Chvála homosexuálům !!!

Názory na jedince, kteří jsou svým sexuálním zájmem orientováni jinak než většina, se během historie zásadně změnily. Možná v postoji k homosexualitě budeme muset jít ještě dál a chápat ji jako doprovodný fenomén našeho „lidství“.

  U zvířat lze popsat mnoho homosexuálních projevů, ale většinou se jedná o účelové chování s jiným cílem. U primátů slouží k řešení sociálních konfliktů a k potvrzování hierarchického postavení jedince (to spíše mezi samci). Homosexualita, jak je chápána u člověka, je u zvířat obtížně zjistitelná – nemůžeme totiž jen podle chování jednoznačně oddělit sexuální orientaci od pseudosexuálního chování. Ani u člověka tzv. homosexualita není jednoznačnou záležitostí, i když odlišíme od homosexuality tzv. homosexuální chování podmíněné mimořádnými podmínkami (ve vězení, v kolektivu vojáků apod.) nebo vysokou apetencí při abstinenci či v pubertě. Homosexualita není ani vázána na určité fyzické znaky nebo chování (femininita, „zženštilost“ mužů nebo maskulinita, „mužskost“ u žen), jak má většina lidí představu. Společenské stereotypy přetrvávají, přestože postoj společnosti se stává tolerantnější.

  Příčiny orientace na partnera stejného pohlaví jsou zřejmě různé a ne zcela jednotné. Hraje zde roli dědičnost a působení hormonů během vývoje jedince před porodem. Určitý rozdíl shledáme i mezi lesbičkami a gayi. Z hlediska jednotlivce se jedná o trvalý jev, homosexualitu nelze získat „okoukáním“ nebo nepřirozenou výchovou. Skutečnou homosexuální orientaci (homosexualitu jako takovou) nejen u jedince nelze vytvořit, ale ani změnit (nanejvýš potlačit její projevy vůči okolí čili skrývat). Nezměnilo na tom nic trestání v minulosti, ani „léčení“ nebo převýchova. Nezmění na tom nic ani názor církevní administrativy a osobní názory politiků.

  Na druhou stranu nelze popřít homosexualitě odlišnost, což je většinovou částí populace chápáno jako určitá ne-normalita. Z pohledu zajištění reprodukce tomu tak v zásadě je. Má-li sexuální chování primárně sloužit k rozmnožování, u homosexuálů tomu tak není (nehledě na možnosti si „to“ nějak zařídit či adoptovat děti). Pomiňme negativistické postoje některých z heterosexuální většiny (naštěstí již lze takové jedince v naší společnosti chápat jako ne běžné čili z určitého pohledu jako ne-normální) a zkusme si položit otázku, proč homosexualita existuje jako pravidelně se vyskytující fenomén ve všech společnostech? Je pro to nějaké vysvětlení?

  Ano, je. Bohužel však teorií, které se snaží přirozenost homosexuality objasnit, je více a je tak otázkou dalších výzkumů a srovnání, ke které se věda přikloní více. Mně osobně se velmi líbí teorie, podle které si během evoluce ženy vybíraly za partnery a tím otce svých dětí muže méně agresivní a naopak prosociálnější, kooperativnější, altruističtější a komunikativnější. Takové vlastnosti mužů se při uzavírání partnerských párů staly výhodou, protože ve větších sociálních skupinách byla velká agresivita spíše na obtíž. Snaha o vyšší postavení přinášela více rizik. Navíc nový lidský fenomén – dlouhodobý pár a účast otců na péči a zajištění potomků – si vyžadoval více spolupracovat a být méně agresivní. Chování ve smyslu spolupráce a pomoci není sice přímo a jednoduše dědičně podmíněné, ale některé geny je jistě podporovaly a ty tak mohly být „vybírány“ ženami. Muži se současně stávali tímto chováním poněkud „ženštější“ (femininnější). Jako vedlejší efekt takovýchto genů se pak občas objeví v podobě homosexuality. Leč nic není úplně dokonalé: takto vysvětlíme homosexualitu mužů, hůře však žen. Ale i u žen bylo v průběhu našeho vývoje výhodné chování směrem ke spolupráci a pomoci druhým včetně péče o děti, a to i o děti těch druhých. Na úrovni příbuzných je dokonce taková výpomoc evolučně velmi výhodná (hovoříme o příbuzenském altruismu), ale i na úrovni celé komunity, společenské skupiny, je vhodná (jako tzv. reciproční altruismus, tedy „něco za něco“).

  Altruismus a spolupráce jsou pro člověka charakteristické – i přes dochovanou agresivitu a vymezování se od druhých, jsou integrální součástí našeho lidství. A tím jsou stejně nedílnou součástí tohoto lidství i ti, které označujeme jako lesbičky a gaye (což mi zní trochu lépe než odborné „homosexualita“). Takže díky vám za naše společné lidství.