Pozdní odpoledne u Pytlounových /humoreska/

  V ulici Čs. armády  č. 32  bydlí  manželé Pytlounovi. Ona teď žehlí zelené košile, on, plukovník v genštábu, si v křesle čte o pušce Z-35/Q ráže 56x45. Pohodu naruší zvonek u dveří.

Vstoupí synovec Michal /30/, všichni se pozdraví jako blízcí příbuzní, akorát pan Pytloun se brzy zase vrátí ke své útočné, futuristické pušce T-35/Q ráže 56x45.

„Co je s tebou, Míšo?“ zeptá se paní Pytlounová a odloží žehličku Azur 8000 Series. „Seš nějakej pohublej, děje se něco? Chceš závin? Naleju ti kafíčko, Míšo…“

„Jen ho nech,“ napomene manželku plukovník Pytloun, „sluší mu to, konečně vypadá jako chlap.“

„Ale podívej, jak je bledej,“ vede svou paní Pytlounová.

„Tyhle mladý jsou akorát schoulostivělý“, odfrkne si pan Pytloun. A synovci, kterého to nezajímá, ukáže prstem na fotografii pušky v časopise A report:

„Podívej, vymazlenej kousek s bull-upem, na krycí palbu jak dělanej. Nákup jsem na genštábu forsíroval už před rokem!“

Paní Pytlounová naleje kafičko a přisedne si s mísou závinu k synovci. „Máš takový propadlý tváře, Míšo, co na to máma?“

Synovec zaraženě mlčí, ale pak mu zničehonic vyhrknou slzy.

Paní Pytlounová pochopí, že jde asi o něco vážného, nakloní se k němu přes stůl a vezme ho za ruku. Chvěje se mu.

Začal tiše vzlykat.

To už přiměje i pana Pytlouna sundat klapky z očí, odloží i oblíbenou T-35 ráže 56x45, pronese bodře: „Ale no tak přece, Michale, ty bažante jeden...“

„Já…já jsem to v sobě dusil přes deset let, ale…už to dál tajit prostě nešlo,“  přerývaně leze ze synovce. „Pořád mít strach, aby nás nepotkal někdo z rodiny, zašívat se…a taky v jednom kuse poslouchat doma ty řeči, kdy si už založím rodinu…“

„Chlap na ni má času dost,“ zavrčí pan Pytloun.

„Ale co její biologický hodiny…“ oponuje paní Pytlounová.

„Jaký její, jaký její! Já žádnou holku nemám!“ vykřikne synovec s lehce hysterickým podtónem v hlase. A pak dodá odbojně: „A nikdy mít nebudu!“

Pan Pytloun se na Míšu podívá se zaujetím, jakoby ho viděl poprvé.

Paní Pytlounová žmoulá mezi prstem a ukazováčkem drobek závinu. „Tak ty, Míšo… ty seš …“ nedošpitla.

„Homosexuál! Teplouš! Jen to řekni na rovinu!“ podrážděně zvolá plukovník. „No a co! Všichni v rodině to tušej, akorát jeho maminka si to nechce připustit a pokrytecky dělá, jako že nic! A buzeruje vlastního syna, kterej za nic nemůže. Copak se v jednadvacátým století nahlíží na chlapy s odlišnou orientací jako na  vadný kusy?“

Pan Pytloun sebere z koberce časopis s vyobrazením útočné pušky T-35/Q ráže 56x45, který mu tam v rozčilení spadl, a to ho tak trochu inspiruje k dovětku:

„Mimochodem, v  armádě jsou mezi náma buzeranti taky. A jaký jsou to vzorný vojáci!“

Prohlásí důrazně a vysmrká se do služebního kapesníku, zeleného, 100% bavlněného, s obroubenými okraji, o rozměru 43,5x43,5cm.

Paní Pytlounová soucitně uchopí synovce za obě ruce. „Neplač, Míšo. Já s maminkou promluvím…“

Synovec ruce vyprostí:  „To nemá cenu,teto, dyť znáš její názory.“

Dobrosrdečná paní Pytlounová se nevzdává: „A třeba…co když je to jenom takový období… třeba tě to přejde…“

„Jako chřipka, ne?“ vloží se pan Pytloun a otráveně odhodí pušku Z-35/Q ráže 56x45.

Synovec Míša se rychle rozloučí, s tím, že si odjíždí od všeho odpočinout se svým přítelem na Mallorcu.

Paní Pytlounová si jen zhluboka vzdychne.

Plukovník Pytloun pohlédne na armádní hodinky Hamilton Khaki Field Mechanical H69439933 a zvedne se. „Už musím jít, mám ten šachovej klub.“

Paní Pytlounová přikývne a pečlivě připraví muži na cestu kávu, bez cukru, jak to má rád, do olivově zelené termosky ve tvaru nábojnice Bullet 500ml. Jack Pyke s ocelovým hrníčkem.

                                                    . 

Pan Pytloun vystoupil z tramvaje, popošel kousek do vedlejší ulice, kde se zkušeným zrakem bývalého rozvědčíka napřed trochu porozhlédne.  

Pak překvapivě mladistvým, náhle svěžím krokem zamíří naproti do baru Adam.

Nad jeho vchodem vesele plápolá duhová vlajka LGBT…