Putin a jeho určení hranice jeho vlastní troufalosti, jeho červené linie…

Putinovy projevy plné siláckých slov jsou dost často určeny především pro jeho vlastní národ. Hlavně před ním si musí stále hrát na neohroženého všudybyla, vševěda a zachránce všehomíra…

.

Také už na světě není krom jeho Ruska moc národů, které by ruský prezident o svých postojích přesvědčil. Po jeho zelených mužíčcích na Krymu mu už mohou věřit opravdu jen sami Rusové, do kterých je od mala huštěno horem dolem koho mají obdivovat, ke komu vzhlížet, a hlavně koho mají (musejí…) poslouchat.

Ve středu pak měl Putin opět projev, na kterém se v současné politické situaci ve světě snažil vypadat jako nezlomný geroj, jako někdo, kdo celému světu určuje pravidla hry.

To dal znát svým prohlášení, a teď vás, Vladimíre Vladimíroviči budu přesně citovat…

„Rusko chce mít dobré vztahy se všemi, ale nedovolí nikomu překročit pomyslnou červenou linii. Kde se tato červená linie nachází, si přitom Rusko v každém jednotlivém případě určí samo. A v případě jejího překročení bude tvrdě a rezolutně reagovat.“

Na tomto velkohubém Putinově prohlášení je nejsmutnější to, že ono to tak s největší pravděpodobností opravdu nakonec bude.

Jak se sám Putin mohl přesvědčit zabráním Krymu, nebo svými výboji v Gruzii, ve světě se v současné době nenajde síla, která by mu stejně, jako to kdysi neudělala Hitlerovi, nakopala za jeho skutky pozadí.

Ať se podíváte na OSN, na EU, nebo na NATO, nikdo se ve skutečnosti neodváží Putinově Rusku postavit. A Putin to tak zkouší dál. Dál víc a víc tlačí na pilu, dál zkouší, kam až ho mezinárodní uskupení nechají dojít a realisticky viděno, nemusí mít vůbec obavu, může si jít kam se mu zlíbí.

Všechny výše jmenované mezinárodní struktury se zmůžou jen na bezzubá prohlášení a slovní odsuzování Putinových kroků, ze kterých si tento dělá asi tolik, jako masový vrah z obvinění, že rozbil okno.

Jak sám řekl, bude to Rusko, tedy on, kdo bude nadále určovat, kde jsou „červené linie“, on bude od teď určovat, kam smějí, nebo nesmějí zajít ostatní.

A to je právě ta chyba!

Mám za to, že by se toto právo veta nemělo nechat na Rusku, vždy, když se jednomu konkrétnímu státu, nebo vládci ponechala možnost, aby si dělal co chce on, bez ohledu na to, co chtějí i další státy, nedopadlo to dobře.

Už jsem zmínil Hitlera, nemohu se zbavit dojmu, že Putin dnes, stejně jako právě Hitler kdysi, zneužívá neakceschopnost a neochotu mezinárodního společenství k jakékoliv obranné akci proti územním a dalším choutkám silného troufalce.

Klidně si dovolí překračovat kdysi nemyslitelné, dokonce už se ani netají tím, že to, co je či není myslitelné bude nyní určovat on, a když na to někdo poukáže, udělá jen jedno – zeptá se stejně, jako silný kluk, který ohrožuje malého, a ten malý se ohradí.

Putin se prostě s výsměšným úšklebkem zeptá na celý svět – „… a nebo co?!“

A dostane se mu odpovědi, na kterou čeká a o které je přesvědčený (podle všeho právem…) že musí zákonitě přijít.

„… a nebo nic…“

Mělo by to být mezinárodní společenství, které Putinovi a jemu podobným určí hranice, za které nesmí jít on, respektive oni.

Takové hranice, ona červená linie, by měla být pro všechny samostatné agresory nepřekonatelnou pevnou zdí, o kterou by si každý, kdo z nich by ji chtěl překročit, musel rozbít čumák.

To se ale neděje, takové zdi se nedají postavit za pomoci planých keců a protestních nót.

Kecy totiž nemají cenu, a Putin ví, že jeho současní protivníci nejsou ani schopní se k těm kecům odhodlat tak rychle, aby stačily jeho skutkům.

Obávám se, že ve světle těchto úvah nečeká naši zem v současné diplomatické krizi s Ruskou Federací nic dobrého. Naši spojenci aktivity Putina ostře odsoudí, zapanuje mezi nimi shoda, že to, že Putinovi agenti vyhodili do luftu naše dva sklady a naše dva muže, je neakceptovatelná věc … aby se pak všichni ještě nakonec shodli na tom, že je důležité udržení klidu na práci…

A Putin si zase započítá další odříznuté kolečko ze salámu vyrobeného z jeho troufalosti.

Problém je, že jediný, kdo má koule na výpady je právě Putin.

Všude se na nejvyšší místa vždy vydrápou ti největší psychopati, ti, kteří nemají žádné skrupule. Proč by to nemělo platit i v nejvyšší politice.

Putin odhalil slabé místo demokracie západního typu. Její představitelé si už odvykli rychle a smysluplně jednat, o to více si zvykly planě žvanit.

Když nechá svět Putina, aby si sám určoval, kam až smí zajít, nedopadne to dobře, nějaké výbuchy ve Vrběticích budou pak vypadat jako neškodné muší pšouky….

.

.