Od ďábla přes bouři do zapomnění…

Strašně ji bolely nohy, měla hlad, žízeň, a cítila se strašně špinavá. Na její špínu ale žádná sprcha stačit nebude…

 

Byla ráda, že sedí. Nevěděla, jestli je dost daleko. Stále nevěřila svým nohám, bála se na ně postavit, copak mohou třesoucí se nohy někoho unést? Do teď měla v ústech pachuť krve, říkala si, že se jí snad nikdy nezbaví.

Tak dlouho toužila po tom, vidět Seluse umírat. A přeci ji chvíle, kdy k tomu skutečně došlo, zastihla nepřipravenou. Selus, ďábel v lidské podobě, který šlapal po její cti i těle, pro kterého musela nechávat své tělo šlapat chodník v San Diegu, už nežil. Zabil ho nůž, ne to ona ho zabila.

A teď utíkala před policií, před pohledem na tu zakrvavenou zpola ležící postavu. Utíkala sama před sebou.

Měl na sobě kostkovanou flanelovou košili, seprané potrhané džíny, a ty nejmodřejší oči, jaké kdy viděla. Nakládal do pickupu nějaké balíky a sáčky, podle všeho s jídlem, pitím, a bůh ví s čím ještě. Otočil se k ní právě ve chvíli, kdy ho pozorovala, otřel si dlaně o džíny a vykročil směrem k ní.

„James“, řekl, a napřáhl ruku dolů k její sedící postavě. Podala mu tu svou, a on jí pomohl vstát.

„Barbara“, zalhala mu. Už tak dlouho nepoužívala své skutečné jméno, že jí ani nenapadlo, aby mu řekla pravdu.

Jeho loď měla skoro čtyřicet metrů na délku, a byla krásná. Udržoval ji s láskou, kterou v něm vypěstovala služba u námořnictva. Bývalý první pomocník vrchního loďmistra, James Culum nanosil zásoby z auta do nákladového prostoru lodi, zkontroloval co se dalo. Z přídě i zádě stáhl lana, do té chvíle poutající loď k  pacholeti na okraji mariny.

Už dlouho se necítila tak dobře. Příď lodě mířila ven ze zálivu, on měl práci u kormidla, a ona, vysprchovaná a s mokrými vlasy stála těsně za ním. Měla na sobě jeho vypůjčenou čistou košili, co jí sahala až do půli stehen.

„Máš chuť na něco k pití?“ zeptal se jí, a když kývla, řekl jí, kde najde ledničku, ze které má přinést dvakrát cokoliv. Stáli vedle sebe, z plechovek ucucávali pivo, a moře okolo nich ubíhalo dozadu šesti uzlovou rychlostí.

„Co je támhle to?“ ukázala rukou k obzoru.

Uvědomila si, že se ptá jen ona jeho, on se jí vůbec na nic neptal, a byla mu za to vděčná.

„Bude to s námi trochu házet, jedeme do bouřky.“

„Mám se bát?“

„Nemyslím si.“

Přitiskla se k němu blíž a ucítila jeho mužnou vůni. Spolu s vůní moře to u ní evokovalo pocity, o kterých si až dosud myslela, že už k ní nikdy nepřijdou. Jak to jen bylo dlouho, co po nějakém muži zatoužila dobrovolně a sama od sebe…?

Už si nepamatovala.

Změnil o pár stupňů polohu kormidla, a zamířil zpět blíže k pobřeží. Když dosáhli hranici, kde dno pokrýval písek, a kde byla optimální hloubka pro ukotvení, vyhodil obě kotvy. V prvním poryvu větru zkontroloval poziční světla.

Byla to čistá vášeň. Jako by se u ní protrhla stavidla, za kterými bylo dosud zavřeno vše, co souviselo s dobrovolnou láskou. Laskal její ňadra, a líbal ji na hladké břicho. Zaklonila hlavu, její dlouhé vlasy se téměř dotýkaly jejího zadečku. Cítila, jak jí hoří tváře. Její steny a jeho vzdechy téměř zanikly v burácení hromu. Střechu kabiny bičovaly proudy deště, vlny si pohrávaly s lodí jako s dětskou hračkou.

