Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Europoslanec v řece /humoreska/

Seděl jsem v čekárně u dentisty, s hubou tuhnoucí po injekci. Navzájem se neznající pacienti si vstřícně povídali, což se dnes děje snad akorát v čekárnách. U doktora.

Vedle mě se usadila středněvěká žena, ve které jsem hned poznal novinářku, s níž jsem před lety dělal rozhovor o poměrech v tehdejší televizi. Přímočaře, dost kriticky, ale jediným výsledkem tohoto inerview bylo, že jsem se na čas ocitnul na černé listině.

Pozdravili jsme se s Terezou srdečně, snažil jsem se k ní natáčet neopuchlou, netuhnoucí tváří. „Hextrakce. Šestkha, vphavo dole,“ řekl jsem s omluvou za to huhňání po injektáži.

„Chudáčku,“ reagovala soucitně. „Já mám jenom kaz. Dolní čtyřka.“

Pauza. Jen z ordinace zlověstně piští vrtačka.

Aby řeč nestála, zeptal jsem se: „Na hem teď phacujete, Tehezo? Koho zas phovedete na phopravu?“ dodal jsem, s pokusem o úsměv zdravou částí huby.

„Byla jsem nedávno ve Štrasu – teda Štrasburku“, odpověděla ochotně. „Poslali mě tam udělat pár interview s našima trafikantama v evropským parlamentu.“

„Snad phoboha všichni nejsou thafikanti,“ namítl jsem.

„Všichni ne, jasně,“ přikývla. „Jeden byl spíš vodník.“

„Cože?“

Zaťukala si prstem na svoji čtyřku. „To je zajímavý, že u zubaře to člověka vždycky přestane bolet.“

„To znám. Asi ze sthachu…A co then vodník?“…

                                                    

Na vrátnici sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku přivítal Terezu mladý, sympatický kravaťák, v každé ruce mobil.

Omlouval se, že pan europoslanec se zdržel, mohu vás zatím pozvat na kávu? To by bylo od vás milé, a myslíte, že dorazí, já mám pak slíbenou paní europoslankyni Jourovou, ale jistě, pan europoslanec drží slovo. Usadili se na baru.

Asistent objednal cappuccino a během nezávazného hovoru stačil ještě telefonovat z jednoho či druhého mobilu, chvílemi i z obou najednou. /Tereza zachytila moravský přízvuk v jeho francouzštině/. Nervózně se dívala na hodinky.

K asistentovi přistoupili dva rovněž kravaťáci v tmavých oblecích a něco mu  potichu sdělovali s poukazem na prosklenou stěnu, za kterou se doširoka  třpytila řeka, obtékající budovu parlamentu.

Asistentovi se opotily brýle, řekl kravaťákům, že to vyřídí, počkal, až se  sekuriťáci vzdálí a pak se obrátil na Terezu: „Prosím, počkejte ještě, máme s panem eurokomisařem trochu problém.“

„Ale paní europoslankyně Jourová mi dala termín…“

Rozčilený asistent však bez odpovědi zamířil k východu, který vede na břeh řeky.

Akční, investigativní novinářka zamířila za ním.

Ocitli se na betonové, sluncem rozpálené cestičce, podél které se táhl mírný travnatý svah k řece. Ve vodě tam stál  pan europoslanec, kromě saka, jež zřejmě odložil na břeh, měl na sobě kalhoty a bílou košili s kravatou. Cákal na sebe vodu, občas se i ponořil  do dřepu, bujaře si pozpěvoval:

„Měu sem já frajírku, už nemám nic,

daua mně huběnek na sto tisíc.

Kamarádi moji, ty mně ju odvedli,

ty mně ju fauešně milovali…“

Tereza vytřeštila oči, ale asistent ji uklidňoval:

„Toho si nevšímejte, paní redaktorko, pan europoslanec zase trochu přebral. Ochranka nemůže té jeho koupeli zabránit, protože se europoslance za žádnou cenu nesmějí dotýkat.“

Zavolal na svého šéfa, aby vylezl, že na něj čeká novinářka se slíbeným rozhovorem.

„Ať počká, než se v tom hicu osvěžím!“ odpověděl europoslanec a ráchal se dál.

„Ale co paní eurokomisařka Jourová,“ namítala Tereza, „potrpí si na dochvilnost.“

„Tak pojďte se mnou do kanceláře,“ navrhnul jí asistent. „Stejně za něj všecko píšu já. Já su jeho alter ego.“

Zamířili zpátky do budovy parlamentu.

