Našel jsem důkazy, že u nás v Česku je svět ještě normální…

Jistě všichni víte, že na druhém konci světa vypuklo něco, co já nevím, jak nazvat - panika? Šílenství? Dělání z komára velblouda, či z molekuly slona?

.

Každopádně v USA vypuklo něco, co shazuje sochy do té doby stojící v poklidu, do řek, něco, co trvá na tom, že jen život jedné určité barvy má cenu, něco, co vyhazuje lidi z práce, co je bije, co rabuje obchody a zapaluje auta, něco, co v neposlední řadě s častým, vlastně stoprocentním úspěchem řeší vyobrazení nějakých tmavých postaviček na obalech čehokoliv, myšlenka na možnost, že by na nějakém výrobku snad mohla být tmavá opice, je v této souvislosti doslova nepředstavitelná.

Faktem je, že takové „nálady“ umí přeletět i oceány a proto se ono „něco“ s úspěchem zabydluje i v jiných částech světa, namátkou mě napadá třeba Velká Británie, která se podle všeho v dohledné době bude onomu „něco“ omlouvat asi i za to, že se dosud nepotopila do Atlantiku…

Ne tak ale u nás, v Česku. Tady je svět ještě stále normální, stále je proto u nás možné zobrazovat i opice na čemkoliv, aniž by si to někdo vztahovačně vztáhl na sebe a narouboval to na myšlenku údajného rasismu.

A tak můžeme najít stále postavičku sedícího mouřenína na čokoládové tyčince Kofila, nebo můžeme vidět, či v obchodech potkat něco, co bychom už dnes za oceánem určitě neviděli a nepotkali.

Napadá mě myšlenka, že v našem krásném Česku zažíváme mnohem větší svobodu, než bychom mohli zažít v zemi, která se stále (a dnes již neprávem…) pyšní přídomkem „kolébka svobody“.

Svobodu má, nebo nemá každý z nás hlavně ve své hlavě. Pokud má někdo v hlavě neustále to, že ho cokoliv uráží a ponižuje, vlastně nemůže být nikdy skutečně svobodný. A víte proč?

Protože i když o tom stále mluví, až křičí, ve skutečnosti být svobodný ani trochu neumí…

A důkazy normálna u nás…?