K místu výkřiku se vrhlo několik lidí a úprkem odnesli smrtelně zraněného 14 - letého Bohumila Siřínka (střeleného z bezprostřední blízkosti do břicha) do blízké nemocnice v Londýnské ulici. Chlapec za tři dny v nemocnici zemřel. (vrah nezjištěn a nepotrestán)
Několikrát se pokusily transportéry proniknout přes barikády, které bránili i lidé, kteří stáli na barikádách už v roce 1945 s přáním, aby do Prahy přijeli Američané. I přes podpůrnou střelbu se jim to nepodařilo. Tma už zhoustla, když demonstranti uslyšeli temné hučení, které se šířilo ulicemi a přibližovalo se. Většina přítomných začala mít nepříjemné tušení co příjde. Za chvíli se v šeru objevily temné obrysy železných oblud. Komunisti na vlastní národ poslali tanky. Všem došlo, že je konec a houfně opouštěli barikády. Jen pár odvážlivců, před útěkem, hodilo pár dlažebních kostek. Dutý zvuk se tlumeně šířil okolím.
Před rokem jsme nosili trikolóry s cedulkou neutralita, za což jsame byli perzekuovány okupačními vojáky. Nosili jsme fotografie Dubčeka, Svobody, Smrkovského a Černíka s tehdejším heslem: Jsme s vámi, buďte s námi! Po roce už s námi nebyli, a my zůstali sami. Pět lidí,, za vystřízlivění z tohoto poznání, to zaplatilo životem. Někdo emigroval, jiní upadli do pasivity. Jiní jim to pro klid, byt, kariéru podepsali, aniž si někteří uvědomili, že svým podpisem souhlasí s okupací. Jiní šli ještě dál, a pro lepší kariéru a lepší život se upsali StB. Zatímco někteří po listopadu 1989 s úlevou zahodili legitimaci a zapřísahali se, že už nikdy nikam nevstoupí a politika jim může být ukradená; jiní, bez hanby a studu, začali dělat kariéru v jiných politických stranách. Další, i ti co to podepsali StB, bez skorpuli se nám, i zde na blozích, snaží vnutit svůj pokřivený pohled na morálku.
V současnosti se hodně mluví o Ukrajině, o Majdanu. Srpen 1969 byl náš Majdan. Začal v lednu, kdy se upálil Jan Palach. U Muzea se objevily stany, vlajky a hladovkáři. Každý den jsme se tam tlačili a diskutovali. K vůli zimě jsme si vytvořili Hyde park v podchodu na Václavském náměstí. Pak se upálil Jan Zajíc. Potom přišlo mistrovství světa ve Švédsku a dvě vítězství nad SSSR. Vzplály automobily okupantů. Byl rozbit Aeroflot. Náměstí zaplavily nadšené davy.
Výsledkem byl nástup Gustava Husáka do čela KSČ. Den po 21. srpnu 1969 zbožňovaný Dubček podepsal "pendrekový zákon" (99/1969). Každému bylo jasné, že je konec. Chtěli jsme na Západ. Bohužel oproti Ukrajincům, jsme zůstali na Východě a tvrdě za to zaplatili. Proto nemůžu být rusofil a nemůžu fandit Doněcké lidové republice a ani Luhanské lidové republice, protože už to jméno mi v podvědomí nepříjemně připomíná lidové republiky které se zúčastnili napadení našeho státu. Zvláště když si ustavili Sovět a předsedou Nejvyššího sovětu je Boris Litvinov a předsedou vlády je Alexandr Borodaj narozený v Moskvě.
Varujou mě i aktivity ukrajinských komunistů. Kteří bleskuryhle před separatisty obsazenými sídly v Doněcku a dalších městech zřídili stánky se svým logem, kde nabízí své stranické letáky a brožury popisující benderovce jako válečné zločince, přesně podle Krylovy písně: "Vrah o morálce káže..." Přitom se objevují zprávy, že ukrajinští komunisté poskytují separatistům peníze a zbraně. Jeden z lídru samozvané Doněcké lidové republiky Miroslav Ruděnko prohlásil, že na území republiky nebude povolena činnost žádných stávajících ukrajinských stran s vyjimkou - komunistické. A nejenom ukrajinští komunisté se angažují. Pozadu nejsou ani ruští. Ne nadarmo separisté dopisem předsedovy Komunistické strany Ruské federace Gennadiji Zjuganovy poděkovali za finanční a "humanitární" pomoc, kterou jim ruští komunisté poskytují. Je příznačné, že v posledních volbách ukrajinští komunisté dostali nejvíce hlasů, které je dostaly do parlamentu, právě tam kde se bojuje - v Donbasu a také na Krymu. Ani naši komunistí nejsou pozadu. Například komunisti plzeňska píšou: "nacionálně fašistická vladnoucí chunta (skutečně to píšou s ch)." Ne nadarmo Putin dvojnásobný prezident, předseda vlády a znovu prezident podle zákona který nechal pro sebe prosadit, prohlásil: "Největší pohromou minulého století byl rozpad Sovětskéo svazu! Neříká vám to něco?! Mně jo!
Jsem přesvědčen, že kdyby někteří z účastníků demonstrací v srpnu 1969 měl zbraň, tak by srpen 1969 překonal počtem obětí Majdan. V srpnu 1968 byla nejučinnější zbraní prostý krumpáč. Což pocítilo několik hořících tanků. V srpnu 1969 byl krumpáč k ničemu. Nejúčinější zbraní se staly Molotovy koktejly. Nic účinnějšího po ruce nebylo. I tehdy existovala sovětská (ruská) dezinformace. Stačilo k tomu pouhé natáčení filmu Most u Reamagenu, který se natáčel v Davli. Fotografie amerických tanků které hráli ve filmu, se objevily v tisku NDR a SSSR jako důkaz o přítomnosti americké armády na našem území. Po srpnu 1968 museli film dotočit v Itálii a Německu. V noci 21. srpna 1968 se náhle objevila rozhlasová stanice Vltava, zřízena Sověty (Rusy). A vznikla Bílá kniha. Stačí názvy některých kapitol:
Heslo "Svobody slova" v rukou kontrarevoluce, Kurz kontrarevoluce na uchvácení moci, Kontrarevoluce v ČSSR - odchovanec mezinárodního imperialismu, Kontrarevoluční podzemí se odhaluje.
Pro zájemce doporučuji tento odkaz: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/srpen1968/bila-kniha.pdf a dále pro neznalé historie - posledních více jak sto let - Ukrajiny doporučuji můj blog: http://vladislavsvoboda.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl%=415118&bk=62345 Pak snad pochopí co je to genocida, kterou se tak rádi ohánějí v případě situace na Ukrajině.
Doufám, že z toho bude zřejmé proč se na Majdanu stalo to, co se stalo; a proč je další vývoj takový, jaký je. A pokud se někdo bude ohánět tím, že se nyní snaží Majdan vyklidit, protože ho obsadili různé existence, tak vězte, že se našli i při demonstracích u nás a všude na světě. Tak už to holt bývá.
Dnešní dovětek: Někteří rádoby odborníci, zde na blogu se nám snaží vnutit myšlenku, že ne Rusové,ale Ukrajinský Brežněv. Gruzinský Stalin (možná, že je napdne ještě nějaká národnost) nesou za okupaci zodpovědnost. Nezbývá se než se jich zeptat kdo tyto země dobil a kolonizoval? Možná, že svatý dindy.
