Až do teď mi byl osud sochy Koněva v podstatě ukradený…

… to se ale dnes změnilo. Po tom, co ruský ministr zahraničí zapomněl, že už nepatříme do jha ruského molocha, už vím jedno – tu sochu už nechci v naší zemi ani vidět…

.

Ruský ministr Lavrov ukázal světu svou pravou tvář. Jeho drzost je až neskutečná a doufám, že si toho všimli už i ti, co se k současnému Rusku modlí, jako ke zlatému teleti. Jak vidět, Rusové stále nezkousli, že jsme si dovolili sesadit z kamenného piedestalu sochu maršála Koněva. Ani se mi nechce věřit, že Lavrov opravdu pronesl slova že, cituji… „(čeští diplomaté) budou muset velice vážně vysvětlit, jak se chystají situaci napravit, protože závazky stále platí a pomník musí být obnoven“.

Nemusejí, Sergeji, vůbec nic nemusejí.

Ta socha totiž není vojenský hrob, kterých se smlouva mezi naší republikou a Ruskou federací týká. Ta socha je jen pomník, neleží pod ní ani slepé střevo, natož kus kosti kohokoliv, a už vůbec ne žádného  ruského vojáka.

V Rusku je mnoho hrobů našich českých legionářů, dokonce i nějaké ty hroby českých vojáků z pluku Ludvíka Svobody, by se tam myslím našly. Zajímalo by mě, jak se o tyto Ruská federace stará…?

Má Rusko skutečně v tomto směru čisté svědomí…?

V naší zemi je celá řada hrobů vojáků Rudé armády. Nevím nic o tom, že by některý z nich byl zanedbáván, ničen, nebo by byla snižována jeho vážnost. Co je snižováno v tuto chvíli, to je z ruské strany naše právo na řízení si svých vlastních věcí.

My si budeme rozhodovat o tom, jaká socha nám kde bude stát.

My si budeme rozhodovat o tom, jestli si necháme od někoho kecat do našich vlastních věcí.

My si budeme sami rozhodovat o tom, před kým se skloníme a komu ukážeme vztyčenou hlavu, popřípadě prostředníček.

Vy, Rusové, se třeba opupínkujte, my už nejsme ve vašem područí. To, že vám leze někdo z našich politiků hluboko do pozadí, ani v nejmenším neznamená, že si budete tutéž část těla vytírat i se zbytkem národa. Už jste to zkusili, chtěli jste růst do nebe a dopadlo to tak, že se vám ten váš svaz rozsypal, jako domeček z karet. Ukažte, jak jste silní v řešení vlastních nemalých problémů, neukazujte ramena na slabšího, to z vás velmoc fakt neudělá. Máte možná určitou sílu, ale nemáte prestiž.  

A tu silou, nátlakem, ani vyhrožováním fakt nezískáte…

.

.