Vousaté děti na skejtech...

Já vím, že asi každá dospělá generace tak nějak nechápe generaci mladých, ani já nejsem výjimkou. Možná ale nejsem sám, třeba to někdo z Vás vidí podobně...?

.

Říká se, že člověk by měl zůstat co nejdéle mladý. Problém ale někdy je s onou hranicí, s mírou, dokdy je "normální" chovat se jako mladý. Vlastně jde o to, že cítit se mladý je něco jiného, než se tak donekonečna chovat.

Možná jste si toho také všimli, Vy, věkem mně blízcí, to jest 50+.

Všude kolem, kam se člověk podívá, ve velkých městech určitě, vidíte kolem sebe dospělé, kteří jsou vlastně ještě dětmi. Běžně vídám vousaté mladé muže, s nasazenými kšlitovkami kšiltem dozadu, s ušima ucpanýma sluchátky, za které by dal pravou ruku i Otík z Vesničky střediskové, drandící po ulicích na skejtech, jako by jim bylo patnáct.

Problém je, že je jim spíše třicet, než dvacet...

Od své ženy, která pracuje v kolektivu výhradně tvořeném z takto mladých lidí vím, že i ona má někdy problém svým kolegům rozumět. Jedna věc je obecný generační problém, druhá věc však je, jaké "problémy" oni dospělí (s myšlením pubertálních dětí...) řeší.

Většina z nich žije singel stylem, a mnoho z nich stále žije v jim velice vyhovujícím symbiotickém vztahu se svými rodiči.

Berou veliké peníze, pán bůh jim je přej, které ale většinou investují jen do své zábavy, jako by si odmítali připustit, že mama - hotel není ve věku blížícímu se třicítce zrovna to pravé ořechové.

Pamatuju si, že když bylo oněch cca 20 - 30 let mně, v té době většina stejně starých (mladých) lidí už dávno řešila daleko vážnější problémy doslova existenčního rázu, než jsou otázky, kde a s kým si o víkendu vyleju hlavu, kterou kočku z okolí přeříznu, nebo jestli mám dost gelu na úpravu vlasového kohouta na hlavě.

Je fakt, že nebylo dobré, když si kluk, sotva přišel z vojny, a holka, co sotva dodělala střední školu, upekli hned dítě, protože to často nekončilo v tak mladém věku dobře. Sám jsem to zažil, takže uznávám, že určitý "odklad" by byl tehdy jen k dobru věci.

Na druhou stranu by ale asi odklad určité odpovědnosti a dospělého chování neměl trvat dalších deset let...

Někdy mě doslova konsternuje, když se setkám s člověkem, který by měl podle všeho už mít dospělý přístup k životu a místo toho mám před sebou nevyzrálého jedince. Vousaté dítě, které mi ze všeho nejvíce připomíná jednoho z nerdů ze seriálu Teorie velkého třesku.

Mám před sebou (dospělého...) člověka, který je schopný řešit strašně "vážný" problém nové počítačové hry, nebo něčeho stejně podobně infantilního, namísto toho, aby řešil věci skutečně životního významu. Jako příklad lze ukázat mladíka z TOHOTO článku.

Nevím, jestli je to milionkrát omílanou absencí vojenské služby u mladých kluků. Byla to pakárna, o tom není sporu, na druhou stranu vše s tou službou související člověka (cca dvacetiletého...) postavilo každý z oněch 730 - ti dnů před tak vážná rozhodnutí a potřebu chovat se dospěle a zodpovědně, že když si v takové situaci představíte dnešní třicetileté vousaté dítě s kšiltem dozadu, drandící na sklejtu, musíte se smát.

Nebo plakat...

.

.