Ve Tvé duši slepě tápu...

Kolik duší – tolik cest. Tolik milníků Tě může svést. Podívej napravo, podívej nalevo, nevidíš skutečně do duše druhého…  

Chtěl bych být s Tebou šťastný

ani netušíš jak.

Když bolely by mě nohy, slyšet od Tebe – „pojď, támhle nám jede vlak“.

Co já bych dal za souznění

v noci i ve dne cítit soulad.

Vědět, že ať už se stane co se nezmění, že se mi nezačneš toulat.

Trošku se bojím nejistoty

ve Tvé duši slepě tápu.

Místo pocitu štěstí, sám sobě dokola lžu, že Tvé rozmary chápu…