O odpovědnosti (nejen) systému…

Ve svém minulém článku jsem se zaobíral možností, že v případě vražedkyně ze Žďáru nad Sázavou selhal systém…

Zatím je celé vyšetřování v plenkách, a i když by asi hodně z nás chtělo znát souvislosti, které umožnily mladé ženě vraždit, budeme si muset počkat. Ten případ je velmi emotivní, tak je tomu vždy, když zemře dítě. Tomu odpovídají i reakce lidí. Každý se asi snaží najít v takovém činu nějakou logiku, bohužel, v takových případech všechny logické modely selhávají.

Je to jako v případě letecké havárie – všichni jsou šokovaní, a všichni si nakonec uvědomí, že k nehodě vedl celý řetězec událostí. Ani jeden článek toho dlouhého řetězu si asi nepřál nic zlého, tam někdo něco opomněl, tu něco zlehčil a zjednodušil si postup. Svou roli hraje i nepozornost a prachobyčejný lidský omyl, vůči němuž není nikdo z nás imunní.

Každá z těchto možností sama o sobě většinou katastrofu neznamená, ale když se jich sejde vícero, a přidá se k tomu prvek náhody, a v případě Žďárské vraždy i odhodlání vražedkyně…

Politici dnes zalarmovali části systému, a dožadují se odpovědí. I to je pochopitelné, kdyby to neudělali, bylo by jim to vyčítáno, oni jinou možnost zkrátka nemají. Každý takový případ je vykřičníkem, který většinou vede k lepšímu zabezpečení před podobnými situacemi v budoucnu.

Je možné, že se nakonec najde někdo, lékař, který dodal soudu špatný, neodůvodněný, nebo nedůsledně vypracovaný posudek na psychický stav paní Orlové, soudce, co se dost neptal a nezkoumal. Spíše si ale myslím, že osobní odpovědnost bude v tomto případě někomu prokázána jen těžko.

A možná, že mimo odpovědnost samotné vražedkyně ani žádná jiná neexistuje.

Když už jsme ale u slovního spojení „osobní odpovědnost“, musím si nutně položit otázku, za kolik zmařených lidských životů, za kolik bolesti a traumat nese, respektive nesl odpovědnost náš bývalý pan president Václav Havel.

Po jeho amnestii, kterou spáchal krátce po svém prvním zvolením do funkce presidenta, opustilo brány věznic tolik násilníků, zlodějů a zločinců, že to nemá v naší novodobé historii obdoby. Ti spáchali následně spoustu zločinů, včetně i několika vražd. Kdyby tehdy Havel „pustil“ jen politické vězně, což se k vývoji v naší zemi dalo předpokládat, nikdo by asi neřekl ani popel. Proč ale propustil doslova svoloč toho nejhrubšího zrna, to asi nikdy nepochopím.

Bohužel, ono i v tomhle případě vlastně nikdo moc neprotestoval, Havel byl v té době ikonou. Tím chci říci, že tradice spáchaných vážných zločinů, ke kterým vůbec nemuselo dojít, kdyby někdo odpovědný nechyboval, není u nás ničím novým.

Všechny tyto případy jsou varováním, že se nesmí nic přehánět. Ani humanita. Slovo humanita má původ a význam spojený s lidstvím.

A o lidi, o nevinné lidi, tady přeci jde především. Jejich práva nesmějí být ani trochu upozaděná proti právům těch, kteří je ohrožují. Bohužel, lidé na odpovědných místech jsou k takovému názoru hluší. Asi přes své bariéry, ať už skutečné nebo duševní, nejsou schopni vidět realitu.

Pak se stane něco podobného, jako se stalo nyní ve Žďáru, a odpovědní lidé se diví.

Diví se sami sobě…?