Přijde mi, že si stále řada lidí neuvědomuje velikost průšvihu, který nás potkal…

Už je to pár měsíců, co svět trápí koronavirus. Ještě před těmi pár měsíci asi nikdo nečekal, jak křehká je slupka naší civilizace, jak málo času stačí pro průšvih globálních rozměrů…

.

Báli jsme se války Západu s Íránem, se Severní Koreou, s Ruskem, báli jsme se zemětřesení na burzách a nálad jejich spekulantů. A on ten kopanec do rozkroku nakonec přišel ze strany, odkud jsme to čekali nejméně…

Maličká věc, viditelná jen supervýkonnými mikroskopy je nakonec tím, co rozežírá naši civilizaci zevnitř. Stačilo pár měsíců a hroutí se ekonomiky, státní aparáty, zdravotní systémy a sociální společenstva. Pár měsíců stojí podniky, firmy a kšefty, a my nějak nestíháme valit oči na to, jak zranitelný ten náš, až dosud v našich očích bezpečný svět, může být.

Jak je to dlouho, co jsme si pyšně říkali, že nyní žijeme v nejlepší době, jaká kdy byla, že se máme dnes nejlépe, jak se kdy lidé v Evropě měli...?

Lidé se díky současné krizi rozdělili do mnoha skupin. Některé trvají na tom, že je nejpřednější lidské zdraví a jsou nakloněni mnohdy nepříjemným opatřením, která chápou jako jedinou cestu z té současné bryndy. Další o sobě tvrdí, že vidí dál, nežli ti předchozí, protože oni se dokážou soustředit nejen na lidské životy přímo ohrožené nemocí, oni především volají po zmírnění bezpečnostních opatření a to v zájmu ničeho menšího, než je budoucí ekonomická stabilita.

Já osobně lavíruju tak někde uprostřed, ale abych byl úplně upřímný, spíše inklinuju k té první skupině, která si cení více lidského zdraví a života, třeba i starých a nemocných, než abych si cenil dát tyto všanc peněžence.

Víte, asi by si měli všichni uvědomit, že současná pandemie prostě JE PRŮSER, jaký většina v současnosti žijících lidí nepamatuje. Někteří lidé, kteří by nejraději, kdyby se už nejpozději zítra ráno celá ekonomika rozeběhla stejným tempem, jakým běžela před útokem viru, jakoby nechtěli slyšet, že ano – ano, budou krachovat firmy a společnosti.

Ano, budou nezaměstnaní, budou kvůli tomu lidé a celé rodiny padat mezi mlýnské kameny ekonomické krize, která nás – ano, čeká.

Nikdo si nemůže myslet, nebo by neměl, že lze z této kaše vybřednout v klídku a pohodě. A není to jen problém naší maličké země, jejíž vládu by mnozí nejraději viděli přibitou na vratech a staženou z kůže. Ne, nebudu tvrdit, že naše vláda dělá všechno nejlépe a že některé její kroky nesmrdí budoucím průšvihem. Jenže on by nás ten průšvih tak nějak čekal ať by byl nyní u vesla kdokoliv.

Vezměte si USA, zemi po všech stránkách silnější, než je ta naše. A teď si uvědomte, že i tam budou nezaměstnaní, že i tam budou lidé drcení ekonomickou krizí, která čeká celý svět.

Žádná vláda světa, ať se podíváte na kteroukoliv světovou stranu, nebude ušetřena pohledu na svou zbídačenou zem. Tak to prostě je a bude, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí. Ať budeme nosit roušky kolik chceme dalších měsíců, ať budou podniky a společnosti paralyzovány zákazem činnosti jeden den, nebo příští půl rok.

Potkala nás katastrofa a my se s ní musíme naučit žít. Nejsou to hezká slova, ale mám za to, že je stále lepší slyšet pravdu, než se bláhově utěšovat iluzí, že pro vinu za naši nečekanou a nehezkou budoucnost lze najít viníka.

Můžeme mít rychle probuzenou ekonomiku, jejíž bdělý stav ale může být velice krátký a dočasný, protože pokud se lidé budou v otevřených společnostech navzájem nakazovat virem, stejně jí po krátké době dojde dech – nemocní s horečkou toho asi moc nevyrobí, nezařídí, neodpracují.

