Sláva, mám ho tam…!

Nebudete tomu věřit, ale já jsem otěhotněl. Nevím ani, který grázl mi to udělal, ale to vlastně není vůbec důležité… :-)))

Protože jsem muž a netrpím tím pádem menstruačním cyklem, tak jsem na všechno přišel až v momentě, kdy jsem v podbřišku ucítil něco, co se fakt dá přirovnat k tomu, když se vašeho břicha zevnitř dotkne motýl svými křídly.

Jen takové až lechtivé zatřepotání a nic víc.

Najednou jako by mně docvakla celá skládačka do sebe. Tak proto já teď poslední dobou celá rána prozvracel na záchodě, proto mi najednou přestal chutnat Staropramen a zachutnal mně Gambrinus!

Fuj…

Proto jsem tuhle přepnul napínavý válečný film na nějakou tu telenovelu, co jsem si u ní tak krásně pobrečel!

Proto mi najednou, zničehonic nejdou učesat ani ty zbytky vlasů, co mám na temeni, proto mám nateklé bradavky svých chlupatých prsou.

Tak proto se mi čím dál více zmenšuje můj největší přítel, se kterým jsme kamarádi už od narození, se kterým čůrám, souložím, který mě nikdy nenechal ve štychu!

A to jsem ještě netušil, že se během mého těhotenství ztratí docela a zbude mně jen taková jako ,,propadlina".

Ani varlátko mně nezůstalo!

Jenže to ještě nebyl konec. Motýl se svými křídly se v mém podbřišku změnil ve zdatného fotbalistu, který rozšířil svůj rajón na celé moje břicho. Zákeřnej byl jako sviňa, vždycky kopnul ve chvíli, kdy jsem to nejmíň čekal a nejradši do míst, kde si myslím, že mám močovej měchýř.Trénoval nejčastěji během dne, potom k večeru si dal asi šlofíka, aby v noci hrál „mistrák“…

Já ho nenáviděl!!!

Jak rostl, současně rostlo i moje tělo. Ať jsem si vzal na sebe cokoliv, vždycky jsem si připadal jako mamut v dětské košilce. Všechno mi bylo malý, ve všem mně bylo vedro, všechno mě svědilo a všechno mě štvalo. Nohy mně otékaly tak, že jsem se vešel nakonec jen do kanad, jenže tahejte se s břichem velikým jako žok a ještě k tomu s kanadama na nohách…

Záda mě bolela, jako bych skládal vagony uhlí, když jsem si sednul, abych jim ulevil, nemohl jsem zase pomalu vstát.

Kámoši se na mě vykašlali, já s nima nemohl jít ani na pivo, protože bych se v hospodě z toho smradu tam regulérně poblil.

Chápete to – já, kterej jsem mohl v hospodě klidně i spát jsem ji najednou nesměl ani cítit…!

Nejvíc mě asi dostalo, když jsem viděl kamarády odjíždět na náš tradiční každoroční jarní tah k jednomu z nich na chalupu.

Stál jsem na ulici jako idiot, oni nakládali věci do auta a odjížděli. Docela mě nakrknul kámoš Karel, když zamával z okýnka Milanova forda s otevřeným lahváčem v ruce a volal – „…až ti prdne voda, tak hned zavolej…maminko…vole…“

Jak jsem tam tak stál, tak jsem se zaklonil, přidržel jsem si rukou to svý panděro, kde se roztahoval ten malej fotbalovej okupant a zařval jsem na celou ulici – „…já na to serůůů! Já už to nechcííí… Pomóóóc!!!“

Světlo jako na porodním sále, dostal jsem herdu do ramene a slyším svou ženu jak rozespale povídá, že jestli chci řvát po nocích po každém hokeji, tak že budu příště spát v obýváku u televize – když je mi ten hokej tak drahej, že mě budí i v noci ze spaní…

Ještě jsem se nestačil ani pořádně probrat a první, co jsem udělal bylo to, že jsem rukou zajel do kalhot u pyžama.

SLÁVA, MÁM HO TAM...!!!

Je tam, kde vždycky byl, miláček můj úžasnej, kamarád můj věrnej!

Údeček můj pohlavní, jak já byl šťastnej, že jsem si ho tam nahmátnul!

Nikde žádný břicho, když tedy nepočítám ty špeky, co mám tak jako od přírody, žádnej fotbalista a veliká chuť na Staropramen!!!

Jo hokej, ženuško, kulový!!!

Fotbalista a jakej tvrdej parchant to byl…

P.S. – holky, já Vás obdivuju… ;-)