Pohádka o ,,bezpečném" eskalátoru...

Já nevím, asi jsem nedochápavý. Malý kluk je do smrti invalida, ale to, co se mu stalo, se prý stát nemohlo...

Dopravní podnik hl. města Prahy se nechal slyšet, že eskalátory, z nichž jeden zkazil celý budoucí život a způsobil bolest malému klukovi tak strašnou, že si jí asi jen málokdo umíme představit, jsou prý v pořádku a naprosto podle normy.

Mezera mezi hřebenem a dojíždějícím schodem není prý větší, než 4 mm...

Chce se mi zařvat -,,...doprdele, to se nenajde nikdo, kdo je schopný uznat, že ten kluk si tu nohu nejdřív nezplacatil na výšku 4milimetrů, než se vydal s tátou do kina a než vlezl na ty podělané eskalátory???!!!"...

Ne, nevolám po něčí krvi. Myslím, že té už vyteklo dost. Volám jen po normálním a lidském přístupu a selském rozumu. Ta nožička se tam tomu klukovi dostala.

Tečka!

Že se něco takového stát nemělo je jasné, ať se na mě ale nikdo nezlobí, stalo se to a veškerá zodpovědnost padá na toho, kdo eskalátory provozuje a kdo ručí za jejich provoz. Ten by měl nést odpovědnost a vykompenzovat jak tu bolest fyzickou, tak duševní. Co si budeme povídat, ten šok pro toho malého kluka musel být strašný. A jeho rodiče?

Nechtěl bych být v kůži chlapcova tatínka.

Pokud se k celému případu představitelé Dopravního podniku hl. města Prahy nepostaví čelem jak chlapi, tak bych jim přál jednu věc.

Nemá se nikomu přát nic zlého, ani já to nikomu nepřeju. Přál bych ale těm pánům, aby slyšeli ten strašný bolestný křik toho malého kluka.

Aby ho ve své hlavě slyšeli pokaždé, když se podívají na své děti, aby si připomněli, že mohli být klidně oním tátou, který nevěděl jak svému synovi pomoci a musel slyšet jeho pláč a vidět slzy, které by nikdy žádný rodič vidět nechtěl a neměl.

Pak ať se páni z Dopravních podniků utěšují pohádkami o čtyři milimetry veliké mezeře...