Skotové a Irové nám závidí nejen Jágra

Hrdé Skoty a nezlomné Iry a jejich whisku zná celý svět.  Přesto máme my Češi něco, na co můžeme být hrdí,  o čem Skotové a Irové jen sní a tiše závidí. A není to jen výborný výkon Jaromíra Jágra.

Je to náš jazyk. Čeština. A především její používání. Stotové i Irové také mají svoje jazyky. Mají i zákonem stanoveno kde a jak musí být nápisy nejen v angličtině, ale i v místním jazyce. Když však jdete po ulici, do obchodu, na fotbal, … tak v podstatě slyšíte jen angličtinu. S různým dialektem, ale angličtinu.

My žijeme ve středu Evropy, procházely přes nás armády mnoha států, svobodní jsme byli málokdy, nezávislí skoro vůbec, ale když se na chvíli zastavíte na ulici …. Slyšíte, jak se lidé baví mezi sebou česky. Maminka křičí na neposlušné děti, manager si domlouvá kšeft mobilem, žebrák prosí o korunu, hluční a neslušní teenageři na sebe pokřikují  a kamelot se snaží prodat noviny. Česky. Byť s germanismy, rusismy, amerikanismy, … ale česky. A to i v centru Prahy a v Karlových Varech.

Díky všem našim předkům, že se nám čeština zachovala jako běžný jazyk. A můžeme si i česky zaskákat „hop, hop, hop!“