Co bych chtěl slyšet z úst nějakého našeho ústavního činitele…

I tento článek bude, jak jinak v těchto dnech, o koronaviru. Pokusil jsem se v něm sepsat, co bych rád slyšel od nějakého politika, nebo co bych chtěl říci sám, kdybych politikem byl…

.

Vážení spoluobčané

I naše země, stejně jako mnoho zemí celého světa, v těchto časech čelí určité a zcela konkrétní výzvě. Světem se šíři nový druh viru, který, jak jistě už všichni víte, v sobě skrývá určité nebezpečí. To nebezpečí není drakonické, jako bývaly údery pandemií v minulosti, kterým svět, nebo alespoň Evropa, čelili, přesto je třeba zaujmout dostatečná opatření, aby dopady nového koronaviru, byly ve všech směrech co nejméně ničivé a devastující.

Ano, umírají lidé, pro mnoho lidí znamená setkání s novou nemocí vážné komplikace, pro další, pro naprostou většinu, ale nepředstavuje virus až takové nebezpečí. Je to stejné, jako s každou nakažlivou nemocí, pro někoho se může stát osudnou, pro někoho může znamenat jen menší komplikaci.

Tak to s nemocemi chodí, to je realita.

V naší zemi se zatím nepotvrdil ani jeden případ nakažení tímto koronavirem, ale nebudu Vám lhát – sám se domnívám, že je jen otázkou času, kdy se dostane i přes naše hranice. Víte, není v silách žádné vlády, ať oblíbené, nebo nenáviděné, aby zajistila v tomto směru nepropustnost svých hranic. Viry a nemoci obecně si žijí podle svých pravidel, na která jsou bohužel nějaké čáry na mapách krátké. Připravme se tedy i my na to, že se koronavirus bude s vysokou pravděpodobností během určité doby týkat i naší země.

Taková příprava v sobě však neskrývá neukočírovatelnou paniku, jistě, obezřetnost je na místě, ale jak se říká – nejhorší smrt je smrt z leknutí. Neřítí se na nás černý mor, ani žádná podobná pohroma, při které byla úmrtnost nakažených takřka sto procentní. Místo paniky, při které by snad strach ochromil naše rozumové pochody, měli bychom si všichni uvědomit, že úspěch v krizových situacích vždy chodí ruku v ruce s rozumem a s disciplínou.

To, co nás pravděpodobně čeká, není ani v nejmenším srovnatelné se situacemi, se kterými se museli vypořádat moji, nebo Vaši předci.

Uvědomme si, jak oni museli zatnout zuby proto, aby jejich pokolení žilo dál v nás všech. Všechno už tady bylo, mor, úplavice, Třicetileté válka, První světová válka, Španělská chřipka, nacismus a Druhá světová válka – to všechno naši předci přežili, protože vzali rozum do hrsti.

Nenechme se zahanbit před jejich odkazem, nenechme paniku, aby ovládla naše životy. Asi nikomu nelze vyčítat, když si pořídí domů dvě kuřata na mrazák, pár polévek v sáčku, nebo v konzervě, něco fazolí, soli a cukru, dva bochníky chleba. Nepodnikejme však nelogické nájezdy do obchodů, jako by hrozilo, že během příštích dvou let nebudou mít nikde otevřeno.

To je přeci nesmysl.

Nenechme se masírovat bulvárními médii, které vždy těžily z lidského strachu, proto dnes dvou palcovými titulky uvádějí, že hrůza, považte, nejsou k sehnání roušky v lékárně…

Jako by každý, kdo nebude mít v příštích dvou dnech na tváři roušku, třetí den nabeton zemřel.

Zamýšlejme se nad informacemi, které se k nám dostávají, analyzujme a neukvapujme se. Nenechme se vyděsit rádoby tragickými zprávami, že má náš stát rezervy jídla na pouhý jeden den a pár hodin. Musíme si uvědomit, že jde o zásobu jídla pro více než deset milionů lidí, umíte si představit tu hromadu někde na jednom místě…?

Dále si musíme uvědomit, že pravděpodobnost, že by těchto zásob bylo třeba plošně v jeden den pro komplet celou zemi, pro všechny její obyvatele, je asi tak stejně veliká, jako že vám zítra někdo postaví jen tak z ničeho nic nový dům a na jeho terase vám přistanou ufouni.

Pokud by bylo třeba zásoby využít v důsledku uzavření některých obcí, měst a podobně, respektive v důsledku uzavření obchodů v nich, nikdy by to neplatilo pro celou zemi a v takovém případě by pro onu danou lokalitu z té hromady jídla pro deset milionů bylo jistě dost všeho potřebného.

Nepanikařme.

Dále je třeba si uvědomit, že jedinec nemůže mít nikdy takové množství informací, jakým může disponovat státní aparát. Uvědomme si, prosím, že v krizových situací jsou přesně dané postupy, přesně daná místa, na kterých se scházejí informace proto, aby bylo následně rozhodnuto o jejich co nejlepším zužitkování v zájmu všech, tedy i každého z Vás. Nepokoušejte se suplovat práci lékařů, záchranářů, policie a armády, kteréžto složky by mohly být v případě rozsáhlejší potřeby k zvládnutí situace nasazeny. Uvědomme si prosím, že bez těchto složek by v případě potřeby nefungovalo nic, proto buďme rozumní, disciplinovaní a dbejme všech informací a instrukcí, které se k nám můžou v příštích dnech dostat.

Buďme stateční a silní, rozumní a cílevědomí. Jsme na jedné lodi, a nesnažme se tedy tu loď rozhoupávat tak, aby se převrátila.

Pomáhejme si a chovejme se k sobě a k nastalé situaci, jako stateční lidé, kteří věří, že společně to dají. Stateční lidé, kteří to vždycky dali. Můžeme být malým národem velikostí území, ale můžeme být velcí odvahou a vůlí čelit světu.

Najděme v sobě tu odvahu, každý z nás ji v sobě má.

.