Pohled za dveře exekutorského úřadu II

Dluhy existovaly již od dávných dob a exekutoři byli vždy hrozbou dlužníků. I z literárních děl známe půjčování peněz za nekřesťanský úrok tzv. “lichvu“.

Ničím výjimečným nebyl v minulosti např. nekrytý účet směnečných dlužníků a následný úpadek šlechticů, továrníků a v neposlední řadě také podnikatelů. V dnešní době můžeme být svědky i krachu bank, což je velmi otřesné. Je to jakýsi rozpad stávajícího systému, protože banka představuje pro většinu lidí určitou jistotu a málokdo si dovedl představit, že by o tuto jistotu mohl přijít. Ale denně najednou ztrácíme i další jistoty - práci, postavení nebo zázemí. Každý z nás se s tím samozřejmě vyrovnává jinak, nastat může ale i problém ve formě nedostatku finančních prostředků. V nezáviděníhodné roli dlužníka se tak může ocitnout každý z nás, jak z vlastního přičinění tak i bez něho.

V dnešní době se toto téma stává stále aktuálnějším než kdy jindy. Lidé v hojné míře využívají nejrůznějších půjček, úvěrů, hypoték a podobných finančních produktů a dále vynakládají určité finanční prostředky za nemalé množství služeb, které potřebují v běžném životě. I samotný stát nám ze zákona ukládá platit daně či zdravotní a sociální pojištění.

Stačí však jakákoli nečekaná situace jako je nemoc nebo ztráta zaměstnání a pokud není navržen alternativní plán financování, dostává se člověk do platební neschopnosti. Věřitel ale čeká na zaplacení pohledávky v řádném termínu, a pokud tak není učiněno nebo není-li sjednáno alespoň částečné hrazení formou splátek, je celý případ předán soudnímu exekutorovi. Ten vyhotoví žádost o pověření k provedení exekuce na základě předložení návrhu na nařízení exekuce a pravomocného exekučního titulu jako je například platební rozkaz nebo rozsudek a se všemi těmito dokumenty ji zašle k příslušnému soudu, který jej následně pověří vymožením dané pohledávky.

Takto jednoduše se tedy člověk dostane do exekučního řízení.

Zaměříme-li se na statistiku exekucí, které jsou monitorovány přímo exekutorskou komorou, je zde zcela patrný nejen nárůst počtu nařízených exekucí a exekutorských zápisů, ale i nárůst počtu dosud neskončených exekucí a větší neúspěšnost ve vymáhání.

Náš právní řád ale hájí práva dlužníků více než práva věřitelů. V minulosti měl člověk neschopný splácet své finanční závazky z ostudy kabát a kvůli dluhům se lehce mohl dostat i do vězení. Dnes většina lidí s dluhy nemá žádný morální problém a v podstatě jim nehrozí ani trestní postih. Věřitel se svých práv musí složitě a zdlouhavě domáhat. Přitom má proti sobě nejasné právní předpisy, pomalou justici, laxní policii i veřejné mínění.

Exekutor je nucen fungovat rychle a efektivně, protože na rozdíl od soudů je na výsledcích své činnosti přímo ekonomicky závislý. Jeho odměna se vypočítává z vymožené částky, a pokud nic nevymůže, nic nevydělá. Vzájemná konkurence mezi exekutory je jedině prospěšná. Jak pro ně samotné, tak především pro společnost jako celek. Věřitel si vybírá jen výkonné a rychlé exekutory, a že jsou na tom hůře menší exekutorské úřady, to je dnešní trh a tento jev se vyskytuje snad ve všech oblastech. Pokud by měli ze zákona dílčí lokální monopoly, ztratili by tím jakoukoli motivaci k práci, k rozvíjení vlastního úřadu a ke zkvalitňování svých služeb. Proč by to dělali, vždyť přece nabídky budou mít zajištěny tak jako tak.

S dovolením cituji z diskuze k mému předchozímu článku p. Jiřího Plavského: „S trochou méně ostrých loktů se vám dlužníci budou maximálně tak tlemit do ksichtu. Dokud jim nebude hrozit přímé vystěhování pod most, tak nezaplatí ani korunu. Život je boj a nezbývá než se holt snažit být na straně vítězů. Komu se chování exekutorů nelíbí, nechť se sám chová tak, aby se s nimi nemusel dostat do styku.“

Řešila se zde otázka, jak moc ostré lokty by měl soudní exekutor mít. Osobně zastávám názor, že v době, kdy se nám dlužníci opravdu smějí do obličeje, je třeba přidat na ostrosti. Ale je to všechno o lidech. Stává se, že při prvním e-mailu nebo telefonátu na mě povinný křičí a je – řeknu-li to slušně – velmi nepříjemný. Když ale vidí, že se mu snažíte vše vysvětlit a pomoct mu v jeho situaci, loučíme se po druhém hovoru skoro jako přátelé a přejeme si pěkný den. Díky dlužníkům, kteří mají exekuci z důvodu neplacení zdravotního pojištění, protože žijí v zahraničí, se dozvídám, jaké je počasí třeba v Peru. Lidský přístup na obou stranách je na místě.

Stále aktuální zůstává otázka přiměřenosti exekuce. Přiměřenost znamená, že by výše zabaveného majetku měla odpovídat i výši pohledávky. Byla-li pohledávka dlužníka v částce několika tisíc korun a exekutor obestavil majetek v hodnotě několika milionů, mohl se vůči tomu leckdo ohradit. Soudní exekutor blokoval jakýkoli zjištěný majetek povinného bez ohledu na výši pohledávky. Toto bylo vyřešeno tak, že se nyní blokuje prvotně bankovní účet a mzda povinného a v případě, že pohledávka přesahuje 50.000,-Kč lze přistoupit i zablokování nemovitosti povinného. Od tohoto postupu bude ale dle mého názoru upuštěno, neboť snižující se úspěšnost vymožených pohledávek a nárůst počtu exekucí donutí soudní exekutory blokovat opět jakýkoli zjištěný a postižitelný majetek.

V předchozích odstavcích jsem použila i úryvky ze své bakalářské práce a je vidět, že i po několika letech, je situace stále obdobná. Proto i náš úřad zvýšil “ostrost svých loktů“ a zavedli jsme nový systém. Při správném nastavení všech parametrů by tvůrci mohli říci, že je téměř dokonalý. Přechod byl pro nás rozhodně výhodný, protože se dosáhlo daleko větší efektivity práce. Systém práce se rozdělil na příslušná oddělení a pokud kdysi trvalo vydání jednoho exekučního příkazu deset minut, nyní jich za deset minut vygenerujete hromadně třeba 300. Stačí jen, aby se zadala “kouzelná“ písmenka do klasifikace.

Nevýhodou je však to, že každé oddělení zná jen svou činnost a nikdo neumí všechno. Z kolektivního pohledu jsme selektováni a už se na chodbě ráno nepotkáváme. Spisy jsou elektronické a zbylé papírové jsou uklizeny. V kancelářích je více místa pro více lidí. Všechny požadavky na jiná oddělení se řeší meilem – je to rychlejší.

Druhou novinkou je oddělení vykonavatelů. Dříve jsme je neměli, ale doba velí jinak a nyní je jich třeba víc a víc. Už nestačí dlužníka jen dokola obesílat. Prostě komu není rady a hlavně kdo nedbá na to, aby měl stále v centrální evidenci obyvatel nahlášenu adresu, na které si dokumenty převezme, pak tam jedou vykonavatelé. Každý exekutor má ale jiný přístup – některý je pošle hned, některý až třeba po roce aktivnosti spisu.

Vede to k něčemu a co na to dlužníci? Zde.