Mega sem a mega tam…

Árie některých tragikomedií se rodí v bolestech. U jiných ale stačí jen předat „noty“ po telefonu a je vymalováno…                                                                                                                             

Ahoj Pavle Pavlíku,

pusť si „malej“, lumpíku!

A jo vidíš, jsem to hňup

na příjmu jsem co by dup.

Tak jsem tady, s úctou smekám

na tvé „noty“, kámo, čekám.

Poslouchej mě chlapče milý

a zapiš si za uši

to co ti teď hochu povím

jenom tobě přísluší.

Ať už je to co je to

s magistrátem sfouknu to

mega sem a mega tam

to jsem rád že „noty“ mám.

Bez notové předlohy

byl by ten kšeft v prdeli.

Co však Hrad, já ptám se ptám

snad nestojí proti nám?!

Hradu ty se vůbec neboj

dobyl jsem i Everest

dávno já vím jak a kudy

Václavovi v prdel vlézt.

Ten je s námi, to je jistý

je to starý ješita

ten ví dobře jak to chodí

taky „noty“ uvítá.

To je dobře, Pavle milý

spoléhám se na tebe

hlavně prosím nos ten „malý“

stále raděj u sebe.

Ani nespím, jsem furt vzhůru

kdybys snad měl potřebu

měl bys pro mě partituru

pro tebe já jsem vždy tu.

Mega sem a mega tam

bez not by to nešlo

jenom málo kšeftíků

by bez nich v Praze vyšlo.

Dirigenti – bozi skoro

mocné mají hůlky

úředníci ochotně

jim lezou mezi půlky.

Mega sem a mega tam

jedna věc je jistá

bez notové předlohy

nic nepohne se z místa…