Sólo pro pravé ucho (Kochleární implantát II.)

Tak teď se uvidí, co dokáže kochleární implantát. Trvalo to půl roku, než mi implantát voperovali, aktivace až po zhojení. Nevím, jestli to bude fungovat, ale pokud ne, nezhroutím se.

Ještě na škole mi začalo jedno ucho slábnout, a já četl se zájmem krátké zprávy v různých časopisech o kochleárnám implantátu. Když mi po čase řekl pan doktor, který dohlížel na mé závratě, že mně nakonec čeká implantát, začal jsem se aktivně pídit po podrobnostech. Takže do ucha implantát a za ucho přijde „speech processor“, tedy řečový procesor? Podle popisu to vypadalo, jakoby procesor přijal signál, ten zpracoval a syntetický strojový hlas poslal dál. Znamená to, že procesor může zpracovat jen slova, která zná? Jen v jazycích, které zná? Naštěstí to je jednodušší. Pojmenování mělo naznačit, že implantát s procesorem umožňuje porozumět řeči.

Na šedesáté výročí Vítězného února, jak se říkávalo komunistickému převratu v Československu, jsem přes noc ohluchl. Moje pravé ucho, které mi posledních třicet let sloužilo jako dvě uši, najednou slyšelo jen zvuky přes 90 decibelů a to ještě velmi zkresleně. Moje žena se mnou komunikovala psaním, drahé injekce kortikoidů, které pojišťovna nehradila, nevedly k ničemu. Tak teď se uvidí, co dokáže kochleární implantát. Trvalo to půl roku, než mi implantát voperovali a aktivovali. Jestli to bude fungovat nebo ne, nevím, ale já se kvůli tomu nesložím. Nejsem sám, kdo přišel o sluch, jsou i horší věci. Nezhroutím se. Bude-li třeba, budu žít i s tím. Hlavně se nelitovat.

„Neměj žádná přehnaná očekávání“, řekne mi audioložka v California Ear Institute. „Jsou lidé, kteří po zapojení vůbec nepoznaji, že slyší lidský hlas. Buď připravený na dlouhodobou rehabilitaci. V knihovně si vypůjčíš knihu a stejnou audioknihu, nejraději pohádky nebo jiný jednoduchý text. Budeš poslouchat, co slyšíš, a porovnávat to s psaným textem. Tak se budeš učit, co který zvuk znamená.“ Jasně, zvládnu to. Nezhroutím se. Ne a ne a ne. Hlavně se nelitovat.

Kochleární implantát má dvaadvacet elektrod. Když mi audioložka udělá mapu procesoru, tedy pro každou elektrodu nastaví spodní hranici slyšitelnosti a horní hranici snesitelnosti, odpojí testovací zařízení od procesoru a procesor mi vrátír. Já do něj strčím baterku, dám ho za ucho a připnu snímací cívku k v operovanému magnetu na hlavě. Audioložka pak řekne: „Vládysláv“.

Naprostý šok. Nečekaný šok. Krásný šok. „Bože já slyším. Já budu zase rozumět, co mi lidé říkají. Graeme a všichni ostatní, díky. Jsem zpátky.“ 

Skořápka, kterou jsem si pracně vybudoval, abych to přežil, praskla. Už jí nepotřebuju. Audioložka už má své zkušenosti. Podá mi papírový kapesníček a pak má hodně dlouho něco strašně důležitého na psaní. 

(Poprvé publikováno před dvanácti lety na dnes již neexistující adrese bigblogger.lidovky.cz. Mírně upraveno.)