Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…

Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub…

.

Často slýcháme nebo čteme z řad ženstva skuhrání, že správného, hlavně skvělého a ideálního muže najít, rovná se marné snaze nalézt surový diamant o váze dvaceti kilogramů.

I když se představy jednotlivých žen mohou lišit, mám pocit, že v bohužel až moc veliké části "něžné" populace, se vychází z určitého stejného klíče.

A jaký ten klíč je…?

Správný chlap je milý, věčně dobře naladěný, nic ho nerozhází.

Je citlivý. Hlavně k potřebám té, co si ho vyvolila. Miluje zvířátka, kytičky, kterých nosí domů své lásce plné náruče. Má na to peníze, musí mít peníze, aby mohl své vyvolené plnit všechna její nejtajnější i veřejně prezentovaná přání.

Ta jsou přeci doslova rozkazem!

Správný chlap ví, že diamanty jsou nejlepší přátelé žen, ví, jak to krásným ženám sluší v sedačce červeného Ferrari, měkce modrého Porsche, nebo alespoň hravě žlutého, malého, ale nejnovějšího Minicooperu.

Dopřává ženě volnost pohybu a časovou flexibilitu, zároveň ale chce trávit veškerý svůj volný čas s ní.

Je to kulturista – intelektuál, má bohatou kštici a pečuje o sebe. Když je třeba, umí se ale i zapotit při budování nebo zkrášlování hnízdečka lásky. Umí ocenit vkus své vyvolené, nikdy, ale opravdu nikdy nemá nějaké snad nejapné připomínky k čemukoliv, co žena vymyslí, zařídí, nebo navrhne.

S ochotou rovnající se odhodlání snad jen japonského pilota kamikadze zemřít, vítá všechny plány a nápady své vyvolené. Nikdy se nediví, když jeho partnerka zrovna náhodou neví, co chce, ale vždy ze všech sil usiluje o to, aby se jí toho dostalo.

Umí ji ochránit a ubránit třeba před tlupou nafetovaných dvoumetrových lotrů.

Je jemný a rozumný, společenský a vstřícný. Nikdy se nepere, není agresivní, je vyloženě empatický. Pomáhá stařenkám do schodů, ošetří ptačí bolavou nožičku v okruhu deseti kilometrů.

Má spoustu přátel, kterými je oblíbený a neflirtuje ani s fotkami krásných žen na obálkách časopisů.

Nesmí mít kamarády, kteří ho okrádají o čas, který může (rozumějte – musí…) věnovat jí. Je třeba, aby se líbil ostatním ženám, ženám, které ho obdivují, ženám, které budou ze srdce a vztekle závidět jeho vyvolené, že má oči jen pro ni.

Umí své partnerce naslouchat když ona něco říká, nemá přitom ani trochu touhu slyšet ticho.

Neotravuje ji planými zbytečnými kecy, respektuje její právo na ticho a klid.

Dopřeje své drahé nejméně čtyři dovolené za rok, z toho nejméně dvě, které bude moci jeho vyvolená trávit bez něho, třeba s kamarádkami při návštěvě Milána, Paříže, nebo nějaké jiné Mekky módy, kde se jeho partnerka hodlá realizovat za pomoci jeho platební karty.

No, možná by stačila i Pařížská ulice v Praze.

Vlastně i Na Příkopech by to šlo…

Správný muž je krásný, ideálně drsně, jemně, intelektuálně a musí mu z očí plynout jak laskavost, tak dravost a alfa-samectví.

Nesmí být vůbec za alfu, nesmí se dožadovat uznání a repektu toho, že je to on, kdo doma nosí kalhoty.

Nesmí být macho.

Musí být tak trochu macho, vždyť je to občas tak sexy.

Má styl, umí se oblékat, dbá o sebe.

Musí vědět, co je to nedbalá elegance.

Nesmí se oblékat a žít nedbale.

Ví, co jsou to nůžtičky na nehty, pilník na totéž, ví, jak se používají a nestydí se používat také pleťovou masku, aby jeho pleť byla vonná, vláčná a hydratovaná.

Musí chodit hladce oholen, kdo se má o ty jeho vousy škrábat!

Musí vědět, jak je sexy dvoudenní strniště.

Nesmí být metrosexuál.

Nesmí být uplakánek.

Musí být normální, nesmí se občas stydět za slzy, při jejichž prolévání je ochoten schoulit se do náruče své vyvolené, aby ho mohla opečovávat.

Nesmí být na obtíž, nesmí se chovat jako změkčilec, přeci se o něj nebude jeho drahá muset starat a opečovávat ho!

Z práce domů, teprve tam se dozví, kam vlastně chce večer, nebo o víkendu jít a co tam bude dělat.

Maminka jeho vyvolené je svatá – tím je řečeno v tomto směru vše potřebné.

Je manuálně zručný a umí pro rodinný krb vyrobit cokoliv, co je třeba.

Nesmí trávit moc času v nějaké dílně, kůlně, garáži, nebo kdekoliv, kde by se chtěl snad manuálně realizovat a schovávat se trapně před neutuchající láskou, a hlavně péčí své drahé.

Musí vždy vědět co chce.

Musí si uvědomit, že jeho partnerka vždy ví, co má chtít, co je pro něj nejlepší…

Tak, to bychom měli ideálního muže, teď se pověnujeme trochu tomu, jaká by měla být ideální žena.

Ideální žena by neměla mít o svém partnerovi ani jednu z představ, které jsem vypsal výše.

Vlastně bude krátce řečeno bohatě stačit, když ona ideální žena nebude denně soutěžit s obrázkem na jedné čokoládě o to, která z nich je větší...  ;-) 

.

.