Chcete přežít...?

Může se to stát každému z nás. Můžeme se dostat do situace, kdy jsme odkázáni jen sami na sebe, nebo kdy na nás spoléhají ostatní. A právě tehdy je čas na to, zapojit vůli a umění – přežít…

Je lepší těch pár obecných rad znát a třeba je nikdy neupotřebit, než o nich nevědět a jednou jedinkrát je potřebovat…

Vím, zní to jako klišé, ale věřte mi, že neznalost zabíjí.

Kde kdo z nás létá na dovolenou do cizích zemí. Kde kdo z nás se může ztratit v krajně, o které vůbec nic neví. Zdá se to nepravděpodobné, ale může se s Vámi třeba zřítit letadlo a Vy můžete přežít. Byla by smůla pak zajít hlady, na podchlazení, nebo žízní a to jen proto, že si nebudete vědět v přírodě rady.

Budete v šoku, budete možná na pokraji paniky a jen energické rozhodování a činnost Vás může zachránit. Jednak se budete věnovat něčemu užitečnému, co může vést přímo k vašemu přežití a jednak si zaměstnáte hlavu skutečnými problémy, které mají pro Vás v tu chvíli prioritu.

Když začnu tím zříceným letadlem, tak samozřejmě je důležité ještě před startem se ujistit, kde jsou nouzové východy, jestli máte pod sedadlem záchrannou vestu a pečlivě si prostudovat leták o chování při nouzovém přistání.

Já vím, že se teď chechtáte, ale kdo z Vás si ve stresu vzpomene na to, že při přistání na vodě si má vestu zatažením za šňůrku nafouknout až v chvíli, kdy je z letadla venku? Není nic horšího, než tlusťoch v uličce letadla, zašprajcovaný za nafouknutou vestu a sedadlo ve chvíli, kdy rozhoduje každá vteřina. Ale tohle je věc samozřejmá, jdeme dál.

Ať už zůstanete trčet někde v divočině po havárii letadla, nebo auta, tak platí pravidlo, že pokud si myslíte, že je oprávněná naděje v nalezení trosek do několika málo dní, je vždy lepší zůstat poblíž vraku, který záchranné týmy ze vzduchu spíše naleznou, než abyste je nutili hledat lidskou „blechu“ někde po horách, nebo v džungli. Když se ale domníváte, že naděje je spíše v tom, když se vydáte sami na cestu k civilizaci, musíte u vraku nechat nějakým NEPŘEHLÉDNUTELNÝM způsobem zprávu o tom, kterým směrem odcházíte, kolik Vás je atd. Tím pomůžete případným záchranářům k tomu, aby Vás mohli objevit dříve, než třeba Vy objevíte záchranu sami. A měli byste si před odchodem od trosek opatřit další věci, bez kterých se Vám v přírodě bude žít jen těžko..

Pokud jde o pád letadla, asi u sebe (díky letištním kontrolám) nemáte nůž. Nůž je to NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, co sebou musíte k přežití mít. Snažte se najít nějaký v troskách, prohledejte zavazadla, pokud žádný nenajdete, improvizujte a vyrobte si ho z něčeho, co materiálem i tvarem noži odpovídá.

Jeden z vhodných typů zavíracích nožů s pojistkou - GERBER (já sám nosím podobný nůž od firmy Winchester).

Snažte se sehnat nějakou pokrývku, šňůrky, igelitové sáčky, lékárničku, roli hraje doslova vše, co máte v kapsách. Já vím, že se asi bude zase řada z Vás smát, ale mě osobně naučili už kdysi dávno v turistickém oddíle, co je to KPZ - krabička poslední záchrany. Smějte se jak chcete, ale já ji u sebe fakt nosím. Mám v ní několik mincí, jehlu a režnou niť, asi čtyři metry stočeného rybářského vlasce, čtyři háčky na ryby, špendlík spínací i obyčejný, pár náplastí, prášek na bolest hlavy, škrtátko a dvacet sirek – vše zabalené do malého válečku z igelitového sáčku, pokapaného voskem, žiletku, kondom – nesmějte se! Dá se použít jako nádoba na vodu!!! A lísteček se svou adresou a rodným číslem. To vše se mi v pohodě vejde do plechové ploché krabičky od bonbónů, která je menší, než krabička cigaret.