Ani jedno z toho nikdo z nich nevnímal.

Leželi si v náruči, oba si tak cizí, a přeci tak blízcí. Okolní svět jako by vůbec neexistoval, pasáci s přeťatou krční tepnou, ani banky se svými upomínkami splátek za loď, neměli šanci tou clonou bouře proniknout.

Když otevřel oči, ležel ve zmuchlaných přikrývkách sám. Moře bylo po noční bouři klidné, malým okýnkem v nástavbě dovnitř sahaly nesmělé paprsky vycházejícího slunce. Vyšel na palubu. Pobřeží se lesklo v několika kilometrové vzdálenosti, ne daleko, aby nerozeznával detaily kopců za hranicí příboje, ale dost daleko na to, aby k němu chtěl někdo doplavat. Proudy, které tam panovaly, by každého takového blázna neúprosně odnesly na širé moře...

Přes kormidlo ležela úhledně přehozená jeho košile, ze které byla stále cítit vůně jejího dívčího těla.

Byl na lodi sám.

Před ďáblem, a už vůbec ne před sebou, nikdo neuteče…

 

)

Autor: Vladimír Kroupa | středa 12.3.2014 11:20 | karma článku: 7,03 | přečteno: 863x
  • Další články autora

Vladimír Kroupa

Proč je chování Putina iracionální? Na co spoléhá?

Vždycky, když se dozvím o nějakém zkratu, který někdo udělal, pokládám si otázku, proč, co ho k tomu vedlo a zda se dají jeho kroky „pochopit“, i když s nimi třeba zásadně nesouhlasím. Hledám logiku, mnohdy nenacházím...

4.8.2022 v 11:15 | Karma: 43,35 | Přečteno: 6508x | Diskuse| Společnost

Vladimír Kroupa

Těšíte se na víkend? Tak bacha, aby vám nespadla na hlavu čínská raketa…

Když jsem si ten článek přečetl, musel jsem se ujistit pohledem na datum jeho vydání, jestli náhodou není apríla. Není... (!!!)

29.7.2022 v 11:17 | Karma: 22,42 | Přečteno: 693x | Diskuse| Společnost

Vladimír Kroupa

Vím moc dobře, proč Rusko lže, a proč porušuje veškeré smlouvy…

Vlastně je to jen jednoduché cvičení z něčeho, co by se dalo nazvat Machiavellistickou logikou. I když se to mnohým lidem nezdá, ruský postup má svou (zvrácenou) logiku...

26.7.2022 v 13:35 | Karma: 46,62 | Přečteno: 13756x | Diskuse| Společnost

Vladimír Kroupa

Na Šumavě je (už zase) krásně...

Nebyl jsem tam přesně 10 let. Tehdy to byla doslova kůrovcová hrůza, ale je vidět, že se z řádění toho pro les zákeřného brouka pomalu ale jistě Šumava vzpamatovává...

19.7.2022 v 11:03 | Karma: 24,01 | Přečteno: 609x | Diskuse| Fotoblogy

Vladimír Kroupa

Je hezké být zvenku hezký, ale je třeba být i dobrý dovnitř…

Předně bych chtěl zdůraznit, že jsem rád, že poslední volby nevyhrál pan Babiš s jeho klikou, nebo nedej Bože pan Okamura s jeho populisty, ale naopak ti, co je vyhráli. Ale...

8.7.2022 v 10:46 | Karma: 20,76 | Přečteno: 770x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

  • Počet článků 2182
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3086x
Bývalý bouřlivák, bývalý rváč, bývalý voják štěstěny, bývalý kalič, bývalý spisovatel. Současný pozorovatel všedností i jinakostí, na které se dnes ze svého skladu vzpomínek dívá úplně jinak, než jak se na ně díval v těch bývalých, bouřlivějších dobách...

 Dum Spiro Spero... 

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Oblíbené články

Co právě poslouchám