Kdesi jsem se dočetl, že se Špindlerovu Mlýnu říká český Aspen.Takže když to obrátím, jsme teď vlastně v coloradském Špindlu.
Kdesi jsem se dočetl, že se Špindlerovu Mlýnu říká český Aspen.Takže když to obrátím, jsme teď vlastně v coloradském Špindlu. V půjčovně se snažím nazout do Nordic a dávám se do řeči s pánem naproti. Ten si právě obouvá značku SureFoot. Na tyhle boty jsem viděl nedávno fantstickou reklamu, tak se ho ptám na jeho názor.
"Někteří lidé jim říkají SoreFoot,” odpoví za něj jeho asi o dvacet let mladší manželka.
”Tak hrozné to není,” hájí své boty muž z Louisiany. Doma si moc lyžování neužije, leda tak toho vodního, tak za sněhem musí sem do Colorada.
Popřejeme si vzájemně skvělou lyžovačku. Oni jdou na autobus do Snowmass a my se vydáme ke gondole asi sto metrů od baráku. Fronta není dlouhá, postupujeme rychle. Na obličeji však všichni musíme mít roušku.
Nahoře se vydáme nejprve po modré sjezdovce Copper, tu pak prostřídáme s Buckhornem. Buckhorn je sice taky modrá sjezdovka, ale nahoře je, aspoň podle mě, přetřená černou barvou. Nejprve ji zvládneme jen taktak, ale každé opakování je lepší a lepší. Nahoru jedeme vždy Ajax Expressem. Čtyřsedačka, a tak se k nám přidá pán z pruhu pro singles. Když zaslechne neznámý jazyk, zeptá se, odkud jsme.
"S Čechoslováky jsem hrával kdysi hokej”, pokývne hlavou, když mu povíme, že Česko bylo dřív součástí Československa. “Já hrával v šedesátých letech za americký nároďák. “
Zkouším pár jmen, ale na Bubníka si nevzpomíná, ani na Vaňka. Vzpomene olympiádu v Insbrucku, tu si pamatuju moc dobře. S Rusy jsme po deseti minutách prohrávali 4:0 a trenér Anton se stal národním nepřítelem číslo jedna. Ale jak jsme hráli s USA jsem už zapomněl.
”Tehdy jsem hokeji strašně fandil, byl jsem malý kluk. Kolik vám je?”
“Jedenavosumdesát.”
Tušil jsem to, ale i tak užasnu. Poplácám ho uznale po zádech. “Tak to vám moc děkuju, že mí dáváte naději. To by byla paráda, kdybych se ještě v jednaosmdesáti mohl sklouznout na lyžích!”
Okolo Aspenu jsou ještě tři další střediska, do všech se dá dojet bezplatným autobusem. My se vydáme do Buttermilk. To je asi můj nejoblíbenější resort. Většinou jezdíme po modrých, ale černou sjezdovku Klaus’ Way s následnou Racers Edge si dáme taky. Zajímavé, mnohokrát jsem slyšel pana Klause zmiňovat, jak lyžoval v Jackson Hole a v Davosu. Ale nikdy nic o Buttermilk. Co kdyby se sjezdovka jmenovala po něm? Ale těžko by se tím chlubil, protože Buttermilk znamená podmáslí.
Když se převlékneme do civilu, je čas na večeři. Rozdíly mezi hospodami jsou nejen v cenách, ale i v přístupu ke covidu. V asijské restauraci nenosí roušky ani personál. V klasické americké restauraci se dožadují dokonce certifikátu o úplné vakcinaci. Ale když ji nemáte, mávnou rukou a můžete si i tak dát třeba jejich bison schnitzel.