Tady je obsah mojí  KPZ, hodinky a nůž:

                                                       a - hodinky

                                                       b-zavírací nůž

                                                       c- krabička

                                                       d- několik náplastí

                                                       e- igelitový sáček s gumičkou

                                                       f- tenká šňůrka - cca 2 metry

                                                      g - sáček na rybářské háčky

                                                      h- 4 x rybářské háčky

                                                      ch- vlasec na ryby - 4 metry

                                                      i- mince

                                                      j- léky

                                                      k- špendlíky a kancelářská sponka

                                                      l - jehla s nití

                                                      m- zápalky se škrtátekem - zabalené v náplasti a vosku

                                                      n- kousek tužky s lístkem papíru

                                                      o- žilteka

                                                      p- prezervativ

Takhle to vypadá, když je to všechno uložené v krabičce.

A tady je komplet, bez kterého prakticky nikdy nevycházím z domu. Hodinky s kompasem, výškoměrem, barometrem a spoustou dalších funkcí na solární energii. Zavírací nůž a KPZ.

Pokud něco takového u sebe také máte, jste víc „živi“, než by se zdálo…

Asi si budete chtít určit směr a světové strany. Pokud máte jehlu na šití, nebo třeba i jen kancelářskou sponku, máte vyhráno. Kde kdo zná, jak určit směr podle ručičkových hodinek. Na severní polokouli stačí, když dáte hodinky do vodorovné polohy a namíříte malou ručičkou ke slunci. Potom stačí si „rozpůlit“ úhel mezi ní a číslem 12 a máte určený směr sever – jih.

Na jižní polokouli zase musíte namířit ke slunci číslo 12 na ciferníku a přesně prostřední bod mezi číslem 12 a malou ručičkou Vám zase určí směr sever – jih. Protože slunce putuje během dne po obloze z východu přes jih na západ (ale pozor, to platí jen na severní polokouli - na jižní je to od východu přes sever na západ), určíte si už snadno, který ze směrů je právě sever a který jih.

Jenže…

To lze použít jen za předpokladu, pokud máte hodinky nastavené na místní čas. Pokud jste ale přilétli letadlem a to s Vámi spadlo cestou, tak to budete mít asi těžko nastavený místní čas. Potom Vám zbývá právě ta jehla.

Několikrát přejedete špičkou jehly (POZOR - JEN JEDNÍM SMĚREM!!!) po látce, třeba po rukávu a tím ji zmagnetizujete. Musíte si ale dát pozor a nemít v tu chvíli nablízku žádný jiný kov, nůž, sponky, knoflíky, nebo vrak auta, či letadla. Potom uvažte na niti očko, do kterého jehlu uprostřed připevněte. Jehla se natočí sama zmagnetizovanou špičkou směrem k severu. Pokud nemáte niť, najděte si kousek klidné hladiny vody a na ni položte malý list ze stromu. Na ten list potom položte zmagnetizovanou jehlu – list musí být jen tak veliký, aby udržel jehlu nad vodou, ale aby jí nebránil v pohybu. Jehla se zase natočí svou zmagnetizovanou špičkou k severu.

A teď už víte, kterým směrem půjdete, ale to nejtěžší Vás teprve čeká…

Musíte si opatřit jídlo, pitnou vodu a pokud to jde tak oheň.

Vaším prvořadým úkolem pro přežití je sehnat si jako první vodu. Bez jídla vydržíte třeba týden i víc, ale bez vody jdete po třech dnech „do kytek“. Nesmíte si vodu hledat až tehdy, když už máte žízeň a až žádnou vodu nemáte. Na nalezení vody musíte pracovat ihned, jakmile je Vám jasný, že jste odkázáni sami na sebe a že to tak asi pár dní bude. Pokud neseženete žádné lahve s vodou u vraku letadla (já vím, smějete se, ale takové věci se stávají) a ani u sebe nemáte antibakteriální tablety na úpravu nepitné vody v pitnou (vojáci vědí o čem je řeč…), musíte být opravdu opatrní. Pokud si nejste jistí, že to, na co jste narazili je pramen, můžete si „vyrobit“ pitnou vodu za použití igelitového sáčku. Stačí najít svěží zelený listnatý strom, nebo keř a konec jedné z větví i s jejími listy zabalit právě do toho sáčku. Listy nenechte, aby se dotýkaly stěn sáčku. Z listů se po nějaké době začne odpařovat voda, jak budou listy „dýchat“ a ta voda se zkondenzuje do kapiček právě na stěny sáčku. Steče po nich dolů a Vy máte v rohu sáčku najednou hlt vody.Tam, kde je přes den teplo a v noci chladněji je jisté, že v noci bude rosa. Stačí jen chůzí vysokou mokrou trávou na sebe tu rosu nechat nasáknout a potom si tu vodu vyždímat z oblečení do pusy.

