Cvičím, cvičíš, cvičíme I. týden

Tak a jdeme na to. Nazout tenisky, tílko, kraťasy, navléct na sebe sporttester, který je vždycky protivně studený a zmáčknout play. Následujích 20min doufám v přežití.

Jak jsem slíbila v prvním článku, tak plním. Na celý leden mám naplánováno cvičení s Jillian Michaels - Ripped in 30 a toto prokládám videem Killer ABS od stejné autorky. Musím mít přesný plán, jinak mi to nejde. Jeden den v týdnu mám odpočinek - pro regeneraci to stačí. Podobně to mám nastavené s jídlem - v lednu budou čtyři volné dny, kdy mohu papat úplně cokoli. Ostatní dny poctivě počítám - většinou na hodnoty E 6000Kj, B, 80-100, S 200, T do 35. Takže toto bylo na úvod a teď už jak se s tím den po dni peru :o) Vše si píši do deníku, takže vše je autentické.

I. týden (7.1. - 13.1.) - začínám s váhou 61,3kg a cílem je zpevnění a ne hubnutí, takže žádný anorektik nebudu nebojte.

První den to je pohoda, baví mě to a na naplánované jídlo se těším - nemusím pořád myslet na to, co do tý pusy strčím :o) Při počítání jídla zjišťuju, že můj odhad od oka se už po době nevážení trochu vychýlil, takže hezky vyndat mou odporně pípající váhu a nastává doba těžké kabely - tahat sebou váhu do práce může jen magor, ale co dělat, když mám zatím jen jednu :o)

Pitný režim jsem začala na 3l - moc mi to nevadí, protože i jinak piju dost. Jen abych na to nemusela pořád myslet, tak se mi lépe pije brčkem - vypiju toho víc a opravdu během pracovní doby stihnu vypít dvě konvice vody (většinou s citronem).

Druhý den už cítím nohy, že bych už nebyla trénovaná? Sporttester jsem musela sešít a tím zmenšit, aby lépe chytal tep, jinak mě z něj naopak chytal amok, když mu trvalo třeba deset minut než konečně ukázal, že z něj mám takové nervy až mám tep 90 :o)) Kliky jedu dámské, páč pánských dám zatím jen deset. Břicho mám pořád nafouklé a špeky na bocích mi lezou nad tepláky.

Třetí den - ostříhala jsem si vlasy, ale to sem nepatří :o)) V diáři mám, že se těším na sladké - asi první absťák :o)

Čtvrtý den - free day - jupí, papám co chci a tak jsem si k snídani dala loupáky s marmeládou a mlékem, na sváču pudinkového šneka, hafo ovoce a tak. Ale leze mi to na mozek, protože při přemýšlení o svačině mě jako první napadl chleba se šunkou místo něčeho nezdravého. Jo a taky čokoládové pralinky jsem si dopřála. Zato do cvičení jsem se opřela až ze mě lilo.

Pátý den mě začínají bolet ruce - hlavně v pozicích prkna. U zrcadla zkouším hledat triceps - marně. Aspoň že biceps mi z té posilovny trochu zůstal.

Šestý den cvičím hned hodinu po snídani a myslím, že to bude naposled. Tepovka 175 není výjimečná a musím dávat pauzy, abych to udýchala. Připadám si absolutně neschopná, ufuněná a chvílemi i zoufalá. Občas mi uteče trochu peprnější  nadávka, když se Jill zakecá a tak se místo minuty skáče dvě minuty. Ale heslo no pain no gain mě vrátí zpět. A ještě jsem si dala před obědem tvarohového Míšu, ale když máme to půjčené autíčko, tak si dopřeji. A k tomu jsem u rodičů našla obalovanou buchtu v čokoládě a v kokosu, no to mi snad dělají schválně. Následující dva dny kolem ní chodím se zavřenýma očima a zalepenou pusou.

Sedmý den - Raffaelo, já se asi vážně zblázním. Tvaroh k večeři se mi zkazil, tak mi udělal čáru přes počty a k tomu mám volný den ve cvičení. Je to divný pocit necvičit, ale ne že by se mi to nelíbilo.

Když to shrnu, tak první týden byl v pohodě, uteklo to, energie jsem měla dostatek a bavilo mě to. Svaly si zvykají a už tolik nebolí. A buchtu jsem si schovala na další volný den :o)) O tom jak jsem si jí užila zase příště :o) O hladu skoro nevím, pokud neprodloužím pauzu mezi jídly nad tři hodiny a ze cvičení si pamatuji: Není to o tom být nejlepší, je to o tom se zúčastnit. Protáhněte se a přemýšlejte, jak obtížných bylo těch dvacet minut.