Karel Gott je profík - tečka!

Už pár minut po udílení cen Tý – Tý se začaly ozývat různé hlasy. Tak já se přidám a také něco málo podotknu…

Karel Gott obdržel cenu. Ne každý mu ji přeje. Panu Gottovi je vyčítáno kde - co a je zesměšňován kde - kým. Nevím, snad je to přirozená vlastnost člověčí, zesměšňovat a někdy i urážet něco, co už trvá, dle některých názorů -,,moc dlouho".

Řada lidí vyčítá panu Gottovi jeho údajnou minulost v době socialismu. Úmyslně nepíšu ,,komunismu", protože tento jsme ani my tady, ani nikdo nikde jinde na světě neměli. Já to vidím tak, že není pravda, že by pan Gott táhl s tehdejší vládnoucí stranou za jeden provaz. On jen prostě nešel bezhlavě proti nim. Pokud snad se někde na nějaké fotce objevil vedle někoho z vedení ,,strany", tak to podle mě nebylo tím, že by se o to snažil on, ale přesně naopak. To tehdejší prominenti se chtěli blýsknout tím, že se znají s ,,Goťákem". On se snažil vždy jen dělat to, co uměl a umí nejlépe.

Zpíval.

Moc dobře si vzpomínám na ty časy, kdy závodní rozhlasy zahoukaly a všichni jako jeden muž (čest vyjímkám) napochodovali do závodních jídelen, aby se tam zúčastnili schůze  ROH (Revolučního Odborového Hnutí), nebo SČSP (Svazu Československo Sovětského přátelství). Opravdu má někdo dnes morální právo na to, kritizovat pana Gotta za to, že například zpíval v pořadech k příležitosti MDŽ, VŘSR...?! - dosaďte si výročí jaké chcete.

Obzvláště se bavím, když pana Gotta kritizují lidé, kteří v době ,,Sametu" tahali kačera okolo domu, nebo kteří měli s bídou dvacet let na krku. Jak směšné, co se nám najednou vyrojilo pseudodisidentů. Jediným jejich bojem proti režimu byl fakt, že nosili dlouhé vlasy a džínsku ,,Superku".

Vraťme se ale k umělecké straně osobnosti pana Gotta. Chtěl bych se zeptat jeho kritiků, kdo z nich dokázal to, co on? Kdo se dokázal vypracovat z elektrikáře až tam, kde je dnes? Většina lidí si myslím neuvědomuje jednu věc. Pan Gott se stal slavným - mám na mysli uznávaným, umělcem už v době, kdy u nás nebyla ani jedna komerční televize, ani jeden bulvární plátek. On nepotřeboval, aby ho ,,udělal" nějaký ten skandálek, jako jsme toho svědky u dnešních rychlokvašených ,,hvězd". Uvědomuje si alespoň  někdo z jeho kritiků ten propastný rozdíl mezi jím a všemi těmi Sámery a spol...?!

Docela zábavné je, že řada z těch, kdo po panu Gottovi plivou, se druhým dechem dokáží posadit na ,,sedínku" z kdejakého ,,uměleckého" díla - Made in USA. Když už jsme u té Ameriky, něco mě napadá. Spousta lidí si dělá legraci z působení pana Gotta na jeho angažmá v Las Vegas. O americké kultuře si můžeme myslet ledacos, jedna věc je ale jistá. Pan Gott tam zpíval a to tak, že s úspěchem. Většina dnešních novodobých Star (Superstar...) by byla v hotelu v Las Vegas připuštěna tak maximálně k čištění bot a to ještě pod dohledem pologramotného pohůnka, který by dohlížel na to, aby něco nepopletli.

Pan Gott dostal ocenění v podobě zrcadla Tý Tý. Podle mě ho dostal proto, protože si ho zasloužil. Nevím jak vám, ale mně, když zazní po ránu z rádia jeho píseň (například) -,,Když muž se ženou snídá...", tak mám hned ten den hezčí. Jeho písně jsou z těch, které si lze zapískat a proto je mám rád. Je v nich krásná melodie, je v nich příběh a mají hlavu a patu. A jsou zazpívány hlasem, který  je prostě jedinečný.

Pan Gott se nikdy neměl potřebu míchat do politiky, tak, jako se o to snažili jiní. Držel se toho, co umí nejlíp - zpívání. Jeho talent a pracovitost nepotřebují, aby ze sebe dělal pseudohumanistu tak, jako třeba jeden z nejmenovaných ,,umělců", co to sice dotáhl až na ministra pro národnostní menšiny, ale nějak nevím, kdo měl z tohoto ,,počinu" nějaký užitek. Tedy myslím společenský.

Jak pan Gott sám říká, měl v životě neuvěřitelnou ,,kliku" na lidi okolo sebe. Asi na tom něco bude, každého z nás tvoří i lidé okolo. Těm lidem okolo pana Gotta lze pogratulovat za skvělou práci.

Já osobně jsem se s několika ,,slavnými" lidmi setkal. Když to vezmu z umělecké branže, tak například jsem kdysi, při natáčení jednoho válečného filmu, připaloval cigáro Bruceovi Willisovi. S Colinem Farrellem jsem si házel míčkem a setkal jsem se osobně i s Charlesem Aznavourem. Z našich veličin to byl například pan Bolek Polívka. S panem Gottem jsem se ale nesetkal nikdy, což je mně líto. A tak bych mu alespoň touto cestou chtěl poděkovat za všechnu tu práci, kterou pro naší zemi dělá. Chtěl bych mu popřát, aby mohl co nejdéle a co nejlépe dělat to, co dělá nejraději. Asi se mně nikdy nepodaří stisknout mu ruku. Asi by o to ani nestál. To je ale fuk, já mu ji alespoň cestou svého blogu podávám a děkuji mu.

Pan Gott je u mě profík - tečka!