Dilema – být optimistou, nebo pesimistou…?

To je to, oč tu běží. Ve svém zamyšlení budu vycházet z jednoduché teorie – Kdo je to pesimista? No přeci dobře informovaný bývalý optimista…

Z toho plyne, že takový optimista je vlastně člověk, který je jen málo obeznámen se situací v okolním světě. Pesimista, na rozdíl od něho, neplýtvá něčím tak pofiderním, jako je optimistický pohled na věc, protože pesimista ví…

Rozdíl mezi optimistou a pesimistou je také v tom, že zatímco optimisté jsou pesimistům spíše k pousmání, a trpnému poukázání na to, že i na ně dojde, pesimisté jsou však doslova trnem v oku optimistické části populace.

Jde o to, že optimisté nemají rádi, jak oni říkají, „šťouraly“, lidi, co vidí svět černě, netají se tím, a svou „blbou náladou“ zamořují celé okolí, hlavně ale ten krásně růžový optimistický svět.

Teď jde ale o to, kdo má pravdu. Neinformovaný snílek, nebo informovaný realista, který na rozdíl od toho prvního ví, jak jsou rozdány karty…?

Optimální společnost by asi měla vypadat tak, že by v ní měl být namíchaný poměr obou táborů půl na půl. Jedni, aby dodávali těm druhým alespoň zdání naděje, ti druzí aby ty první zase přidržovali nohama na zemi.

Ať tak, či onak, důležité je, aby v takovém společenství bylo co nejméně blbců. U těch je totiž jedno, zda jde o jedince s informacemi, nebo bez nich.

Přeji Vám, abyste potkávali blbců co nejméně, a co se optimistů a pesimistů týká, tak těch ať potkáváte… takových, počkejte, já to hnedle spočítám… no prostě přiměřené množství.

Užívejte si léta, dětem přeju krásné prázdniny, ze kterých ať se v pořádku vrátí, a nám dospělým? Nám dospělým přeju při prohlídce vysvědčení kapku, nebo raději v některých případech (v mém ne, moje dcera má samé... :-) ) koňskou dávku optimismu…  ;-)