Několik názorů čtenářů na pedofilii a další, jiná ,,zaměření"...

Nedávno jsem napsal článek o pedofilech a jejich obětech a čekal jsem na reakce čtenářů. Pár jich přišlo. Jsou různé…

Některé jsou od lidí, kteří zažili něco podobného jako já a vědí moc dobře, o co jde. Stejně jako já na ty okamžiky nikdy nezapomenou a ponesou si je sebou celý život. Fascinuje mě přístup některých pedofilů, kteří jsou sice ochotni debatovat o problému a to na jisté úrovni, ale na druhou stranu nedokážou připustit, že svou láskou k malým dětem mohou ublížit i bez fyzického dotyku. Eva Pallotto to krásně shrnula v jedné z diskuzí pod jedním z článků na dané téma. Napsala něco v tom smyslu, že vztah ,,dítě – pedofil“, nemůže být nikdy rovnocenný a to proto, že dítě na rozdíl od pedofila nemá veškeré informace o skutečném důvodu vztahu mezi ním a pedofilem. Ten naopak, jakožto dospělý člověk si dobře uvědomuje stimul svého přístupu k dítěti. Dítě jde životem a pokud se nedozvi, ze onim hodným ,,strýčkem" byl pedofil, může dojít k názoru, že jeho např. otec, nebo děda (kteří nebyli pedofily) ho třeba neměli opravdu rádi, protože to byl přeci ,,stryček",  kdo ho měl rad ,,víc"..."

Naprosto s tímto názorem paní Evy souhlasím.

Rád bych v tuto chvíli předal slovo jedné ze čtenářek, která mně poslala v mailu následující slova a s jejich zveřejněním samozřejmě souhlasí. Paní  ,,E“ má slovo:

,,Dobrý den pane Kroupo,
děkuji Vám za citlivé zpracování tématu pedofilie. Myslím, že se Vám asi ozve dost lidí, kteří se setkali s něčím podobným, co jste zažil Vy. A možná to nikdy nikomu neřekli....I já jsem něco zažila něco velmi nepříjemného ve svých asi 8 letech, byla to možná epizoda, přes kterou by se jiné dítě možná přeneslo snáz ale já mohu s jistotou říct, že mně to poznamenalo na celý život. Nikdy jsem na to nezapomněla, i když jsem tenkrát nevěděla o co přesně jde. Vše jsem pochopila až mnohem později, ale už tenkrát to ve mně zanechalo silný pocit znechucení. Stalo se totiž jednou, když jsem jako dítě sáňkovala v parku, že se nabídl nějaký vlídný pán, že bude sáňkovat se mnou a že bude řídit. Sedl si za mně a párkrát jsme kopec sjeli. Pak ale řekl, že se mu chce na záchod a zašel do křoví. Až potud se nic nedělo. Ale po chvíli volal, jestli bych mu nedonesla papír. Já jsem naivně do toho křoví šla a zahlédla jsem jeho sexuální vyvrcholení. Vyděsilo mně to, proběhla jsem křoví a prchala jsem pryč z parku. Doma jsem to neřekla, protože jsem nevěděla, která "bije" ale do toho parku jsem už nikdy sáňkovat nešla.

Možná také proto se mně velice dotkla kauza Bohumila Kulínského ml. Já totož do toho dětského sboru kdysi chodila zpívat, když byl sbormistrem ještě jeho otec. Sborový zpěv mně tenkrát úplně očaroval, moc se mně to zpívání "v harmonii" líbilo. A nepochopím, jak může někdo dospělý tu krásu dětského zpěvu sobecky pošlapat. Dlouho to vypadalo, že ho za to soud ani nepotrestá a bývalé zpěvačky musely podstoupit opakované výpověďi s nechutnými detaily. Držela jsem jim palce, aby to ustály a všichni včetně soudu pochopili, že Bohumil Kulínský ml. nesmí v práci s dětmi pokračovat.

Pak je tu ještě další věc, která mně šokovala - zneužívání ministrantů v katolické církvi. Ti kněží mají plná ústa řečí o mravní čistotě a zákazu hříchů a sami sexuálně zneužívají nedospělé chlapce? Neříkám, že všichni. Ale stačil by jeden, aby katolická církev zakročila. Místo toho se to snažila ututlat . Ti kluci jsou ale poznamenaní na celý život.

Já pro pedofily žádná slova omluvy nemám , protože zneužívají děti a děti se nedokáží bránit. A ti, kdo je omlouvají, sami asi nemají svědomí čisté.

Děkuji Vám, že otvíráte lidem oči.

