Mučení malých pejsků…

Kde kdo má doma nějaké to zvířátko. Někdy se nevyhneme jeho „údržbě“ a to je pak často „boj“. Výsledek ale většinou stojí za to…

Naše pudlinka Baruška s námi žije už jedenáct let. Přepočteno na lidský věk jí je vlastně sedmdesát sedm. Protože jako ani ne dvouletá měla nějaké ty zdravotní potíže, musela podstoupit kastraci, což u fenek obnáší odoperování vaječníků a dělohy. Díky tomu, jako by se v její psí duši zastavil čas a ona je navždy „dvouletá“.

Hravá je stále jako štěně, energie má na rozdávání a i když už někdy potřebuje po namáhavějším výletě odpočinek, stejně bych chtěl být ve svých sedmasedmdesáti takový čilouš, jako je ona. Čas od času jí děsně naprdnu, to když si řeknu, že je třeba ji vykoupat a ostříhat. Pudlové mají jednu nesmírnou výhodu – absolutně nepelichají a doma z nich nenajdete ani chloupek. Tahle pozitivní vlastnost je ovšem vyvážená bojem (jinak se to někdy nazvat nedá…), který musíme vždy po několika měsících podstoupit.

Kdysi, když byla ještě štěně, tak jsme ji odvedli k jedné paní, co stříhala psy. Ta ji s odpuštěním tak zprasila, že jsem se rozhodl koupit si vlastní strojek na stříhání a napříště se do toho pustit sám. Vyplatilo se mi to – jak finančně, tak psychicky.

Za těch jedenáct let jsme se s naší Bárou celkem sehráli a je to takový náš rituál – ona vrčí, já vrčím, ale nakonec jsme spokojení oba dva.

Kdysi, když jsme se rozhodovali že si koupíme psa, tak já, starej militarista jsem chtěl pitbulla, ovčáka, nebo alespoň dobrmana – prostě něco, čemu by se dalo říkat „PES“.

Dnes jsem rád, že si tehdy prosadila svou moje žena a že máme doma takového skvělého kamaráda, jakým nám Baruška je.

A doufám, že nám ještě dlouho bude…

A teď se pojďte podívat, jak to vypadá, když ji „mučím“…

Já tě páníčku vůbec nemám ráda…

Fakt ne!

A vůbec, já tady vlastně nejsem…

Ta potupa…

Jen počkej, až se z toho ručníku vymotám…

Tady už jsem krásnej, vykoupanej a chundelatej medvídek…

Co chceš dělat, páníčku…?!

Na popravišti…

A už mě škube…

Hlavně, aby teď nevypnuli proud, zůstat ostříhaná napůl…

A jsem na lopatkách…

Že mi ten skřipec paničky sluší…?

Už mám krásnou šošolku…

Počkej, až mně ten čumák pustíš…

A je to hotový, ale tím uzlem si mě neudobříš…

Ale je fakt, že voní…

Krasavice…

Nejenom krasavice, ale ještě k tomu šlechtična…

Teď si to příkoří vypije ten uzel…