Ježíšek byl obřezán – viděl jsem to

Naše společnost má k obřízce spíše rozporuplný postoj. Přitom ne vždy rozumíme její symbolice a neznáme její tradici.

Dogoni ze subsaharské Afriky

Před časem jsem navštívil klášterní komplex v Kladrubech. Je v mnoha ohledech jedinečný, i když ještě stále z něj „čiší“ nedávná zpustlost. Nejvíce na mne udělaly dojem renesanční dřevořezby z 16. století od neznámého autora. Na jednom z těchto překrásných děl je zobrazeno vykonávání obřízky Ježíška. Ne nějak skrytě, ale zřetelně. To mne podnítilo pátrat dál, jak jsme se v naší evropské kultuře, ovlivněné křesťanstvím, vyrovnávali s faktem, že Ježíš byl etnicky Žid a byl podle pravidel židovství coby víry nutně osmého dne obřezán a bylo mu dáno jméno (stejně jako apoštolové, kteří jej následovali v novém náboženství). Podařilo se mi nalézt několik obrazů se stejnou tematikou, tedy obřezáváním Ježíše coby novorozeněte. Nejznámějším malířem byl Petr Brandl. To mne přesvědčilo, že povědomost obřízky v evropské křesťanské tradici existovalo po dlouhou dobu. Ostatně na jednom z českých betlémů z 18. století v jejich muzeu pod Karlštejnem je zachyceno také obřezávání. Proč tedy v současnosti toto povědomí více méně vymizelo?

Nahlédneme-li do „biblické“ historie, dohledáme, že obřízka u Židů, ať už byla jakkoliv starobylá a měla jakýkoliv původ (např. se někdy odvozuje od pobytu v Egyptě), měla velký symbolický význam. Byla potvrzením smlouvy s Bohem ve smyslu očisty a jako takovou jí podle Starého zákona zavedl Abrahám. Pro šíření křesťanství v Římské říši byla obřízka určitým problémem (např. pro Řeky byla nepřijatelná), se kterým se bylo nutné vypořádat. Tak došlo ke sněmu v Jeruzalémě, kde se konstatovalo, že obřízka není nutná. Apoštol Pavel poté prosazoval názor, že důležitější je vnitřní očista (obřízka srdce). Více méně „iniciační“ charakter obřízky převzal u křesťanů křest. Odmítnutí obřízky bylo tedy významným ideologickým nástrojem v oddělení křesťanství od židovství.

Mužská obřízka jako vyjádření židovského původu křesťanství nevymizela úplně. Nahrazena však byla uctíváním relikvií vydávaných za Ježíšovu obřízku. Kult Ježíšovy obřízky má dohru v podobě relikvie uložené v katedrále španělského poutního města Santiago de Compostela. Zásadnější změna nastala s novodobým vymezováním křesťanství od židovství, která vedla k úzkostlivému vyhýbání se tématu obřízky a dokonce k odmítání jejího připomínání. Význam prvního dne v roce (osmého dne od narození) byl z přijetí jména Ježíše a jeho obřízky zaměněn a věnován Panně Marii. V současnosti se dá říci, že tato tabuizace již není tak silná jako třeba před sto lety.

Obřízka u Židů má zásadní obsahový smysl. Bez ní by nemohlo židovské náboženství existovat. Obdobně má své postavení i obřízka (v tomto momentě míněna mužská obřízka) v islámské víře. Křesťanství muselo obřízku „odvrhnout“, aby se dostatečně od židovství emancipovalo a nezůstalo jen jednou ze sekt. Není však třeba to skrývat.

Zcela jiný význam má obřízka (a zde jak mužská, tak ženská) u subsaharských národů. Zde je chápaná předkožka na penisu jako symbol nedokonalého mužství (vyjadřuje jakýsi ženský element u muže) a poštěváček naopak jako symbol nedokonalého ženství (mužský element u ženy). Pro dosažení dospělosti a v jejím rámci úplné mužskosti či ženskosti je nutné být zbaven onoho symbolu protipólu pohlaví. Zvláště ve vztahu k ženské obřízce je pro nás tato symbolika až příliš vzdálená a nesrozumitelná. Současně s odlišným postavením ženy v naší společnosti je odstranění poštěváčku neakceptovatelné, a to ve smyslu chápání tohoto zákroku naopak jako odebrání ženskosti a tím ponížení (mnozí v naší společnosti tak pochopitelně a s emocemi hovoří o mrzačení žen). U mnoha národů východoafrické a subsaharské oblasti to je umocněno tradicionalistickým postojem islámské kultury k rolím ženy.

Řešení rozporu mezi lidskými právy jedinců (zde žen) a kulturní a náboženskou tradicí není jednoduché a lze očekávat, že bude v případě ženské obřízky i velmi dlouhodobé. Bude záviset především na emancipaci tamějších žen. Na druhou stranu v médiích je běžně spojována ženská obřízka přímo s islámem, což je nesmysl a omyl; tento fenomén byl přejat od původních islamizovaných kultur.

Mutilace (tj. úpravy těla – proč jim dávat automaticky význam poškozování, mrzačení ?) doprovázejí dějiny lidstva od nepaměti. Plní mnohé funkce, mají různorodé významy a jsou spojovány s pestrou symbolikou. Nelze jednoduše kulturní zvláštnosti v úpravě těla odmítat a zavrhovat, zesměšňovat je či opovrhovat jimi. Je třeba se nejdříve ptát na to, jaký mají pro jejich nositele význam, zda se mohou bez nich obejít. Někdy je vyrovnání se s tím celkem jednoduché (viz obřízka Židů a tím obřezání „Ježíška“), jindy je to jen otázka nezvyklosti (např. při pohledu na usekané články prstů vyjadřující truchlení po smrti blízkých u papuánských obyvatel), jindy je to pro nás až psychicky a sociálně bolestné (jako v případě obřezávaných žen v Africe).