E.“

No, nevím, jestli je třeba dodávat něco víc. Snad jen ten, kdo má doma stejně malé dítě si umí představit tu paniku v dětské duši. Dám raději slovo další čtenářce a jejímu mailu. Slovo má paní ,,L“ :

,,Vážený pane Kroupo,
díky za všechny ty články.
Už při prvním eseji na toto téma jsem vám chtěla psát, že překvapivě
stejně mi při jedné výjimečné příležitosti vyprávěl o velmi podobném
zážitku s vedoucím oddílu mořských skautů i můj manžel (tehdy se
nacházel na druhé straně světa). Splétal se tam úžas, nevíra, děs a
zklamání.

Až budete všechen sebraný materiál zpracovávat, prosím nezapomeňte
upozornění na to, že ač nám děti v 18 připadají velké a dospělé, některé
jsou trestuhodně hloupé. To je zase moje zkušenost. Jeden bělovlasý
prasák, který mě po přijímačkách na VŠ potkal v Praze na ulici, mi totiž
tři hodiny vyprávěl, jak se zná s mým otcem i dědem atd. atd.
Jistě, měla jsem být chytrá. Ale já jsem neměla ABSOLUTNĚ ŽÁDNÉ
informace ani ponětí, že sexuální obtěžování má i jiné formy než
znásilnění natvrdo. Podsouváním sexuálního kontextu mi dokázal zhnusit i
vlastního otce. Tělesná újma nakonec sice žádná, ale celé mi to došlo v
podstatě až za pár let. Můj muž se se svým zážitkem vyrovnával podobně
dlouho. Do holčiček teď hustíme informace, aby si vždycky dokázaly
poradit. Jen urputně doufám, že to nikdy nebudou potřebovat.

Zdravím,

L.“

Uznávám, že příhoda paní ,,L“ sice není tak úplně o pedofilech ale spíše o taktice člověka, který chce oblbnout důvěru druhého a je stejně opovržení hodný jako ten, kdo ,,masíruje“ duši řádově o desítku let mladší a důvěřivější. Ale ta pasáž o zážitku jejího muže v oddílu mořských skautů sedí, co myslíte…?!

Dále mně poslal zajímavý mail pan ,,M“. Jeho příběh, nebo chcete – li jeho problém, nám ukazuje další rozměr dané problematiky. Pan ,,M“ je v podstatě a ne svou vinnou, stále jednou nohou v kriminále a já osobně obdivuji jeho ,,nervy“, protože raději bych byl dva dny v týlu nepřítele s omezeným množstvím jídla a munice, než být vedoucím na dětském táboře. Posuďte sami :

,,Vážený pane Kroupo,  

zaujaly mě Vaše články o pedofilii a Vašich vlastních zkušenostech. Dlouhá léta působím jako vedoucí dětského oddílu a tak mě tato tematika dost zajímá. Nemám odborné vzdělání, ale myslím si, že pedofil je člověk, který

a) má rád děti (ale to máme my všichni, kteří s dětmi pracujeme), b) děti potřebuje k sexuálnímu uspokojení (byť třeba jen v představách, bez fyzického kontaktu). Podle mě je dítě (objekt pro pedofila) člověk bez vyvinutých druhotných pohlavních znaků. Proto si myslím, že Váš zážitek je něco trochu jiného. V 16 letech jste už nebyl dítě a tudíž ten druhý asi nebyl pedofil, ale (jak sám naznačujete) spíše homosexuál. Stejně tak řada „pedofilů“ ze zpravodajství televizních stanic nejsou pedofilové prostě proto, že nesplňují bod a), protože dětem ubližují. Viz odstrašující belgický případ Dutroux – u něj je odborně prokázáno, že to není pedofil.  

