Kultura a žrádlo

Jak jsem poznal v posledních letech Bořka Šípka s jeho smyslem pro humor a absurditu, určitě se tam shůry neudržel smíchy při pohledu na „holubí letku“ na posmrtné vernisáži výstavy „Pocta Bořkovi“ v Galerii Portheimka.

Zatímco tvůrci a hosté hezké expozice drželi projevy, část návštěvníků /známá  jako žroutská vernisážová „holubí letka“/, už netrpělivě podupávala a dychtivě upírala pohledy nikoli na světově proslulé Bořkovy artefakty, ale na stůl s pohoštěním. Pak, jako po výstřelu startovní pistole, se houf vrhnul na prosciutto, sýry a saláty, a víno v karafách mizelo jak voda ve vyprahlé poušti.

Mladému číšníkovi v jednu chvíli málem urhli rukáv, jeden host křičel: „Ňák málo parmazánu, přidej!“ A jeho žena si rozzlobeně přísadila: „Jasně, nebuď škot, dyť je to stejně z našich peněz, vobčanů Prahy 5!“ Viděl jsem dámu, která si cpala do kabelky ovoce, dokonce i papriku.

To však byl teprve začátek. „Kulturychtivý“ cvalík, když předtím do sebe lil  víno jak k smrti odsouzený, popadl nůž, začal si sám krájet salám a napíchnutý jej rozdával kumpánům. Z prosciutta zbylo žalostných pár kousků tučného, ale i to vzápětí někdo zhltnul, jak australský žralok býčí. Zpod ubrusu zmizelo i půl kartonu červeného vína. Ještě jsem čekal, že se nějaký intelektuál v záchvatu žravosti pustí i do Bořkových skleněných nápodob ovoce.

Vyluxovali všechno, zmizela i poslední půlka bochníku chleba - navíc s ošatkou. Taková se přece na chalupu hodí. Pan Bajza, romský předák ve smíchovkém „Hlubáku“, jak se tomu parku u Portheimky říká, který tu dobrovolně pomáhal s vnější ostrahou, nad tím jen bezradně kroutil hlavou. Gadžové se tentokrát vyznamenali, myslel si zřejmě.

Jest to snad nějaký psychologický úkaz /a nejen u nás/, že i lidé, kteří to evidentně nemají zapotřebí, se chovají jak z řetězu utržená, hladová zvěř? A to máme navíc blahobyt, jak denně čtu v novinách, a film „Hoří má panenko“ s podobným masakrem, byl natočen už skoro před půlstoletím.

No, to by snad ale stačilo. Spíš teď přemítám o tom, jestli tvůrci výstav, kteří na vernisážích servírují jen slané tyčinky a bezdomovecké krabicové víno, nemají náhodou  pravdu. A ještě by ty tyčinky mohly být skleněné. Jak psal Zoščenko: Jdeš, občane, na kulturu, nebo si nacpat panděro?

Ale abych nebyl jen negativní, samotná výstava stojí za podívanou a upřímně ji doporučuju.