Dilema Iljiče Trampoty…
Už je tomu dávno. Tehdy se svět klepal zimou ze Studené války, jedni harašili zbraněmi na nás, my zase na ty druhé. V rámci osvěty a oblbování lidu fungoval, respektive nefungoval, princip Civilní ochrany. V rámci té komedie jsme my, jako děti, běhali po škole i kolem školy v pláštěnkách, holínkách, s igelitovými sáčky na rukou, a hlavně s obličejem přisátým k plynovým maskám.
Ale nejen děti, takhle blbli i dospělí na svých pracovištích. Tam byl vždycky vybrán nějaký nešťastník, který byl pověřen veledůležitou funkcí referenta Civilní ochrany. To byl člověk, který sepisoval a maloval evakuační plány budov, seznamoval kolegy s tím, kdo kam, kudy, a s kým se má rozutíkat, až na nás soudruzi Američané shodí atomovou bombu. Někdo to dělal s chutí, protože i blbce potěší funkce, někdo to bral jen jako nutné zlo, a aby mu z toho nehráblo, tak si z toho vlastně dělal spíše legraci.
Ten druhý, rozumější pohled na věc, ten se přesně týkal kdysi jedné mé příbuzné. Jakožto referentka CO byla povinná zúčastňovat se pravidelných školení, aby mohla tam nabyté vědomosti předávat dál, a zachraňovat životy svým kolegům a soudruhům nadřízeným. Jednou, v pátek to bylo, se musela povinně dostavit na obr-školení, které bylo pořádáno na Slovanském ostrově v Praze, v budově známé jako Žofín…
Kecy přednášejících střídaly jejich kydy, a na závěr celé monstrakce vystoupil k řečnickému pultíku soudruh nejvyšší odborník na peripetie spojené s výbuchem atomové bomby. Jak už jsem předeslal, bylo to v pátek, a tak většina školících se soudruhů a soudružek zcela nedisciplinovaně sledovala hodinky, protože tehdy, v době hlubokého socíku, obchody zavíraly sotva se slunce sklonilo k imperialistickému západu, v sobotu bylo otevřeno jen dopoledne, a v neděli byste si o dveře od sámošky leda tak rozbili hlavu.
A tak všichni dost netrpělivě poslouchali stokrát omleté informace, jak je třeba po výbuchu zalehnout k tomuto patami, nejlépe za nějakou terénní vlnu, pakliže není k dispozici terénní vlna, postačí alespoň obrubník u chodníku…
Když soudruh atomista konečně skončil, sklapl rudé desky s černou pravdou na bílém, všichni si oddechli, pomalu balili tužky, bločky, a v hlavách lovili vzpomínky, co že to musí koupit na víkend, zvedl jen tak pro formu oči k davu, a položil nejhorší otázku, jakou v tu chvíli položit mohl…
„Tak, soudruzi, má někdo z vás snad nějaký dotaz, nerozuměl něčemu někdo…?“
Vzadu, tam úplně v rohu napravo, zvedla se ruka, která patřila k hlavě, která něčemu nerozuměla…
„Já, já bych chtěl vědět, soudruhu, co se dá proti atomové bombě dělat…?“
Soudruh vrchní atomista nevěřil svým uším.
„A čemu PŘESNĚ, soudruhu, nerozumíš? Já myslím, že je vše jasné. Probrali jsme nutnost evakuace, chování a organizaci v protiatomovém krytu, zásady odmořování, jak se chovat, když nás výbuch atomové bomby zastihne v terénu i ve městě, já myslím, že bylo řečeno vše…?“
Zoufalý pokus vysvětlit, že bylo vysvětleno nevysvětlitelné…
„Ano, to všechno chápu, soudruhu, to jsou všechno věci, co jsou třeba PO výbuchu. Mě by ale zajímalo, co dělat proti té atomové bombě jako takové…?“
Soudruh atomista se orosil, protože netušil, zda je ten človíček skutečně tak natvrdlý, nebo to jen hraje, a jde o cílenou provokaci proti snaze ochránit mír a socialismus proti válce a imperialismu. Co když řekne něco, co provokatér využije, nebo co využije někdo jiný…?
„Soudruhu, můžeš se prosím postavit?“
Vzadu, tam úplně vpravo v rohu, zvedla se postavička malého mužíčka, takové malé hubené nic, co by sfoukla i mini atomčička.
V sále vzrůstala panika a nevole. Každý už se viděl někde úplně jinde, ale když ono maličké stvoření potřebovalo po celodenní masáži vědět, co se dá dělat proti atomovce…
Soudruh přednášející položil druhou osudovou otázku toho dne.
„Jak se jmenuješ, soudruhu?“
„Já jsem Iljič Trampota…“
Došlo k nemožnému, v Praze, v době míru, na Slovanském ostrově, v sále historické budovy Žofína, vybuchla atomová bomba…
Asi nikdy před tím, ani po tom, zřejmě Žofín nezažil tolik dusících se lidí, tolik slzí stříkajících všude okolo, a ani při mistrovství republiky v break dance, nezažil tolik zkroucených postav…
Trvalo to prý dost dlouho, než se i panu přednášejícímu podařilo popadnout dech. Když se mu to podařilo, předklonil se a opřel se o pultík, co nejvíce vážným pohledem se zadíval tam dozadu do rohu vpravo, a pravil nejdůležitější větu toho celého dne…
„No, víš, soudruhu, jak bych ti to řekl… prostě ve tvém případě bude asi nejlepší, až někde dojde k atomovému výbuchu, abys byl od něho co nejdál…“
Věřte nevěřte, toto se skutečně stalo. A jaké máte Vy, co jste tu dobu také zažili, zážitky z podobných akcí? Nestyďte se, jistě se podobnými zážitky jen hemžíte, tak diskuse je Vaše…
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/4261/w230/Bf85049.jpg)
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/4261/w230/Bf85049.jpg)
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/4261/w230/Bf85049.jpg)
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/4261/w230/Bf85049.jpg)
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/4261/w230/Bf85049.jpg)
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů
Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....
Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát
Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...
Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia
„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...
Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození
Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...
Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka
Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...
Neznámí útočníci stříleli v Rusku, cílem byla synagoga, kostel a policejní post
Po střelbě na policejní post v Machačkale v ruském Dagestánu pokračuje v jedné ulici střet s...
Ukrajinci poslali do Česka 115 miliard. Banky zjišťují, zda nejsou z korupce
Premium Od začátku ruské invaze na Ukrajinu se mluví hlavně o tom, kolik peněz evropské státy posílají do...
Za reportáž povolávací rozkaz. Ukrajinští novináři se obávají o svobodu tisku
Ukrajinští novináři se v poslední době setkávají s případy pokusů ovlivnit jejich zpravodajství ze...
Útok na Krymu zranil na 120 lidí. Rusové kvůli dodávkám střel viní USA
Sledujeme online Ukrajina v neděli na území okupované Ruskem vyslala desítky bezpilotních letounů. V Sevastopolu na...
![Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku](//1gr.cz/u/free.gif)
Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku
Profesionální trenér sportovců-profesionálů i hobbíků, vytrvalec a závodník, Jan Kempa, je mužem činu. Svůj život obrátil v patnácti doslova...
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3082x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...