Nikdo rozumný si dnes nemůže namlouvat, že co nejdřívější restartování naší ekonomiky je jediným možným lékem. Jsme v situaci, kdy je více než kdy jindy na místě veliká opatrnost, v případě něčeho tak nebezpečného, jako je virová pandemie, bude každá zbrklost bez milosti potrestána.

Asi to vypadá, že máme dvě možnosti, obě špatné. Buď můžeme rozjet ekonomiku co nejdříve, bez ohledu na skutečný stav zápasu s nákazou, nebo můžeme ekonomiku brzdit a držet bezpečnostní opatření na nejvyšší možné úrovni co nejdéle.

Jak už jsem psal – obě možnosti jsou špatné, při obou budou umírat lidé. U té první to budou další a další nakažení, u té druhé to mohou být například ti, co neunesou tíži ekonomických dopadů a třeba si sáhnou na život. Nebo zemřou hlady, až nás krize dožene v plné síle.

Jenže my s tím nemůžeme dělat vůbec nic, nebo jen hodně málo. Prostě se to stalo, stejně, jako se stalo, že naše předky potakávaly války, mor a co já vím, jaké všechny hrůzy. Momentálně to vypadá, že nad nákazou lehce vyhráváme. Mluvit o úplné kontrole nad ní bych se ale neodvážil, přeci jen jde o hodně nepředvídatelného nepřítele.

Ať už se rozhodneme jakkoliv, jestli se opatření uvolní, nebo zůstaneme zaseklí v současné paralýze, vždycky to nebude správné rozhodnutí. Byli jsme postaveni před hotovou věc, nad kterou nemá kontrolu nikdo na světě, sebesilnější státy a vlády se kymácí a kolísají.

Někdy si říkám, jestli by právě tento čas nebyl vhodným pro něco, co bych pro sebe nazval pracovně „opoziční smlouvou“. Kdy jindy, než v době přímého ohrožení všeho, co jsme až dosud znali, by se měli všichni ti, na jejichž rozhodnutí závisí naše životy a budoucnost, rozhodnout na co nejužší vzájemné spolupráci?

Pokud naše vláda dělá nějaké kroky, o kterých je opozice přesvědčená, že jsou špatné, proč se KONEČNĚ v této tak těžké době vláda a opozice více nesnaží o vzájemné zakopání válečných sekyr a o užší spolupráci na všem, co je třeba?

Já vím, že v normálních časech je to vláda, která nese odpovědnost za stav věcí v zemi, jenže tato doba je všechno možné, jenom ne normální. Bylo by třeba ústupků z obou stran, mnoha kompromisů, které by za normálních okolností nebyly snad ani myslitelné.

V sázce jsou lidské životy i životaschopnost  celé naší země, to je příliš vysoká cena za nějaké sebeuspokojivé vykřikování typu - "... já vám říkal, že to dělají blbě...!"

Jsem asi naiva, přesto to napíšu – viděl bych mnohem více jiskřiček naděje pro naši budoucnost, kdyby došlo k těsné spolupráci všech politických parlamentních stran při vedení naší země. Pokud má nějaký dobrý nápad pan Kalousek, sem s ním, do diskuse, probrat ho zdola-shora, pokud má nějaký návrh pan Fiala, Babiš, Hamáček, Bartoš, sem s nimi a jednat, jednat, a nakonec vybrat tu nejlepší variantu ne pro některou ze stran, nebo její budoucí volební výsledky, ale pro celou naši vlast.

Osobně si myslím, že v současné situaci by neměla mít žádná jedna strana (myšleno i jedna koalice…) a priory právo na veškeré rozhodování o opatřeních. Já vím, že tady máme parlament a senát, ale to jsou molochy, v určitých situacích moc těžkopádní. I když by bylo nakonec třeba jejich požehnání pro navrhovaná opatření, měl by existovat nějaký menší rozhodovací, respektive navrhovací „aparát“.

Můj laický názor je, že současná situace si žádá menší aparát, přes svou menší početní sestavu složený doslova ze všech stran. Každý odborník je třeba. Nelze hodit zodpovědnost na hrb jen jedné straně téže mince, tato situace je skutečně výjimečná a žádá si výjimečná opatření a přístupy všech.

Jsme až po krk v … vy víte v čem. Ven se můžeme pomalu dostávat jen pokud potáhnou všichni za jeden provaz. Prát spolu se mohou potom, teď ať se všichni perou s virem.

Ta cesta bude těžká, bude stát mnoho, ale dost možná že jinou, nadějnější, nemáme…

.

.