Politici dělají chyby a zpravodajské služby pláčou…

Je to tak, a vlastně ještě horší. Politici doslova jako by zapomněli, na co mají k dispozici tajné služby, jaká je jejich práce, jak je důležitá. A hlavně na to, že tajné služby nemohou fungovat bez politické spolupráce…

Jak ale mohou fungovat, když jim politici hází klacky pod nohy? Tajné služby mají mimo jiné v posledních letech moře práce s monitorováním situace okolo možných rizik ze strany islámských radikálů. Čas od času nějaký islamista, nebo dokonce celá skupina, proklouznou mezi jejich prsty, a výsledky pak můžeme vidět večer ve zprávách…

Za vyšetřováním takového typu je opravdu ukrutné množství práce, tisíce hodin, spousta ošklivých situací, při kterých se musí i do terénu zemí, kam by se v dnešní době vydal Evropan jen pokud je blázen, naiva, nebo právě zpravodajec.

Lidé od zpravodajských služeb se snaží rozkrývat souvislosti okolo těch nejnebezpečnějších lidí, jaké si jen lze představit, mnoho z nich přichází díky své práci o rodiny, protože práce zpravodajského důstojníka opravdu manželství a rodinnému životu nesvědčí.

Tito lidé, kteří se pohybují ve sféře šedých stínů, polopravd a každý den stojí jednou nohou nad propastí, pečlivě sledují potenciální hrozby v podobě v Evropě asimilovaných muslimských obyvatel, u kterých MŮŽE  (ale samozřejmě také nemusí...) být nějaká pravděpodobnost, že mohou mít jakékoliv napojení na radikální kruhy.

Snaží se o takových lidech sehnat co nejvíce informací, aby mohli potvrdit, respektive vyvrátit, zda jsou pro společnost životu nebezpeční. Mají co dělat, aby odvedli dobrou práci, a to i v případech, kdy vyšetřují objekty, které jsou na evropské půdě legálně, ví se o jejich existenci.

A teď si představte, kde se ocitla rázem veškerá jejich snaha a odvedená práce za posledních X – let, když musí bezmocně přihlížet, jak do evropských zemí pronikají bez jakékoliv kontroly tisíce a tisíce lidí z rizikového regionu Blízkého východu, o nichž není nikomu vůbec nic známo. Neví se, odkud jsou, jak se jmenují, čím se zabývali během posledních let, nemají žádné doklady, i když se dá předpokládat, že mnozí z nich mají připravené slušné „legendy“ o své totožnosti a minulosti.

Umíte si představit tu obrovskou frustraci, které jsou v současnosti pracovníci zpravodajských služeb vystaveni? Jak se asi musí cítit, když ti, kteří by měli stát za nimi, kteří by jim měli být svou politickou mocí oporou v jejich práci, je doslova zradili?

Slyšel jsem, že podle některých zdrojů přímo napojených na Islámský stát, došlo během současné migrační vlny k infiltraci až 4 000 islámských radikálů do evropských zemí. Můžeme se bavit o tom, zda je to číslo ve skutečnosti menší, nebo větší. O čem však není možné debatovat, je fakt, že mnoho radikálů z řad Islámského státu do Evropy skutečně proniklo. Někdo si třeba řekne, že pokud ony zmiňované tajné služby odvádějí svou práci dobře, pak by neměli přijít případní radikálové v Evropě k výbušninám, ani ke střelným zbraním. I když je taková myšlenka hodně naivní, dejme tomu, připusťme ji. Jenže stále tu zbude mnoho prostoru k obavám. Není totiž v silách žádné tajné služby zakázat uprchlíkům, kteří budou usazeni ať už u nás, nebo v Německu, Rakousku atd., aby si došli do kuchyňských potřeb, a tam si koupili obyčejný veliký kuchařský nůž…

Jistě, je to jen teorie, ale dokáže ji někdo jednoznačně vyvrátit?

Pak stačí jen nějaký povel, nebo třeba nastane datum, o kterém už všichni, kterých se to týká, dávno vědí… a „spící“ radikálové mohou začít se svým „svatým“ posláním. A neuděláme s tím lautr nic. Ano, možná některé z nich policie a ostatní bezpečnostní složky po činu zastřelí, respektive zadrží, některé se třeba podaří eliminovat ještě před tím, než se jim podaří dokončit své zločiny. Všem se ale v jejich úmyslu zabránit nepodaří. Tak to prostě je.

A kdo pak bude terčem výčitek a na čí hlavy se snese největší díl viny? Koho politici, ti politici, kteří dnes otevírají náruč běžencům, a v podstatě umožňují usazení islámských radikálů v Evropě, hodí přes palubu jako oběti žralokům?

Čí hlavy budou pak padat?

Přeci lidí od zpravodajských služeb…

Jistě, je to jen moje teorie…

A na závěr si dovolím přidat video (pro silné povahy...) o tom, jak to dopadá, když selže plánování a navrch získají moc emoce. Tak to dopadlo, když radikálové pohřbívali několik svých druhů, které zlikvidovali bezpečnostní síly, a přitom zapomněli jednomu z padlých hrdinů před pohřbem sundat vestu napěchovanou výbušninou... Video ZDE