My vás naučíme poslouchat, vy „smějící se bestie“…!

Abych uklidnil administrátory blogu, doplňuji, že těmi smějícími se bestiemi parafrázuji výrok Reinharda Heydricha, nemyslím to jako nadávku. A o čem budu dnes psát? Vlastně také o německé zvůli a vůli silou si podmanit náš národ…

.

Ještě ani nestačily oschnout na letištní ploše čmouhy od kol startujícího letadla německé kancléřky, a už se vyrojily reakce německého tisku na fiasko, kterým se dá bez ostychu nazvat včerejší pokus paní Merkelové, „zkusit to s námi po dobrém“…

Jenže její snaha přátelsky nás pokárat a přivést nás zdviženým prstem na správnou cestu k bezpodmínečné poslušnosti přišla vniveč. A tak se do věci vložil německý tisk, který má jasno – takovou revoltu si k německému Vůdci nesmí nikdo dovolit, tím méně nějaký pronárod slovanských opic, které nebyly nikdy samy schopné si vládnout. Je přeci absolutně nemyslitelné, aby se beztrestně nějaký spolek smějících se bestií postavil do cesty rozhodnutí, které padlo v říšském sněmu.

A to rozhodnutí zní – my jsme je do Evropy pozvali, tak se o ně Evropa, včetně primitivních kmenů, povinně postará. A jak ne, bude mazec!!!

 Nevěříte? Věřte!

„To, že by Východoevropané opustili svůj odmítavý postoj (k přijímání běženců), se nedalo očekávat. Německo (pro ně) sice je nejdůležitější obchodní partner, ale dokud se odpůrci společného řešení nebudou muset bát skutečně účinných sankcí, jako je odebrání hlasovacích práv (v EU) nebo podpůrných fondů, jen málo se toho změní,” napsal deník Schwäbische Zeitung.

Trochu mně to připomnělo tento projev...

„A nyní, když máte před sebou celkový obraz, musí vám být jasné, že v žádném případě nesmíme ponechat tento českomoravský prostor ve stavu, který by umožňoval Čechům třeba jen tvrdit, že je to jejich prostor. Musí nám být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, srdcem, jež bylo v příznivých dobách vždy baštou němectví a v době kolonizace stráží proti Východu, a konečně - jak to dokumentuje i vývoj na kulturním poli - bývaly Čechy v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck, citadelou Evropy. Bylo to způsobeno i tím, že první říšská univerzita, ještě před Krakovem a před Vídní, byla založena zde, v Praze. Zamyslíte-li se pozorněji nad těmito okolnostmi, bude vám bezesporu jasné, jaký osudový význam má tento prostor pro Německo a pro německé dějiny. Přehlédneme-li je, shledáme, že rány dýkou do zad, jež sledovaly porážku říše, vycházely ve většině případů právě z tohoto prostoru…“

Možná nevíte, že toto neřekl před svými kumpány na Pražském Hradě při příležitosti nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora, nikdo menší, než sám Reinhard Heydrich...

To by tak hrálo, aby Švejk vypískal Vůdce. My vám dáme pískat! To budete čumět, Čecháčci, jak budete tančit, až vám k tomu budou zase pískat naše píšťaly…

.