Bajka o tom, jak aktivní a samostatná zvířátka dostala rozum…

Žila byla, samostatná, pilná a vyčůraná zvířátka. Byla aktivní, uměla se o sebe postarat, hlavně na úkor druhých zvířátek. Při zrušení kravínů a vepřínů dokázala utéci ostatním zvířátkům o celé míle…

Pak se ale zastavila, zapřemýšlela, a došla k názoru, že aby se měla lépe, než ta chamraď vzadu, musí na ně počkat. Čekala, a zatímco se ostatní bývalí obyvatelé kravínů a vepřínů plahočili po nově objevené cestě, ona samostatná zvířátka vybrala ze stromu med lesním včelám.

Ten med potom začala mazat okolo tlam a hub čerstvě příchozím nepilným a nesamostatným zvířátkům - hovádkům. Ta díky tomu došla k názoru, že bude dobré mít ta samostatná a pilná zvířátka za vůdce smeček, stád, hejn, no zkrátka začala je poslouchat a volit do vedoucích pozic.

V tu chvíli se teprve ukázalo, jak pilná, samostatná, a hlavně jak vyčůraná jsou ta zvířátka v čele jdoucí. Jako klíšťata se přisála na struky těch méně chápavých hovádek, využívala jejich práce pro svůj vlastní prospěch, poučovala ta tupá hovádka o tom, jak musí poslouchat jejich pokyny, že musí co nejvíce a co nejpoctivěji šetřit se vším potřebným k životu – aby zbylo hlavně a co nejvíce na ně – což už se ale hovádka nedozvěděla.

Ještě měla zbytky medu na tlamkách…

Jenže jak už to bývá, med na tlamkách a hubách pomalu docházel, včely uletěly před zlodějskými choutkami vyčůraných zvířátek raději ukládat plody své práce daleko za moře, a v lese zbyly jen duté stromy – skoro připomínaly tunely…

Jak docházel med a tupá hovádka ať se olizovala jak chtěla, na žádný už svými jazyky nedosáhla, začínala se zlobit na pilná, samostatná a vyčůraná zvířátka, kam že schovala další med? Proč chytrá a vyčůraná zvířátka dopustila, aby včely odletěly za moře, kde ukryly svůj med, protože už i včelkám došla se samostatnými a vyčůranými zvířátky trpělivost…?!

A tupá hovádka se začala stavět na zadní. Už měla dost těch samostatných a vyčůraných zvířátek, která, jak si hovádka uvědomila, si vlastně už nejsou schopná sama shánět potravu, protože v tomto směru za tu dobu, co vládla, spoléhala na to, že ji vyrobí a donesou právě tupá hovádka těm samostatným  a vyčůraným až pod rypáčky.

A tak se naštvala, tupá hovádka, až si lehla, a řekla, že už na ta samostatná a vyčůraná zvířátka makat nebudou.To byl mazec, to bylo pozdvižení, když samostatná a vyčůraná zvířátka najednou pochopila, že se bez těch tupých hovádek vlastně neobejdou, že jim nic není platná jejich samostatnost a dravost – protože prostě neuměla věci, které zase uměla hovádka.

A jak to dopadlo?

Dobře, protože je to přeci bajka – pohádka, chcete-li.

Samostatná a vyčůraná zvířátka se dohodla s tupými hovádky, přestala tolik zneužívat vrozené dobroty a omezenosti hovádek, a uvědomila si, že si jejich práce musí více vážit. Potom teprve se vrátil řád a klid do lesa mezi všechna svobodná zvířátka – jak ta samostatná a chytrá, tak mezi ta, kterým příroda nadělila méně té dravosti a chytrosti, ale kterým zase na oplátku dala umění vytvářet hodnoty, bez kterých se chytrá a samostatná zvířátka nikdy nemůžou obejít.

No jo, ale takové konce jsou možné jen v pohádkách…

K tomuto článku můžete diskutovat ZDE