V našem oddíle na sebe navzájem dáváme dost úzkostlivě pozor, aby se mezi námi dospěláky někdo s takovými sklony nevyskytl. Na minulém letním táboře se nám ale stalo pár případů, ze kterých jsme byli „tak trochu mimo“. Jezdí s námi čím dál mladší děti a ty z nás pedofily vyrobily. Hned první noc přišel jeden malý prcek do chatky vedoucích s tím, že je mu smutno a jestli si může k někomu na chvilku vlézt do postele. Jednu noc byl u kolegy, příští noc u mě a tak to šlo čtyři noci za sebou, než se nám podařilo ho to odnaučit. Maminka dotyčného prcka přiznala, že výchovnou chybu asi udělala ona, protože dítě v první třídě už by nemělo lézt do postele rodičů, jak je její syn zvyklý. Při nepřítomnosti rodičů, pak klučina hledal náhradu a adoptoval si nás. Další z malých členů našeho oddílu chtěl před spaním vždy někoho dospělého obejmout (tedy aby někdo objal jeho). Jednomu zase kolegyně vždy dávala pusu na dobrou noc, aby vůbec usnul (existují i pedofilky nebo se to týká jen chlapů?). Jeden prcek později přiznal, že občas schválně brečel, aby ho někdo z nás pochoval. Nevím, co s takovými situacemi dělat. Dřív byli naši členové starší deseti let a nic podobného se nám nestávalo. Jsme banda pedofilů? Kdyby to viděl někdo ze současných inkvizitorů (ti, co za každou cenu hledají v dětských kolektivech šikanu nebo pedofila), určitě by si na nás smlsnul. My si to sice o sobě nemyslíme, neboť nesplňujeme bod b) v mojí definici (nikoho z nás sexuálně neuspokojuje pochování dětiček), ale čert ví, jak to vlastně je. Jestli máte čas na odpověď, zajímal by mě Váš názor.  

S pozdravem M.“  

Uznávám, že toto je opravdu oříšek a vůbec panu ,,M“ nezávidím. Je třeba doslova Šalamounské nátury k tomu, řešit takové situace. 

Další mail mně poslala paní ,,P“ , která je stejně jako já bloggerkou a také má určitě k dané problematice co říci. Z jejího mailu uvádím jen několik vět, protože zbytek zprávy má spíše osobní charakter a nemá přímou souvislost s tématem:    

,,Vzhledem k tomu, ze se tyranymi a sex. zneuzitymi detmi zabyvam temer 15 let a znam mozna stovky pribehu, mate moji naprostou podporu a doufam, ze budete mit dostatecny ohlas. Priznam se, ze vim az moc dobre, ze je to boj s vetrnymi mlyny. Hlavni problem vidim v tom, ze lide si vubec neuvedomuji skutecne realne nebezpeci, ve kterem se ty deti nachazi, a maji tendenci celou situaci bagatelizovat. Pokud se ozveme, tak prehanime, jsem hystericka(!) a vzdyt se vlastne nic nedeje a o nic nejde. Copak je osveta ve spolecnosti na strane jejich a ne skutecnych obeti???
Je mi z toho strasne smutno a moc Vam drzim palce!

P.“

Další případ nepotřebuje můj komentář...

neděle 16. -17. 6. 1956.

-----------------------------------------------------

Bylo nás jedenáct. Tentokrát jela s náma i Lidunka. Mirek a Jura měli přijet až pozdějším vlakem. Vystupovali jsme v Tišnově, kde jsme si prohlédli „ Portu Coeli“ a kostel. Pak jsme šli po zelené značce, až jsme sešli do údolí Libochůvky. Po cestě jsme dělali značky v domnění, že nás kluci dojdou. Dosti pozdě jsme našli příhodné místečko k táboření. Bylo to trochu stranou, ale velmi pěkné. Hoši nás ovšem nenašli.

K večeři jsme si uvařili hovězí polívku, kterou se mi podařilo vylít a francouzské brambůrky, které jsem připálila. Pak jsme si dali pomeranče. U ohníčku jsme četli „Tábor smůly“ a o ½ 11 jsme šli spát.

Neděle

V noci byl obdivuhodný klid, ale k ránu začal křik, protože zima už nedala děckám spát. Nejdéle jsme vydrželi spát my, t. j . asi do 9 hodin, neboť naše spacáky nám dávají tuto možnost.

K snídani jsme si dali vinný list, pak pudink a na to hroznový kompot. Pak se šlo na jahody. Pak se balilo, shodily se stany. K jedné hodině jsme se dali na zpáteční cestu. Cestou jsme narazili na Mirka a Juru, kteří se příliš nenamáhali nás najít a vařili si oběd. Odmítli jít s námi pěšky do až do Tišnova. Šli jsme tedy dál údolím Libochůvky až do Loučky, kde jsme se obdivovali krásným mostům. Za Loučkou jsme pojedli chléb s máslem, salámem a brynzou a pokračovali v cestě do Tišnova. Tam jsme měli asi 3/4 hod. čas, pojedli, popili a zvážili torny a už tu byl vlak ve kterém jsme se setkali s Mirkem a Jurou.

 Stránka č.13 z deníku Jury.

Poznámka:

Originál tohoto zápisu, který  psala moje žena, která s námi tehdy také byla, je psán rukou. Uvedený text je přepisem.  Z tohoto výletu existují fotografie. Co se dělo v noci z 16.  na 17. června 1956. jsem pochopil až později.Fotografie vůdce oddílu a neštěstí v obličeji mého bratra hovoří jasně.