Další z možností, kterou jsem popsal už ve svém blogu s názvem –„Vrať se mi živý, Vasko…“ je ta, že si vyhloubíte do země jamku, přes kterou napnete igelit. Třeba pláštěnku, sáček – prostě improvizujte. Na okrajích musíte igelit zatížit kameny a jeden, menší kamínek dejte i doprostřed plochy. Tím Vám vznikne něco, jako trychtýř. Pokud máte nějakou nádobu, postavte ji dolů pod igelit na dno jamky. Právě do ní steče zkondenzovaná vláha, co se odpaří ze země a zachytí se na vnitřní stěně igelitu. Pokud nádobu nemáte, tak doprostřed kamínek nedávejte a nechte plochu rovnou. Po několika hodinách opatrně nadzvedněte okraj a nějakým kouskem hadříku kapičky vody setřete. Potom si tu vodu teprve vyždímejte do pusy.

Není to nic moc, ale přežít se tím chvíli dá.

Už byla řeč o noži. Nůž je skutečně to nejdůležitější, co byste u sebe měli mít pořád – jen v letadle máte smůlu… Jak se říká, je lepší třeba i malý zavírák, než žádný nůž. Když už ale zavírák, tak by měl mít pojistku. Je dost blbý poranit se v situaci, která už takhle stojí za pšouk a to jen proto, že se nůž sklapne ve chvíli, kdy máme prsty okolo rukověti…

Nůž Vám pomůže postavit si přístřešek z větví a listí, pomůže Vám oloupat lýko ze stromu na svázání větví, díky němu si otevřete říční škebli, abyste se dostali k jejímu masitému vnitřku, vykucháte si s ním rybu, nařežete drobné třísky potřebné na oheň – díky noži prostě přežijete…

Můj vlastní nůž, bez kterého neudělám ani krok. Jen v letadle mám smůlu...

Teď k jídlu…

Asi těžko se budete snažit o ulovení něčeho většího, takže si nebudeme hrát na borce a smíříme se s tím, že musíme vystačit s něčím menším. Co se živočichů týká, tak kdo má u sebe KPZ (krabičku poslední záchrany), má šanci ulovit si rybu. Jenže se může stát, že nejsme u vody a tak máme problém. Pokud ještě nejsme tak hladoví, že bychom snědli i hmyz, máme ještě šanci s rostlinami. Pokud máme k dispozici rostliny a plody, které neznáme, nesmíme je hned jíst! Nejdříve si vezměte kousek rostliny, vymačkejte z ní trochu šťávy a tou si potřete třeba vnitřní stranu předloktí. Tam je kůže hodně jemná a líp tak může reagovat na to, kdyby rostlina byla jedovatá. Pokud se Vám na místě potření po chvíli objeví nějaké zarudnutí, nebo snad i vyrážka, je jasné, že s tou rostlinou v žaludku byste asi daleko nedošli…

Pokud ale žádné podráždění nezpozorujete, tak si šťávou z té rostliny potřete rty. Nespěchejte a nechte šťávu působit i pár hodin. Když se zdá všechno v pořádku, tak po několika hodinách vezměte kousek rostliny na jazyk. Po chvíli vyplivněte a když se zdá zase i po několika hodinách všechno OK, tak trochu té rostliny snězte. Ne ale moc, musíte nechat žaludek, aby si zvykl.

