Jak si Hurvínci místo války představují zadržení naplech zfetovaného člověka…

Ani jsem na to téma nechtěl nic psát, ale naivita některých blogerů (blogerek…) a diskutérů mě nakonec přesvědčila, abych napsal…

.

Vážení Hurvínci (omlouvám se, ale příznačnější označení mě nenapadá…) představte si na malou chvíli, že na sobě máte policejní uniformu a že jste ve službě…

To si takhle dojídáte hamburgera a najednou se z vysílačky ve vašem voze ozve hlas operačního, že v té a té ulici došlo ke rvačce, minimálně jeden z podezřelých je zřejmě pod vlivem nějaké návykové látky, dochází tam k ničení majetku a ohrožení osob.

Vyhodíte zbytek hambáče z okna do blízkého koše, zapnete si pás, fňuknu a bliknu na voze a vy a dva vaši kolegové protočíte gumy služební oktávky a hajdy do té a té ulice…

Když dorazíte na místo, vidíte jednoho polonahého muže ležet na zemi, zjevně zraněného, v tu chvíli ještě nevíte, že krev na jeho ruce je tam díky tomu, že ten výtečník mydlil před chvíli pěstí do okénka zaparkovaného cizího auta.

Jdete k němu, snažíte se navázat kontakt, ptáte se ho, jestli vás vnímá.

Jo, kéž by…

Tedy on vás vnímá, ale tak nějak … po svém.

Ten muž má zlatou dávku snad pervitinu, či jakého svinstva pod kulichem, neví, čí je, ale najednou stojí na nohou a vrhne se na vás. Poškrábe vás, vašeho kolegu dokonce kousne. Snažíte se ho zadržet, ale předem už z mnoha zkušeností víte, že to nebude tak jednoduché.

Muž se s vámi pere, i když jste tři, máte co dělat, abyste ho složili na zem. Nakonec se vám povede chytit ho za hlavu a v otočce ho složíte na chodník.

A co se stane dál, Hurvínci v policejní uniformě?

Opravdu si představujete, že už máte vyhráno?

Určitě ano, Hurvínkovské války se přeci vyhrávají tak snadno…

Jenže leda kulový…

Už jen nasadit pouta člověku, který necítí bolest, díky droze v žilách má nadlidskou sílu, člověku, který s vámi rozhodně ani v nejmenším nespolupracuje, člověku, který sebou zmítá a brání se čemukoliv, to je věřte mi pocuc…

Ale zadaří se a pouta jsou nasazená.

Konec srandy, Hurvínci…?

Ani omylem!

Hurvínci si často myslí, že když má zadržený ruce spoutané za zády, že už je klidný, jako beránek, že už z jeho strany nehrozí vztyčení, běhání, kopaní, narážení do čehokoliv, ohrožení ostatních lidí v jeho blízkosti, vběhnutí do vozovky před projíždějící auto a tím ohrožení nejen jeho samotného, ale i dalších lidí a jejich majetku…

Hurvínci si často myslí, že pak, když je agresivní zfetovaný člověk spoutaný, že už ho lze snadno, bezpečně a rychle zvednout ze země, posadit si ho do auta a tradá na vachcimru…

I vy Hurvínci…

Docela bych vás chtěl vidět, jak si takovou neřízenou střelu o váze přibližně osmdesát kilo posadíte za sebe do auta, spolehnete se, že ho udrží na místě obyčejný bezpečnostní pás a vyrazíte s ním do provozu…

Ne, takhle to milí Hurvínci fakt nefunguje a nemůže fungovat…

Normální policista udělá něco jiného – snaží se zdrogovanou osobu co nejvíce znehybnit na zemi, snaží se, aby si nemohla ublížit, ani aby nemohla udělat nic z toho, co jsem popsal výše. Taser, nebo jiný elektrický paralyzér na něj použít nelze, právě protože je zdrogovaný. Jeho srdce vlivem drogy jede na 300%  běžného výkonu, a kdybyste mu do té jeho pumpy natlačili ještě nějakých 12 000 000 voltů navrch, tak by to znamenalo jeho jistý konec.

A tak se takový normální polda snaží udržet feťáka na zemi, klekne si na jeho krční páteř v místě, kde ramena přecházejí v krk, aby ho neudusil, ale zato měl bezpečnou kontrolu nad jeho pohybem. Druhý polda mu znehybní nohy a pak už se čeká na příjezd záchranářů, kteří mohou díky medikamentům poskytnout jisté zklidnění zadrženého, pak ho již zklidněného přikurtují k lehátku a za doprovodu policie ho mohou odvézt do lékařského zařízení určeného k řešení takových situací.

Hurvínci to ale mají jinak, samozřejmě.

Ti zadrženému feťákovi tichým hlasem domlouvají tak dlouho, až se tento zklidní, jednou rukou ho zvednou ze země, doprovodí ho k autu za vysvětlování, že ho odvezou za růžovým jednorožcem, usadí ho v klidu a míru na zadní sedadlo, připoutají bezpečnostním pásem a za přátelského rozhovoru ho dovezou kamkoliv je třeba…

Je fakt, že při takovém přístupu určitě nehrozí feťákovi, že mu lupnou věnčité tepny. To se přeci v pohádkách nestává…

V reálném životě a světě ale bohužel droga občas právě tyto tepny přepere, ony lupnou a feťák už nikdy růžového jednorožce neuvidí.

Je to ruská ruleta – policie je povinná člověka, který se chová tak, jako se choval dnes již zemřelý feťák v Teplicích, zajistit, dohlédnout na to, aby dále neubližoval sobě či jiným, takže takový normální policista nemá na výběr.

Že takový zásah feťáka rozpumprlíkuje na entou?

Asi ano, příčinu vzniklé situace je ale třeba hledat nikoliv u povinnosti policie, ale u nezodpovědnosti člověka, který se nafetuje a pak škodí a ubližuje.

Je zřejmé, že policejní zadržení zadrženému zvýší krevní tlak, natož když se zadržení brání ze všech sil. Jak už jsem ale psal, policisté nemají na výběr, revolver s jednou ostrou v bubínku neleží na jejich bedrech, ale plně závisí na palci, který si do vlastních žil natlačil drogu.

Když jí bylo moc, před kohoutek se dostane ta ostrá a feťák končí.

To je život, milí Hurvínkové, nikdo neříkal, že bude lehký…

Příště, až si zase budete něco představovat, jako onu vaši pověstnou válku, zkuste se na chvíli vcítit ne do role feťáka, ale do role toho, kdo denně riskuje svůj život, aby vám nikdo nemlátil pěstí do okénka vašeho auta, nebo aby vám neskočil pod auto, co zrovna řídíte, v krajním případě, aby nemlátil pěstí do vašich hurvínkovsky úžasně vykulených očí…

.

.

.