Kamínky…

Každý tomu říká jinak a jinak to cítí, tak proč ne třeba zrovna – kamínky? Vždyť i z malých kamínků se skládají veliké chrámy…

Skládám si do dlaní kamínky vzpomínek

ty hladké si hýčkám

těch ostrých si nevšímám

v srdci je hledám po kamínku kamínek.

Kdo by to řekl, že kamínky voní

mají chuť malin a v sobě ohýnek

něhu Tvých dlaní

moře vzpomínek.

V dlani je laskám, cítím plamínek

do srdce skládám ke kamínku kamínek…