Z fragmentů dalších dokumentů se dá pochopit, že zneužití tímto pedofilem a homosexuálem mělo pro bratra fatální následky. Mirek praktikoval zajímavé triky jak se hochům přiblížit. Ukazoval jak němci přivazovali partyzány bez provazu okolo stromků a pak je sešlapali, aby se z toho nemohli dostat. Bratr Jiří to nakreslil do svého deníku, viz str. 13.

Dopady na naši rodinu byly také neuvěřitelné. Matka se musela zamykat na půdu, bratr ji obviňoval, že sexuálně zneužívá otce.

Mirek se nám se snažil imponovat různými triky, zmíněnou pistolí, odzbrojením milicionářů, zacházením se zmijemi atd. .  bojím se ale, jestli to nebylo obráceně, než jak píše v Židenickém zpravodaji. Ve svých textech píšete o újmě na duši dítěte. Ale jak fantastický zdrojem informací  o skautingu mohl být Homosexuál a pedofil pro STB lze ponechat naší fantazii a eventuelnímu zachování dokumentů STB.

Dneska se mi dostali do rukou Vaše články. Poněkud tedy narychlo jsem Vám napsal a využil fragmentů, které mám při ruce. Doufám, že projdou mailem.

Z povídání od našich jsem se o Mirlovi dozvěděl, že byl vyšetřován na Leninové jako pro mne nepochybný pedofil a homosexuál, který bráchu zneužíval. Vylíčil jsem vám situaci, která u nás po bráchově úrazu nastala. Jak brácha pronásledoval matku s tím, že sexuálně zneužívá otce. Mirek si nebyl ničeho vědom, jenom opakoval,  že má hochy rád. Vyznívalo to asi tak, jak to bylo v našem chlapeckém segregovaném oddíle běžné. . .  a co že jako? Uvedl jsem mu konkrétní příhodu, jak nás jako orientační přeborník nedokázal na Libochůvce ve vzdálenosti asi 200 m nalézt. Ležel celou noc s bráchou ve stanu, našli jsme je nakonec my, když leželi před stanem okolo něhož jsme šli zpátky na vlak. Říkal jsem mu, že s bráchou to bylo velmi špatné, že ani na psychiatriích si s ním nevěděli rady. Vzal jsem si ho na 2 roky do Jihlavy, kde jsme spolu bydleli a leccos jsem se od něj dozvěděl. Nakonec si vzpomněl, že brácha měl problémy se stažením předkožky, takže mu Mirek na základě svých zkušeností radil...

To je v hrubých rysech příběh bratra pana G. Bohužel se mně nevejdou do článku všechny dokumenty, které mně pan G. laskavě zaslal. Jde o stránky z deníku jeho bratra, stránky oddílové kroniky, výstřižky z tehdejšího i dnešního tisku, které se onoho případu vedoucího Mirka týkají atd. I tak si myslím, že to, co jsem zde uvedl nepotřebuje další komentář...

Tak a teď je řada na názorech ,,druhé strany“, tedy pedofilů, nebo těch, co s jejich jednáním a smýšlením mají  menší problém, než mám třeba já:

,,Vazeny pane Kroupo,
Vas zazitek je politovanihodny, ale zkuste pripustit, ze existuji pedofilove, kteri se takoveho jednani nedopusti. A posledni dve Vase vety... "Normou je NEBYT A NECHOVAT SE jako pedofil. Alespon si to mysli vetsina civlizovaneho sveta a vyjadruje to jasne ve svych zakonech... " V zakonech neni o pedofilii ani pismenko, to je jedna vec, druha vec - ja se jako pedofil projevuji velmi casto - vcera jsem byl za Marketkou (kdybych nebyl pedofil, tak bych za ni nesel, protoze bych ji mozna neznal a uz vubec nemel s ni tak blizky vztah, jaky mam), trpelive nad ni sedel a pomahal ji s anglictinou pote, co me o tu pomoc sama pozadala. Pripustte, ze existuji pedofilove, kteri to s detmi mysli vazne a nejhorsi veci pro ne by bylo, kdyby tomu diteti nekdo ublizil. Maminka Marketky byla taky pritomna a o tom, ze jsem pedofil a co k Marketce citim, vi. Pekny den preje ,,K“.“

Domnívám se, že to je typický příklad zjednodušeného pohledu ze strany pedofila na problém. On se necítí v žádném případě vinen udržováním kontaktu s objektem svého sexuálně motivovaného zájmu – vztahu.