Za jejich zády se vzdalovalo:

„Esli já ťa, miuá, nedostanu,

vylezu na skau, skočím dolů,

na skau vysokú, u spodu širokú,

srazím si huavičku kudrnatú…“

 

V čekárně u zubaře se na mě novinářka obrátila: „Tak co, pane režisére, kdy my  spolu zase uděláme nějakej výživnej rozhovor?“

„A o čem hako?“ zahuhňal jsem.

„No…třeba jestli ještě chystáte něco novýho, co si myslíte o současný  kinematografii, a hlavně o televizi. Klidně kriticky, zvostra, jak vy to umíte…“

„Ale phoč? K čemu by to bhylo dobrý?“ zeptal jsem se nevrle. „Čethla ste bibli? Víte, co phavil syn khále Davida Šalomoun?“

V ordinaci se otevřely dveře a vykoukla sestra: „Tak další, prosím!“

Samozřejmě, že na mučidla se nikdo z nás nehrnul.

Dávali jsme si s novinářkou gesty vzájemně přednost.

„Snad se mi tady nebudete ještě tlačit?“ vtipkovala sestra, obhlédla moji tuhou tlamu a ukázala rukou do ordinace.

Ve dveřích jsem se ještě obrátil na novinářku, abych to dopověděl:

„Tak ten Šalomoun phavil: Mharnost nad mharnost, všechno je mharnost!“

Sestra mě postrčila dovnitř.

Na tácku se zubařskými nástroji se na mě už nedočkavě šklebily zubařské kleště.

 

                                                              

 

 

 

 

Autor: Vít Olmer | pondělí 31.7.2023 11:26 | karma článku: 27,67 | přečteno: 923x
  • Další články autora

Vít Olmer

Bitva o důchod (humoreska)

Nedávno jsem se dočetl, že nějaká paní měla z vyřizování svého důchodu hlavu jak pátrací balon. Chtěl bych ji utěšit...

8.3.2024 v 19:08 | Karma: 44,03 | Přečteno: 8111x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pozdní odpoledne u Pytlounových /humoreska/

V ulici Čs. armády č. 32 bydlí manželé Pytlounovi. Ona teď žehlí zelené košile, on, plukovník v genštábu, si v křesle čte o pušce Z-35/Q ráže 56x45. Pohodu naruší zvonek u dveří.

17.1.2023 v 11:42 | Karma: 23,12 | Přečteno: 820x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pozdní sexstory /povídka/

Jednoho dne v koupelně na sobě nahý důchodce pan Samec zaregistroval jistý mužný úkaz, který ho samotného překvapil. Rychle se osušil, trochu navoněl, a jak ho pánbůh stvořil, tak vkročil hrdě do pokoje.

15.8.2021 v 9:32 | Karma: 29,77 | Přečteno: 1159x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Princ a chuďas /povídka/

Na lavičku na Petříně usedne padesátiletý muž, pan Princ. Úspěšný, oblek od Pietra Filipi, kravata od Bosse, ale skleslý jak smuteční vrba. Naproti němu bezdomovec s pet lahví vína, co vinnou révu nevidělo ani z rychlíku.

4.8.2021 v 10:43 | Karma: 30,50 | Přečteno: 896x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Politikův marketingový tah s berlemi (povídka)

„Auvajs!“ vyjekla levá noha. „Co blbneš?“ reagovala pravá noha - domlouvaly se spolu telepaticky. „Zvrtla jsem se o bouli na chodníku!“ Majitel nohou, politik na procházce, se opřel o zeď s obličejem zkřiveným bolestí.

16.6.2021 v 14:11 | Karma: 17,69 | Přečteno: 373x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Nočník na hlavě sovětského hrdiny /povídka/

V čekárně ortopedie seděly zlomená ruka, natržený meniskus a artritida. Vidno ortézy a roušky. Solidarita v utrpení. Zlomená ruka býval pilotem, než ho krach Českých aerolinek zavál do fabriky. V boeingu by si ruku nezlomil.

22.4.2021 v 13:16 | Karma: 44,88 | Přečteno: 13074x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Aspoň rakovinka kdyby byla /povídka/

Jezevčík Hamlet kulometným štěkotem ohlašoval příjezd televizního štábu. Přiharcovali ve starém bílém tranzitu, původně určeným pro rozvoz stavebního materiálu. Mrzutý štáb se vysoukal u vrat hercova stavení.

30.3.2021 v 17:55 | Karma: 25,01 | Přečteno: 709x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Čtyři veteráni /povídka/

Čtyři pánové spolu už půlstoletí hrají rekreační tenis. Z jejich osmi nohou by se tak tři daly považovat za zdravotně způsobilé. Přesto se bijí jak lvi. Než jim to bohužel zhatila pandemie...