Když budete bez jídla pár dní, tak budete jíst klidně i hmyz. Pokud jste ještě málo hladoví, tak třeba nepohrdnete žábami. Z nich jezte stehna, mají podobnou chuť, jako kuřecí. Pokud byste se ocitli někde v rovníkových oblastech, tak jen pozor na ty pestře zbarvené potvory, protože ty jsou zpravidla jedovaté – respektive z jejich kůže se uvolňuje při ohrožení toxin, co z Vás spolehlivě udělá do pár minut mrtvolu. Jíst se jejich maso dá, ale asi by se Vám těžko stahovaly z kůže…

Taky existuje jeden trik, jak se dá chytit například racek. Jasně, že to není pečínka jako z kuřátka, ale po pár dnech hladu ho sežerete i s peřím – zaručuju…

Musíte si najít například několik šneků, nebo poslouží vnitřnosti z ryb. Nožem odříznete kousek a uděláte do něj něco, jako kapsu. Do té vstrčíte kámen – velký asi tak, aby ho mohl takový racek polknout. Potom už jen zbývá racky k sobě nalákat a hodit jim pár „nezávadných“ soust. Když si získáte jejich důvěru, tak vyhoďte do vzduchu kousek masa s kamenem uvnitř. Pták to polkne a kámen v něm zajistí, že ztratí rovnováhu a spadne na zem. Pak už jen stačí ho rychle praštit klackem a máte maso…

Nevěříte…?

Měli byste.

Racka a ptáky vůbec, byste měli oškubat co nejdřív po tom, co je zabijete. Škubejte je od hrudi. Vykuchejte ho tak, že mu nařízněte tělo od řitního otvoru směrem k ocasu. Dvěma prsty sáhněte dovnitř a vytáhněte vnitřnosti ven.

Neošklíbejte se – jde Vám o život…

Pokud jste chytili rybu, zabijte ji úderem do hlavy a proříznutím žaberních oblouků. Šupiny odstraníte nožem (já osobně to dělám palcem a jeho nehtem, ale kdo neumí, ať raději spoléhá na nůž) ve směru od ocasu k hlavě. Vykucháte ji tak, že ji naříznete od řitního otvoru směrem k hlavě. Nůž do řezu „položte“ a řežte jen jeho špičkou. Nesmíte zajet moc hluboko, jinak proříznete žluč ukrytou v játrech a ta s rybím masem provede něco, po čem bude nepoživatelné – ostře hořké až pálivé.

V průšvihu jste, když nemáte sirky, nebo když Vaše sirky zvlhly. Ale i tak se dá přežít, věřte tomu. Když máte sirky vlhké, tak si je zaviňte do vlasů – nedělám si srandu. Elektrostatika ve vlasech sirky spolehlivě vysuší. Když ale nemáte vůbec žádný sirky, tak si musíte poradit jinak. První předpoklad je ten, že najdete suché dřevo a to plochý kousek měkkého dřeva – třeba silnou vrstvu (například v našich podmínkách) borové kůry, nebo si nožem (vidíte, zase je nůž důležitý…) odřízněte plochý kousek z břízy. Jako další budete potřebovat kousek tvrdšího dřeva (buk, dub) ve tvaru tyčky, nebo válečku. Nožem do měkké destičky uděláte podélný a rovný žlábek a na konci tvrdšího dřívka udělejte špičku. Potom tou špičatou tyčkou (nakloněnou cca v úhlu 45°) rychle (hlavně vytrvale) „jezděte“ ve žlábku sem a tam. Tvrdé dřevo nejdřív vyškrábe z měkkého něco jako troud, který se vlivem tření nakonec podaří zapálit. Použijte i na kousky natrhanou březovou kůru – hoří i vlhká a jako výhru považujte fakt, když najdete ptačí hnízdo. V něm je totiž vždy spousta suchých větviček, stébel trávy a prachového peří. To všechno Vám pomůže rozdělat oheň.

Když máte oheň, vodu a jídlo – tak žijete…

No, doufám, že tyhle postřehy nikdy nebudete potřebovat a že se odevšad vrátíte tak, jak by to mělo být. Kdyby ale náhoda ukázala své zuby, tak Vám třeba těch pár vědomostí, které jsem se kdysi já sám naučil, zachrání život. To stojí za chvíli čtení, nebo ne…?