,,Ale, ONA to přeci chtěla sama…"

Chtěla by to i s rozumem dospělé, rovnocenně vybavené partnerky, s vědomím, že její ,,učitel“ je k ní vázán ne pro zájem naučit ji anglickou gramatiku, ale pro uspokojení své sexuální touhy…? Ano, ON se jí ani nedotkl, ale co ho vede ke kontaktu s Markétkou? Opravdu by se jí nedotkl, kdyby nebyla maminka dítěte přítomná? Ví skutečně maminka, že pan ,,K“ je pedofil? Zeptám se jinak – je normální, aby matka malé dívenky dovolila kontakt své malé dcery s člověkem, o kterém by věděla, že je pedofilního zaměření…?

Já osobně tomu nevěřím, ale ať si udělá názor každý sám.

Přišel mně i jeden mail, který byl obzvláště ,, šťavnatý“. Pro úplnost podotýkám, že mně přišel jen pár minut po té, co jsem se v diskuzi pod jedním článkem právě výše jmenovaného pana ,,K“ zeptal, jestli když uvádí, že rodiče jeho ,,přítelkyň“ o jeho zaměření vědí a pokud si je jistý tím, že jeho internetové stránky, kde má kolekci náhodných fotografií malých děvčátek v různém provedení a z různých prostředí a situací (jde o momentky z ,,ulice“ a možná je tam i dcerka někoho z Vás čtenáři a ani o tom nevíte.), splňují všechny zákonné atributy, stejně tak jako jeho další činnost v tomto směru, zda mu nebude vadit, když předám jeho IP adresu a pár dalších detailů, které se mně o něm povedlo zjistit, svým kontaktům u PČR, aby oni sami posoudili, zda jde opravdu o neškodnou činnost, nebo jestli už náhodou nebyla naplněna podstata některého trestného činu v souvislosti s § na ochranu práv dítěte, na ochranu osobnosti a ohrožování mravního vývoje a výchovy dítěte. Jak jsem napsal, po pár minutách mně přišel mail od pana ,,P. K.“. Tady je:

,,hahaha , tak vrah kerej necha hodit GBU 12 na vesnici plnou deti a zen, jenom aby si tam Cheney mohl postavit ropovod, ted bude psat o moralce ? jak se wubec opowazujes ty skurwysyne?! kdybych mohl tak te este dnes sejmu ty hajzle, ale neudelam to z oci do oci , v tom ses asi lepsi ty cvicena kriso, udelal bych to tak abys vubec nevedel od kud to prislo a proc, stejnie jak ty decka co sou ted kvuli tobje rostrhany na kusy, coz mela bejt spis tvoje rodina , ty zmrde!"

Co dodat? Snad jen tolik, že onen pisatel naráží na můj článek uvedený v sekci ,,Próza a poezie“ zde na blogu a který má název -,, Z deníku Afghánistán – Je pět odpoledne…“ Myslím, že kdo je rozumný a umí do pěti počítat ( a učil se natolik, že dokáže napsat alespoň jednu větu bez gramatických chyb) má jasno…

No, můj dnešní článek je u konce. Snažil jsem se předat dál alespoň část toho, co se ocitlo během pár minulých dnů v mé mailové schránce. Někdo možná namítne, že můj článek je nevyvážený a dost možná, že z jeho pohledu tomu tak je. Já mám ale svůj úhel pohledu a jakožto autor mohu poskládat informace tak, jak uznám sám za vhodné. Komu se to mé ,,skládání“ nelíbí, ať si napíše článek svůj.

Chtěl bych poděkovat všem, které jsem citoval, dokonce i panu P.K., za jeho mail, kde uznává, že jsem ,,lepsi cvicena krisa…“ protože i jeho názor se počítá…

P.S. Dlužím čtenářům ještě jedno vysvětlení. Asi se nejeden z Vás podivil, že neotevírám pod svými články diskuze. Ujišťuji Vás, že to není jen otázkou nadávek a slovních útoků. Jde o to, že před časem určitý člověk v mých diskuzích zveřejňoval určitou adresu. Je úplně jedno, zda šlo o adresu mou, někoho mě blízkého, nebo o adresu úplně cizí. Vzhledm k povaze témat a článků, kterými se zabývám a které píšu, jistě každý rozumný člověk pochopí, že zveřeňování jakékoliv adresy ve spojitosti s mou osobou by mohl být problém... Rozumným děkuji za pochopení a těch nerozumných mně může být jen líto...