Vinen...!

No, myslím, že i Shakespeare znal pondělky. I on cítil bolest i on toužil po naději. Třeba by to takhle řekl i on sám...

Jak zdá se v proudu času

ta, jenž dosud v pevných hrázích spoutána byla

vzkypěla.

Jsem vinen!

Tou mrzkou chtíče závratí

jsem lapen v pasti

v jejím čase

a trpělivost zpět ni vůle nevrátí.

Svým smíchem předivo času rozplétá.

Kdo?

Snad ta, co slova lásky vyrytá

v mém srdci zasela

bodla

dupla...

Však s gustem se ve stínu ztratila.

Jsem vinen!

Má vášeň hlavu mou ovládla,

by příkaz mlčet rozumu vnutila

a otěže mu přitáhla.

Trpělivost přetekla.

Ta, jenž dosud hrdlo poháru vysoko měla

naň dosáhla.

Vzkypěla a přetekla.

Obraz, jenž tvoří náplň rámu

ten rozbila

zabila.

Do ucha, co nechce slyšet pravdu

dotěrným křikem

odporným vzlykem

šeptá

Toužils být dotekem?

Jsi vinen.

Jsi viníkem...!