26.1.2021 v 11:09 | Karma: 26,08 | Přečteno: 748x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Klíště na přirození

Jednou u mě na na Hradčanském náměstí zazvonili dva mladí esenbáci. Vedle ve Šternberském paláci někdo ukradl barokní obraz a jestli jsem prý neviděl v okolí osobu se svinutým plátnem. V podpaží.

12.7.2020 v 9:56 | Karma: 36,80 | Přečteno: 2091x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Hurá k psychiatrovi /povídka/

Psychiatr ukázal prstem na jednu z ohmataných karet Rorschachova testu. Byl na ní jakýsi abstraktní obrázek. „Uveď, Ludvíku, co třeba vidíš na tomhle?“ Ludvík se poctivě zamyslel. „Dámský přirození,“ odpověděl.

7.7.2020 v 9:40 | Karma: 23,85 | Přečteno: 770x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Smrt na balkoně /povídka/

Ráno se z balkonu ozval výkřik. Mladý muž u počítače se tam rozběhl. Mezi květináči stála jeho mladá žena a vyděšeně zírala na dlouhé hnědé zvířátko s bílou náprsenkou. Nehýbalo se.

4.7.2020 v 8:52 | Karma: 22,79 | Přečteno: 809x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Politici a holubi /nejen v nose/

Onehdy jsem viděl záběr skrytou kamerou, jak se známý politik a děvkař Silvio Berlusconi z nudy šťourá v nose. Z holuba užmoulal kuličku, kterou pak spolknul. Taková čuňata nemáme v politice ani my...

26.6.2020 v 13:34 | Karma: 26,21 | Přečteno: 774x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Na Ministerstvu kultury se krade? Nic nového pod sluncem

Před patnácti lety jsem sedával na předzahrádce kavárny proti Nosticovu paláci, kde sídlí darmožroutská instituce, zdánlivě pohroužená do klidu, jako přezimující termitiště.

19.6.2020 v 15:04 | Karma: 34,10 | Přečteno: 1268x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Zvířátka a miliardáři

Starý pán má jezevčíka Ferdu. Prý i pejskové se mohou nakazit kurvavirem. Tak chodili do parku s rouškou oba. Ferda mu oddaností zaháněl deprese. Večer si k pánovi vlezl do postele, pán si četl a Ferda chroupal oblíbenou mrkev.

28.5.2020 v 14:36 | Karma: 25,74 | Přečteno: 1015x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pro blázny není kam plivnout

Ukázkové jarní slunečné ráno, na balkonu jsem se posadil na rotoped. Těšil jsem se, jak při důstojném šlapání, úměrném věku, si budu přemítat o životě, bilancovat. Na zábradlí seděla straka a s ironií mě pozorovala.

23.5.2020 v 12:21 | Karma: 29,38 | Přečteno: 1332x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Politici v kleci

Koukám na YouTube, v kleci se tam rvou dva potetování Bivojové, dávají si bomby do hlav, kopají se, válejí po zemi, nasazují si drtivé páky, škrtí se. Tisíce diváků šílí a čeká na krev. „Utáhni mu kravatu!“ „Ukonči ho!"

16.5.2019 v 20:26 | Karma: 26,77 | Přečteno: 904x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Viržinka v kapli

Malostranský park zběsile kvete, hmyz ovšem, jak varují entomologové, díky životnímu prostředí skoro nebzučí. Bzučí akorát Japonci s fotoaparáty s objektivy velikosti sloních pyjů.

26.4.2019 v 15:58 | Karma: 30,87 | Přečteno: 995x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Blbej jak komouš v plavkách

Tohle jsem si vypůjčil z knížky česko-francouzského spisovatele Patrika Ouředníka, o němž točím GEN pro ČT. V osmdesátých musel emigrovat. Moc vyčníval z řady a zlobil. To se ostatně nerado vidí dodnes.

15.5.2018 v 11:19 | Karma: 42,39 | Přečteno: 6359x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

První máj je svátek práce, každý se dnes raduje, pojďte všichni do ulice…

...soudruh prezident nás pozdravuje. Tohle jsme psali v padesátých letech jako žáčci do sešitů. Pak ale soudruh prezident umřel, my stáli tryznu na školním dvoře a já dostal záchvat nezvladatelného smíchu.

30.4.2018 v 9:18 | Karma: 26,66 | Přečteno: 923x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Frigo si chtěl dopřát radost

Na Malé Straně se prodírám džunglí turistů. Jsou jako tyranosauři, odstrkují občana do vozovky. Zřejmě i ti slušní ve stádu zpitomí a, jak známo z historie, mohou se státi nebezpečnými. Nejen na chodníku.

25.4.2018 v 19:51 | Karma: 22,92 | Přečteno: 1010x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 85
  • Celková karma 44,03
  • Průměrná čtenost 3823x
Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".

Seznam rubrik