Nešťastní uprchlíci směřují přes Maďarsko a Českou republiku do Německa. Zde však tvrdě narazí. Nic na tom nezmění teatrální vítání Angely Merkelové nebo fotbalového Bayernu Mnichov. Německý postoj k běžencům je neférový.
Nejprve je v podstatě svým postojem přilákají a když nadšení běženci dosáhnou svého cíle, dozví se, že budou ze země zaslíbené přerozděleni podle kvót do jiných zemí.
Jak budou vybíráni ti, kdož zůstanou a budou pobírat vysoké německé dávky „v neštěstí“ a ti, kdož budou odkázáni na daleko chudší poměry v Čechách a dalších zemích. Losem? Klíčem, kteřý si dohodnou ministři zahraničí?
Jak bude deportace probíhat? V poutech? V opancéřovaných vlacích? Uprchlíci nechtěli do „chudých“ Čech. To tu mohli rovnou po cestě zůstat. Oni chtěli do Německa. To je po ovacích pošle zpět. Jakým způsobem je chce přesvědčit, aby zůstali v nově přidělených zemích a nevraceli se do „svého“ Německa?
Otázky se však týkají jen válkou ohrožených uprchlíků. Ti ekonomičtí dostanou osobní děkovný dopis za návštěvu s tím, že se mají pěkně a klidně vrátit zpátky domů. A tak se seberou, zaplacením lístku na vlak pomohou z krize německým, českým a maďarským drahám a vrátí se domů.
Tam budou zbytek života den co den dřít, aby vydělali na dům, auto nebo osla a další věci, které před cestou prodali. Večer budou za podpory EU besedovat se svými sousedy a vysvětlovat jim, jakou udělali chybu a jak se mají ostatní z jejich nešťastného výletu do Berlína poučit.
