Znám důvod v Česku rozmístěných arabsky psaných reklam od Člověka v tísni…

Za celou záležitostí není nic jiného, než v názvu této neziskovky uvedená tíseň, nikoliv však člověčí, anébrž časová… a dost možná i morální…

.

To bylo tak – „neziskovka“ Člověk v tísni došla k názoru, že za peníze, které jí s radostí a ochotou sobě vlastní posílají lidé, kteří tento obolus odtrhli s radostným očekáváním vstupu do ráje od úst vlastním dětem, že za tyto peníze udělá konečně něco pro všechny ty lékaře, inženýry, vědce a umělce, kteří dnes v arabsky mluvících a muslimsky myslejících zemích váhají nad otázkou, zda se vydat směr Evropa, či zda mají zůstat sedět doma a dál studovat, tvořit a komponovat ve své sluncem zalité domovině.

Dlouho, předlouho si filutové z Člověka v tísni lámali hlavy, na co využít (rozumějte, na co vyhodit…) štědré dotace a ne-zisky, které se jim trestuhodně válejí na bankovních účtech. Až jednoho genitál... pardon, geniálního, člověka v tísni napadlo, zda nevede cesta pomoci chudákům vzdělancům z Afriky a přilehlého vesmíru skrze velkoplošné billboardy. Moudré hlavy se daly dohromady a přišly na to, že nejúčinnější pomoc představuje rozmístění arabsky a persky psaných reklam v zemích, odkud do Evropy plyne nejvíce již zmiňovaných lékařů, inženýrů a spol.

Předmětem oněch velkoplošných reklam v jejich jazyce psaných mělo být sdělení, že jim my, Evropané, děkujeme za důvěru, že jsme hodni uvítat je na našich územích, bohužel však už v našich zemích dochází k naplnění prázdných míst po našich vlastních učencích, a to učenci od nich již dříve příchozích, čili je prosíme, ať další z nich zůstanou doma, kde mohou nadále předávat všehomíru nadmíru svých znalostí a zkušeností.

No, dobře to měli vymyšlené, kluci ušatí, sečetli to dobře, ale nějak jim to zahaprovalo, tah na branku soupeře se ukázal být tahem na branku vlastní…

Nikdo z nich totiž nepočítal s tím, že kdesi, kde mělo dojít ke konečné fázi operace „Zpráva vědcům“ sedí nějaký zlotřilý a nepozorný, v časové tísně se nacházející a v neposlední řadě určitě náckoidní xenofob. Tento element celou bohulibou myšlenku zazdil tím, že namísto toho, aby zajistil rozmístění billboardů se zprávou, že mají vědci a umělci zůstat sedět doma za palmou, v jejich rodných zemích, nechal rozmístit tyto billboardy zdánlivě zcela nelogicky přímo v České republice, této všeobecně známé kolébce světového xenofobismu.

Nemohlo dojít k větší tragédii. Namísto toho, aby nezisková organizace Člověk v tísni svým počinem pomohla zachránit tisíce životů případných zájemců o nadržené blondýny, domy a auta zdarma, protože by jim skrze reklamy vysvětlila, že se raději na cestu nemají vydávat, neb už blondýny, domy a bouráky zdarma došly, tak docílila jen jednoho – přilila do ohně xenofobie a nacismu v České republice nejen pověstný olej, oni tam těmi billboardy vychrstly doslova sud benzínu.

A to jenom proto, že jeden nepozorný a v časové tísni zaprděný, dost možná plný charakterových vad, čecháček, zajistil, že se billboardy nedostali těm, co by jim i přes rodným jazykem napsaným textem stejně neporozuměli, ale naopak k těm, co jim i přes nerodný jazyk porozuměli velice dobře…

Tomu se teprve říká tíseň, holoubci…

 .