Politici nejsou proti hlouposti imunní. I když si to někteří myslí…

Hlavně si někteří stále neuvědomují úskalí doby, v níž žijí. Stále si donekonečna myslí, že utají své hříchy a hříšky. A jde to napříč jejich generacemi…

.

Jeden se nechá s nebetyčnou domýšlivostí naverbovat na post ministra vlády, i když musí vědět, že se za ním táhne smrad z ne zrovna košer vyplněných daňových přiznání. Musí vědět, co komu a kde pronajímal a ani ho nenapadne, když už sám netuší, která bije, aby si nechal ve vlastnických a dalších majetkových záležitostech před kývnutím na funkci, kde bude stát jako nahý ve vitríně, poradit od nějakého třeba právníka, nebo skutečně dobrého daňového poradce, zda na něj nečeká v těchto souvislostech průser a ostuda.

Další se zase dlouhodobě chová k ženám a dívkám jako dobytek, přičemž si myslí, že se to neprovalí. Je mladý, nadržený, nafoukaný slávou, která ho potrefila v nezvykle mladém a doslova nezralém věku. I když se politicky prezentuje směrem právě k mladší generaci, nedojde mu, že v době internetu se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu…

O tom, že má v tomto směru máslo na hlavě a topoření v trenkách ani na chvíli nepochybuju, na to proti jeho současnému štkaní, jak se stal chudák obětí falešných obvinění, stojí až moc svědectví o jeho k ženám nevybíravém chování.

Když zní i z fakulty, kterou studoval, jasná svědectví od zaměstnance této instituce, za nímž měly chodit dívky které měly tu „čest“ poznat „galantnost“, s níž si ten mladý progresivní a do nedávna nadějný politik říkal o pozornost, tak už to nezní jen jako něco ve stylu jedna paní povídala…

Kdyby o jeho nevybíravém chování třeba referovala jedna, maximálně dvě holčiny, byl bych ochotný připustit, že může jít o pokus o falešné obvinění, známe z USA a zbytku vesmíru, že ano, ale tady jdou podle všeho počty „fanynek“ mnohem výše…

I když měl tento mladík kolem sebe zralé politické matadory, kteří mu mohli dávat rady o tom, jak to v životě chodí, v tom politickém obzvláště, nechal se unést představou vlastní sebedůležitosti, představou, že když zavelí – „klekni a bafej!“, že se tak musí sakra přeci stát.

A ono hovňajs…

Pak tu máme politika, no, vlastně už spíše politickou mrtvolu, která kdysi dávno šéfovala našemu ministerstvu financí, kterážto instituce s klidem anglického lorda vysolila Rusákům půjčku ve výši bratru něco kolem miliardy doláčů, i když už v té době bylo spíše záhodno, aby Rusák konečně splácel, a nejen z nás, jako ze své gubernie, za kterou nás dlouhá desetiletí považoval, stále tahal.

A tenhle politik najednou dnes, když se okolnosti oné půjčky vyvalí na světlo boží, jako smradlavá bublina z bahna, má tu drzost tvrdit, že tehdy o ničem nevěděl, že tu půjčku schvalovala ještě bolševická vláda před Plyšákem, a že i když ty mergle odešly až v éře jeho šéfování, on nic, on dělá do včel…

A jak se k tomu přímo vyjádřil?

Takto - „Sám si na tuto půjčku Sovětskému svazu nevzpomínám, o této půjčce uzavřené 10. listopadu 1989, tedy jeden měsíc předtím, než jsem se stal ministrem financí, jsem nevěděl tehdy nic a nevím v podstatě ani teď,“.

Chudák malej, vzpomíná si vůbec, že byl ministrem financí Čalfovy vlády, za které ty prachy směr Kreml odlétly…?

Jako dobrý, jenže ten číman asi zapomněl na to, že podle všeho existuje dopis z prosince 1989 ( to už byl onen pán na ministerstvu financí jako nejvyšší bosss…), ve kterém jeho, jako ministra financí před odesláním půjčky do Ruska varoval tehdejší ředitel Československé obchodní banky (ČSOB).

A není všem legracím konec, blíží se volby, takže kostlivci politiků napříč politickými stranami budou vylézat na světlo boží, jako by nastal soudný den a oni se hrabali ven z hrobů.

Osobně si myslím, že v nastávající době zažijí lékaři našich politiků docela hukot, s jakým budou hromadně předepisovat prášky na spaní, protože bez nich to asi dost politiků letos do podzimu nedá…

.

.